Na západní frontě klid

Veľmi som sa tešil a film vlastne nesklamal. Vizuál, výprava i akčné scény sú bezchybné. K tomu tony blata a hektolitre krvi, v tomto tvorcovia naozaj nešetrili. Úvodná scéna s kolobehom špinavých uniforiem je úžasná, povie toho o zbytočnosti vojny veľa. Akčné scény zo zákopov sú fantastické, drsné a krvavé, presne také aké v skutočnosti boli. Plameňomety v akcii často nevídame, navyše tanky, ktoré v prvej svetovej neboli tak dominantné a početné ako v tej druhej. Po filmárskej stránke je to naozaj výnimočný film, ale až po skončení filmu a zamyslení som si uvedomil, že skutočný príbeh štvorice kamarátov sa vlastne kamsi nenápadne vyparil. To silné kamarátske puto, skutočné priateľstvo a skutočné emócie po ich strate tu neboli. Chýbali mi nejaké scény zo školy v úvode, viac scén kde by sme štvoricu lepšie poznali, chýbalo mi viac dialógov a trošku ma sklamala kľúčová scéna v kráteri po výbuchu, ktorá mala byť vrcholom filmu a rozhodne mala diváka emóciami zasypať, prípadne rozplakať. Výhrad vlastne nemám tak veľa, len sú kľúčové v tom, aby som inak skvelý film povýšil na nezabudnuteľný. 80%. (30.10.2022)

Knihu jsem četl kdysi na střední a moc si z ní nepamatuji, nejsem zatížen nároky na věrné adaptování. Od historického válečného filmu ale požaduji, aby nějak smysluplně vyjádřil svou tezi, což Na západní frontě klid (a nuda a škvár) nezvládá. Není tu vývoj postav, chybí jejich profilace v úvodu i emoce ve scénách, kdy bychom s nimi měli soucítit. Celé se to brodí v tendenčnosti válečných výjevů, z nichž větší dojem zanechá pouze sekvence s transportéry, jinak má každá scéna ze zákopů shodnou estetiku - tzn. přilepit kameru na protagonistu a nechat to kolem něj bouchat. To má navýšit sugestivnost a asi i subjektivitu prožitku, což ale snímek záhy vyvrací vršením melodramatických klišé a nahodilým zapojováním “velkých dějin” z mírových jednání - v té chvíli už se dohromady míchá Jdi a dívej se (ve slaboučkém odvaru utrpení hrdiny), 1917 (steadicamový zákopový styl), Stezky slávy (moralita o zbytečnosti lidských obětí a iracionálním myšlení generálů) a Dunkerk (role zhuštěného času během jednání, kdy se stříhá na schylující se bitvu). Dohromady je z toho samozřejmě paskvil, který většinou hezky vypadá, ale ta naprostá roztěkanost výpravy ústí do nevyhnutelné nudy a zdlouhavosti. Když jsem v průběhu zkontroloval čas a zjistil, že mě čeká ještě přes 40 minut, chtěl jsem film skoro vypnout. S Remarquea si to samozřejmě bere jen základní myšlenky a motivace, to jsem pochopil i s těmi dost zastřenými vzpomínkami na knihu (a bohužel je to ten nejmenší problém). (02.11.2022)

Velmi povedený ryze protiválečný film. Většina válečných filmů se nemůže vyvarovat potřebě spektáklu a dát smrti nějaký význam, což je z vypravěčského hlediska pochopitelné, avšak nikdy i přes své zprávy nemohou být protiválečnými filmy. Tento snímek je pravým opakem a podle mě velmi dobře zachycuje esenci knihy. Silně to semnou rezonovalo a dokázal jsem se vžít do postav nadšených mladíků, kteří brzo narazí na realitu a nesmyslnosti války. Postupné mizení party přátel na mě fungovalo hlavně skrze oči protagonisty. Moc povedený kousek k zamyšlení a znepokojení. Pětikvalt nedávám vlastně jen proto, že má předloha přece jen ještě na víc a že na nevyužití potenciál, to je lehce nataženější. Jinak jde o vizuálně nádherně provedený kousek, co na vás dýchá filmovou řečí a láskou k materiálu. (29.12.2022)

Tak pozor Kurwa. Netshitflix umí občas točit i koukatelný filmy a to je přesně tento případ. Rozmýšlel jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami a je fakt, že na téměř sto let starej originál se to pořád úplně nechytá, ale za mě ok. V tý současný žumpě nemám s podobným poctivým a zručně natočeným filmem problém.70% (29.10.2022)

Remarque je jedním z mých nejmilovanějších autorů, ke kterým se napříč životem opakovaně vracím a první německé zpracování nejslavnějšího a ve školních osnovách nejvyžadovanějšího románu jsem proto dlouho odkládal. Zvěstí o nepřesném nebo rovnou drzém přepracování bylo hodně a proto jsem teď v šoku, o jak dobrou adaptaci jde. Ale ne nutně o adaptaci jednoho díla, ale autorova díla souhrnného. Právě v tolik očerňované lince vyjednávání o konci války je v pár slovech či větách vyjádřen věčný bol, který se objevoval i v knihách, které se odehrávaly dávno po konfliktu nebo mezi světovými válkami. Stesky nad zbytečným protahováním uzavření příměří, které má za následek úmrtí mnoha nevinných, mají hrdinové většinou jen v hlavách a myšlenkách. Pro větší efekt je taková subjektivita nahrazena rozčilujícími obrazy a nespravedlivými pocity. V linii frontové nejde o to, které výjevy z knihy se povedlo do filmu přenést (přestože slavné nesnesitelné čekání v zákopu společně s nepřítelem nechybí), ale o atmosféru zatracení, zoufalství a věčné škody, která se vsákla do každé minuty. Nejvyšší hodnocení nakonec dávám i přes vynechání linky, která mě v knize tížila nejvíc. V té se hlavní hrdina při dovolené vrací na pár dní domů a zjišťuje, že takový návrat, jaký si představoval, nejspíš nikdy nebude možný. Že lidé, kteří boje nepoznali, nikdy nepochopí trauma a děs, který si veterán přináší . V rámci zhutnění děje a neopuštění zničujícího prostředí kontaktu s nepřítelem proto chápu takovou změnu a rád mírně nadhodnotím. Protože literární dílo vzniklo téměř o sto let dříve než tento snímek a varování nejsou o nic méně aktuální. (12.03.2023)