Reklama

Reklama

K jedné z nejtemnějších událostí novodobých polských dějin se vrací film slavného polského režiséra Andrzeje Wajdy. Vypráví o zavraždění téměř pětadvaceti tisíc polských vojáků i civilistů, které provedla sovětská tajná policie NKVD v roce 1940. Toto traumatem poznamenané téma dlouho provázela řada zfalšovaných důkazů, rozporuplných faktů a nejasností, proto bylo příznačně nazýváno Katyňská lež. Přitom hromadné hroby obětí odhalili Němci již v roce 1941. Moskva ale na oplátku z masakru obvinila Němce, západní evropské státy o hrůzyplné události raději mlčely. Až v roce 1990 Rusko přiznalo, že Stalin vraždy příslušníků polské vojenské a společenské elity skutečně nařídil. Přesto ruská strana stále odmítá odtajnit dokumenty, jež se týkají této události a uznat masakr za genocidu... Filmové drama začíná 17. 9. 1939, kdy Sovětský svaz napadl Polsko, krátce předtím šokované drtivým útokem německé armády. V popředí děje jsou manželé Jerzy a Anna, na jejich příběhu jsou ukázány osudy příbuzných zajatých polských důstojníků, později také složitý úděl zajatců, končící tragédií… Scénář vznikl podle knihy "Katyń: Post Mortem" spisovatele Adrzeje Mularczyka. Pohled režiséra Andrzeje Wajdy zaznamenává nejen brutální zvěrstva obou režimů, stalinského i nacistického, v Polsku čtyřicátých let, způsobená totalitní ideologií a státní mocí, která v zahraničí nekompromisně prosazuje svou moc, ale také jejich následnou propagandistickou manipulaci i tresty pro všechny, kdo se oficiální lživé propagandě pokusí postavit. Dobové dokumentární záběry zůstávají součástí filmové výpovědi, stejně jako velmi realisticky a nekompromisně zobrazený masakr. Snímek přitom nepodporuje žádnou ideologii, na události pohlíží z hlediska obyčejných lidí. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (452)

castor 

všechny recenze uživatele

Pro mnohé bude na Oscara nominovaná Katyň doplněním historických nesrovnalostí, pro jiné jen akademická „nuda“ o bestiálním vyvraždění tisíců polských důstojníků sovětskou armádou v katyňském lese (vskutku syrová tečka) a událostech tomu předešlých. Polská legenda Andrzej Wajda („kino morálního neklidu“) zvolil dosti ohoblovanou, nedynamickou cestu, ve které chybí emoce (naopak přebývá několik nedůležitých scén), pořádné dialogy a pro diváka zajímavé postavy a snad i náznaky snahy navázat na své předešlé úspěchy. Temná kapitola nejen evropských dějin je strukturována nesourodě, chybí i hlubší položení se do příběhu.. Škoda!! Průměrných 60%.. ()

Niktorius 

všechny recenze uživatele

Nechci rovnou všechny ty kritiky vyčítající Katyni akademický chlad, povrchnost, přehnanou pietnost a údajnou nudnost nazývat ignoranty, ale rozhodně s nimi nesouhlasím a nad některými recenzemi jsem citoslovce jako "pcha" nebo "tsss" vypouštěl v bezmála kulometné kadenci. Wajdův decentní odstup a směřování k tiché leč upřímné úctě popraveným důstojníkům a celému (po)válečnému Polsku se mi hodně zamlouval a připadá mi jako projev absolutního nepochopení, když někdo tvrdí, že se film snaží z diváků násilně tahat slzy. Ubrečenosti a vášnivé emocionalitě se Wajda naopak elegantně vyhnul, přestože mnozí diváci sledují filmy s druhoválečnou tématikou právě s očekáváním, že zase uvidí boje o napůl shnilé jídlo v koncetráku či zlem napěchované SSáky bezcitně vraždící každého, kdo se jen podívá špatným směrem a režiséři jim rádi vycházejí vstříc. (Nakonec, proč tu všichni tak vychvalují závěr? Stylisticky je se zbytekem filmu totožný, liší se pouze tím, že zde "konečně" vidíme ztvárněný samotný katyňský masakr...). Ani ta skvělá výprava nemá omračovat (nevím, kde se berou komentáře typu "nepovedený pokus o evropský velkofilm"), nýbrž pomáhat budovat ve výsledku excelentní dobovou atmosféru podpořenou sebejistými výkony hereckého ansáblu. Postavy jsou přitom typizovány záměrně, neboť s jejich pomocí se snaží Wajda ukázat pokud možno všechny následky, jež v lidech katyňská událost zanechala. Je pochopitelné, že se to v dvouhodinové stopáži nepovedlo bez skicovitosti, přehané popisnosti (zejména v dialozích) a s použitím výlohové smyboliky, a proto mi nečiní problém tyhle nedostatky tvůrcům odpustit. Závěrečný chorál by měli lidé v kinech poslouchat ve stoje - nejen jako výraz úcty ke katyňským obětem, ale i k Andrzeji Wajdovi a jeho štábu. 80% ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Začátkem června roku 2008 jsem jel navštívit Krakow a při pohledu na velký dřevěný kříž s nápisem Katyň jsem se upřímně podivil co to vlastně je. Vlastně jsem věděl co se tam stalo, ale nenapadlo mě, proč se to vlastně stalo, a když jsem zjistil, že Poláci na tom zapracovali a natočili o tom film, nedalo mi to a co nejdřív jsem ho musel vidět. Škoda jen, že dvě hodiny se táhnou hrozně pomalu, protože režisér nikam nepospíchá. Chce to natočit nejlépe, sám má s Katyňí problémy, zemřel mu tam otec, a tak se snaží natočit film nejlépe jak to jde, a tak se k divákovi snaží jít pomalu, jistě, aby pochopil naprosto všecko a nic nevynechal, což mi možná trošku vadilo. Jinak jsem rád, že takový film Poláci natočili a ukázali, co se v jejich zemi stalo osudného. Svinstvo to bylo, je to možná jedna z epizod druhé světové války, ale je dobré o tom něco vědět. Rozhodně je. Rusové od Německých fašistů se totiž nikdy nijak moc nelišili. Ať už koncentračními tábory, o kterých lidé moc neví, že Rusové mají, minimálně gulagy na Sibiři určitě stále existují a dále tím, že právě tady u Katyně si důstojníci obou zemí s radostí podávali ruku, když se dohadovali o rozdělení země. Svinstvo nad svinstvo. Ale tento film o tom brilantním způsobem pojednává. Ponuře a přesně, tak jak si Katyňský masakr zaslouží. Čest jejich památce. ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

Režisér A.Wajda sa rozhodol oživiť pre poliakov asi najväčšiu tragédiu, pre ostatných hlavne mladších, veľká neznáma alebo ak známa, tak iba ako tisickrát opakované klamstvo, ktoré sa stalo pravdou. Kto iný ako A.Wajda, ktorého otec sa rovnako nevrátil, je povolanejší? Už úvodná scéna na moste odkrýva to, čo si asi máme odniesť ako to "zásadné" z filmu, a to, že poliaci asi sami nevedia, ktorí z dvojice agresorov sú pre obyvateľov väčšie zlo. Ako jeden z mála filmov ukazuje pravdu, ktorú sme ani v školských učebniciach nenašli (neviem či sa niečo zmenilo), t.j. že Poľsko nenapadlo len Nemecko ale aj Rusko. Celý film je o hľadaní a popieraní pravdy, žiadne vojnové scény nehľadajte, ide o postupné odhaľovanie právd a klamstiev, o nádeji, ktorú v sebe nechávajú žiť ženy dôstojníkov a hlavne pohľad zajatých vojakov, z ktorých Andrej ako jedna z hlavných postáv píše denník, udalosť po udalosti, zastávku po zastávke... a končí u Smolenska v katýňskych lesoch. Scény popráv v závere sú najsilnejším momentom celého filmu a v porovnaní s kľudným tempom príbehu, zrazu pôsobí ako poriadne brutálna sprcha. Drsné popravy zvýrazňuje nekľudná hudba, alebo skôr zvuky, ktoré naháňajú strach. Žiadne fakty v závere sa nekonajú, zato režisér nechal za posledným záberom jednu dlhú zatmievačku ako čas na to, aby každému bolo jasné, že vražda vyše 20.tis. vojakov je strašná tragédia a obrovská nevyliečiteľná rana pre poliakov. Až polstoročie trvalo rusom kým priznali vinu... Film 80%. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Andrzej Wajda, narozený 6. března 1926, se se svým filmem Katyň (2007) vrátil k tématu, které formovalo celý jeho život, směr jeho myšlení a vzdělání. Téma Katyňského masakru pro něj bylo tématem zpracování dějinného selhání v širším měřítku a příběhu jeho otce v užším pohledu. Post Mortem byl původní název filmu, který byl později změněn pro snazší identifikaci filmu. Kromě výsledné realizace je samozřejmě velice silným příběhem už samotná Wajdova cesta k tomuto projektu. Zatímco před rokem 1989 o něm nemohl Wajda ani uvažovat, a také se touto otázkou nezabýval, s nastolením současné politické situace se mnohé změnilo. Nebylo už nutné směřovat apel na zájem ze zahraničí, bylo možné uvažovat o natočení filmu v Polsku. Klíčovými podtématy se staly otázky samotného zločinu a lži, která tento zločin zastínila. Zločin vykonala sovětská NKVD v roce 1940 a po dlouhé roky byl podsouván Německu a datován do roku 1941. Tento klíčový rozkol a jeho dopady na různé vrstvy polské společnosti Wajda vypráví skrze ženskou optiku – matek, manželek, sester a dcer. Wajda zpracovává vlastní prožité zážitky s vlastní matkou a její vírou, která ji posilňovala až do konce války, sám sebe do filmového scénáře neprojektuje, dokonce anonynimizuje jednotlivé příběhy a určujícím způsobem zaznamenává zprávu o mnohovrstevnaté proměně polské společnosti během válečných let a v době, která bezprostředně následovala. Wajda dlouze uvažoval o literatuře, o kterou by se mohl opřít, nejcennějším se mu staly vzpomínky očitého svědka Jozefa Czapskiho. To mu pomohlo k definitivnímu rozhodnutí natočit film bez kompromisů. Proces příprav trval celé desetiletí, leč jak sám poznamenal, to téma ho nemohlo minout. A nakonec označil Katyň (2007) za rozloučení se s fenoménem Polské filmové školy. Když s ním Polská televize natočila rozhovor plný piety a hmatatelné úcty, připomenula jeho filmy o nacistickém odboji – Nezvaní hosté (1955), o Varšavském povstání – Kanály (1957), a samozřejmě jeho nejslavnější film z květnových dnů roku 1945 – Popel a démant (1958). Wajda tehdy připomenul, že se vědomě vrátil k tehdejším stylu vyprávění, ale zkombinoval ho s nejmodernější technikou. Dalším důležitým momentem jeho příprav byly dvě vzpomínkové knížky dcer popravených v Katyni, které sepsaly vzpomínky o proměnách svých matek, což určilo směr rodinných historií vyprávěných skrze ženské postavy. Velice účinně a přitom věcně bez patosu takto vyniká například malá domácí rozprava profesora z Jagelonské univerzity s jeho manželkou krátce před jeho zatčením. Stejně tak proměna vztahu dvou sester, které přišli o svého bratra a každá z nich se po válce postavila na jinou stranu nového politického rozdělení Polska. Vyvrcholením všech vrstev filmu o Katyni je samozřejmě zobrazení genocidy inteligence za pomoci rutinního počínání si členů NKVD. Symbolický je detail na odlišené prožitky každého jednotlivce. Je fantastické, nakolik je Wajda vcítěn do dnešní generace a rozporu otázek povědomí o minulosti a strachu o povědomí o minulosti. V úvahách na toto téma došel až ke zatraktivnění svého filmu pomocí mladých herců, aby nezatěžoval mladé diváky svou oblíbenou hereckou generací. Stejně tak je velice zajímavé, nakolik je Wajda schopen vést dialog na téma cti a proměny tohoto fenoménu v dnešním slova smyslu. Uvědomil si, že nechtěl natočit další film o polském utrpení, ale znovu otevřít otázku o vině a obvinění. Z mého pohledu je naprosto klíčovou práce se zobrazením dvojí povahy říšské a sovětské filmové propagandy. Na jedné straně jsou Němci vykresleni jako klasická esence zla, ovšem mající v rukou na vlastní obhajobu dokument z Katyně, přičemž ten je v rámci příběhu promítnut soukromě paní generálové, která díky této skutečnosti prozře. A na straně druhé jsou tytéž obrazy z roku 1943 opatřeny záhy novým komentářem ve prospěch sovětské propagandy, proti které se pokusí paní generálová vystoupit. Dalším nosným tématem je absolutní chaos ve vládě v roce 1939, ovšem ten je zde zachycen jen útržkovitě. Větší prostor je věnován odpovědnosti a polskému patriotizmu. O tezi obětování svých nejlepších synů a opuštěných žen, které se stávají němými svědky proměny politické situace v bipolární poválečný svět. Jedním z nejlepších vložených příběhů je kontrast tří sourozenců, přičemž jde o dvě sestry a bratra. Bratr byl popraven, jedna ze sester obětuje svůj život za pravdivý náhrobek pro svého bratra a poslední přeživší sestra pochopí, že lidové Polsko se chystá být věčným a není proto prostor pro dialog. Není ani opomenuta důležitá marginálie. Původně se NKVD mohlo zdát, že nebudou nikdy postižitelní a ponechali tak popraveným při sobě jejich osobní věci. A přesto bylo poměrně snadné v očích veřejnosti posunout událost genocidy o celý rok. Stálo to ovšem životy mnoha dalších lidí. Kdo přežil, mohl podobně jako Wajda navázat v druhé generaci polské inteligence a reprezentovat novou polskou společnost na světové úrovni. Nemyslím si, že jedině syrový mechanismus genocidy by byl tím nejsilnějším momentem, osobně spatřuji mnoho dílčích vrcholů ve Wajdově Katyni – zejména zatčení špiček z Jagelonské univerzity vyvolávající všechny pozitivní emoce vážící se k patriotizmu nebo dialog přibližující myšlenku o zdánlivé nenahraditelnosti zástupců inteligence a nahraditelnosti strojů na vraždění. () (méně) (více)

Galerie (74)

Zajímavosti (15)

  • Wajda však nikdy nedúfal, že sa mu film podarí natočiť. Vedel, že by mu v tom komunistickí vodcovia zabránili. Mal s nimi problémy už kvôli svojej predošlej filmovej tvorbe a myslel si, že sa socializmus v Poľsku nikdy nerozpadne. Stalo sa. Film mal po dlhých prípravách premiéru vo Varšave 17. septembra 2007 – k výročiu vstupu Červenej armády v roku 1939 do Poľska. Poľská premiéra sa stala štátnou akciou, na ktorú prišla takmer celá vláda a v Poľsku hovoril o ňom snáď každý. Film bol aj patrične ohodnotený, z jedenástich nominácií na poľskú národnú filmovú cenu Orol získal sošku v piatich kategóriách, vrátane najlepšieho filmu a k tomu pribudla aj nominácia na Oscara v kategórii najlepší cudzojazyčný film. (PeterJon)
  • Toto je první film, kde uvidíte jak sovětský důstojník zdraví udatnou německou armádu Adolfa Hitlera. Osmdesátiletý režisér Andrzej Wajda se dočkal doby, kdy se mohl natočit film o povražděných polských zajatých důstojnících Rudou armádou. Byla to jeho povinnost, neboť tam byl popraven i jeho otec. Film se ale dotýká též poválečného režimu v Polsku, kde lidé spojeni s Katyní jsou perzekvováni. Rusové doposud neuznali tyto popravy jako genocidu. Mladá generace, která nezažila život v totalitě bude těžko chápat jemné souvislosti ve filmu. "Jak dlouho si myslíš, že jim vydrží, to přátelství?" hovoří spolu zajatí důstojníci, když viděli přátelské uvítáni německého a sovětského důstojníka. "Hitler slibuje tisíciletou říši, komunismus je na věčné časy, to vyjde nastejno." (ČSFD)
  • Při přednášce, kterou má vést důstojník SS na škole, chybí runové označení SS na jeho límcové výložce. (Horryx)

Související novinky

Oscary 2008 - Výsledky

Oscary 2008 - Výsledky

25.02.2008

Zlaté sošky jsou rozdány. Samotná oscarová šou žádné úchvatné vsuvky nepřinesla, kvůli své (osmdesáté) výročnosti byla zaměřená hlavně na rekapitulaci své historie. Seznam oceněných filmů ale potěšil… (více)

Nominace na Oscara

Nominace na Oscara

24.01.2008

Více překvapení než filmoví kritici od Zlatých globů nám letos se svými nominacemi přinesli Akademici, tedy filmoví tvůrci působící v USA. Přehled filmů nominovaných na Oscara nicméně odpovídá jejich… (více)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno