Tiché světlo

Tiché světlo jako mix Bergmanna a Dreyera (u něj hlavně interiéry – jsou jak ze Slova), námět jak z Vardové Štěstí, pocit ze „světa“ jak v Trierově Prolomit vlny, příroda jak z Tarkovského – tedy: „už viděno“ – není to nic zbrusu nového, nová je pouze kamera, nádherná, nové je vedení naturščiků. Reygadas není myslím jen festivalová bublina. Zajímalo by mě, jak by se doplnilo jeho občas zpomalené upřílišněné duc-hovno s tím naspeedovaným nafoukaným snobem Gasparem Noem (který se ve svých lepších kouscích dostává k témuž skrz špínu města a rychlosti) – kdyby si pánové třeba rozdělili film po scénách, aby z toho nebyla jen estétská snobárna. Velmi silné 3. (28.08.2018)

Reygadasovou prioritou je vytvoriť z každého záberu šetrič obrazovky, vykradnúť Dreyera a stať sa plnohodnotným predchodcom Stromu života... a tým ašpiruje na zaradenie do idiotskej škatuľky s názvom Parametrická narácia. Ale tento raz film skutočne zodpovedá Bordwellovej definícii, pretože za ním nemožno objaviť nič duchovné...To, čo diváka naozaj v snímke zaujme je samozrejme rutina a rytmus života menonitov. Plot by bol celkom zaujímavý, akurát že Reygadas dokáže sploštiť kdečo... Ostatné je vata. (V podstate však ide o veľmi škodlivý film, ktorý iluzórnou "hĺbavosťou" nahlodáva filmový vkus verejnosti.) (04.02.2013)

ocenenia : MFF Cannes 2007 - Cena poroty (spolu s filmom "Persepolis") ◘◘◘◘ Dlho som váhal medzi 3 a 4. Príliš často som počas filmu pozrel na časomieru. Nie je pre mňa ľahké vydržať sedieť cez 2 hodiny pri ca. 15 scénach. V ich rámci sa odohraje príbeh lásky, rodiny, komunity a 'vyššej moci'. Malickovská kamera a celkový štýl prestupujú celým spracovaním, aj keď dlhé zábery sú pridlhé aj na Malicka. Výbornou autorskou voľbou bolo prostredie a jazyk, ktoré nás stavajú (možno aj symbolicky) na pomedzie dvoch svetov - jazyk je niečo medzi nemčinou a holandčinou, prostredie je niečo medzi USA a Mexikom. A postavy sa pohybujú vo svete čisto reálnom, no z dlhých záberov a zvolenej filmovej reči cítiť snahu vyzdvihnúť ich ukotvenie vo svete 'nadreálnom'. Príbeh je určite zaujímavý aj náboženskou komunitou, v ktorej sa odohráva, chvíľami sa mi nevdojak pripomenul Olmiho Strom na dreváky a jeho tichá religiozita. Tak či tak však film nedokázel (mne) sprostredkovať tak silný zážitok, ako chcel, a bol najmä zoskupením krásnych aj priemerných scén nasnímaných s veľkým citom pre obraz, s veľkou túžbou byť autentický, pravdivý, čo žiaľ, niekedy pôsobilo až rušivo ... pre štvrtú hviezdičku som sa rozhodol až pri záverečnej scéne, ktorá bola naozaj originálna a krásne podivná (15.05.2011)

Ach, ten démon všechny chlapy jistého věku prostě asi nemine, že. Myslím tím mužského, který se najednou cítí tažený z rodinného hnízda za jinou sukní. Nejdřív "Ničeho nelituju" a pak "Dal bych cokoliv za to, kdybych mohl všecko vrátit zpátky" - taky klasická věta, ne? Fakt mně s tím někdy štvou. To napětí ve filmu, které vytváří tichost scén a jejich hrdinů, je něco neuvěřitelného, že mu odpouštím i to cosi, co u Reygadase zavání, hm, estétstvím? Kdo to napsal, že náboženství a erotika (no, u tohohle filmu by sedělo ai ještě jiné slovo) mají cosi neodolatelně společného, ne úplně srozumitelného a přitažlivého? No prostě pro mě dost zajímavý zážitek, budu zvědavá, kudy se Reygadas vypraví v dalším filmu. (17.06.2009)

Spoilery. Hvězdička za práci s kamerou. Zbytek představuje ten nejtuctovější příběh o milostném trojúhelníku, natahovaný nekonečnými záběry, absurdními prvky (dramatická smrt v prudkém lijáku následována zázračným zmrtvýchvstáním) a zasazením do rádoby atraktivního prostředí náboženské sekty. Nekonvenční způsob života, specifický jazyk a miliarda árijských dětí z nudného a již tisíckrát zpracovaného námětu originální film netvoří. Úvodní a závěrečná desetiminutová časosběrná sekvence je pak brilantní ukázka nesmyslné onanie režiséra. Nadhodnocené. (13.04.2014)