Na západní frontě klid

Udělat z literární klasiky adaptaci videoheího Battlefieldu, to chce kumšt. Úplně mi chyběl v ruce ovladač, abych si tam do těch panáků na frontě v efetně vypadajících scenériích taky zakropil - i když samozřejmě hlavně z té opačné strany, protože film vzbuzuje hlavně intenzivní dojem že tohle všechno si ti Krautové v hlavních rolích zaslouží, člověk se až těší až konečně umřou. A že si s tím ve filmu dávají zatraceně načas. Nebožtík Remarque hrabká kostlivýma rukama na víko rakve a navzdory svému pacifismu by autorům téhle reimaginace rád vyhlásil válku.  5/10 (21.11.2022)

Kdyby se to nejmenovalo, tak jak se to jmenuje, nebudilo by to u některých jedinců takový rozruch. Já naštěstí knižní předlohu nečetl. Neviděl jsem ani původní filmový počin z roku 1930, takže z tohoto hlediska nemám s čím srovnávat (možná díky bohu). Po technické stránce skvěle odvedená a dechberoucí filmařina, ale bohužel po dějové stránce je to trošku hluché, zvláště při delších nebojových scénách, kde nám autoři chtějí dát prostor soucítit s postavami a naladit se na jejich emocionální úroveň. Tam to dost vázlo. Kdyby se v průběhu celého tohohle filmu jen válčilo v zákopech, užil bych si to dost možná více, protože bojové scény braly dech! (30.10.2022)

Knihu jsem četl kdysi na střední a moc si z ní nepamatuji, nejsem zatížen nároky na věrné adaptování. Od historického válečného filmu ale požaduji, aby nějak smysluplně vyjádřil svou tezi, což Na západní frontě klid (a nuda a škvár) nezvládá. Není tu vývoj postav, chybí jejich profilace v úvodu i emoce ve scénách, kdy bychom s nimi měli soucítit. Celé se to brodí v tendenčnosti válečných výjevů, z nichž větší dojem zanechá pouze sekvence s transportéry, jinak má každá scéna ze zákopů shodnou estetiku - tzn. přilepit kameru na protagonistu a nechat to kolem něj bouchat. To má navýšit sugestivnost a asi i subjektivitu prožitku, což ale snímek záhy vyvrací vršením melodramatických klišé a nahodilým zapojováním “velkých dějin” z mírových jednání - v té chvíli už se dohromady míchá Jdi a dívej se (ve slaboučkém odvaru utrpení hrdiny), 1917 (steadicamový zákopový styl), Stezky slávy (moralita o zbytečnosti lidských obětí a iracionálním myšlení generálů) a Dunkerk (role zhuštěného času během jednání, kdy se stříhá na schylující se bitvu). Dohromady je z toho samozřejmě paskvil, který většinou hezky vypadá, ale ta naprostá roztěkanost výpravy ústí do nevyhnutelné nudy a zdlouhavosti. Když jsem v průběhu zkontroloval čas a zjistil, že mě čeká ještě přes 40 minut, chtěl jsem film skoro vypnout. S Remarquea si to samozřejmě bere jen základní myšlenky a motivace, to jsem pochopil i s těmi dost zastřenými vzpomínkami na knihu (a bohužel je to ten nejmenší problém). (02.11.2022)

Toto protiválečné drama nepřekona to Pahorek Pork Chop (1959) od Lewise Milestona. Novejsi film 1917 byl vic niternejsi. Na rozdil od neho zde tvurci nevoli perspektivu, ze by se pripoutali k jedne postave. Tento snimek se zameruje na marnost valky a ma zaber az do konce roku 1918. Jde o pekny portret nacionalismu, chaosu a šílenství boje. Chybi ale emocni hloubka. O hrdinovych kamaradech se nic nedozvite, tvare v zakopech jsou zamenitelne. Ani dramaticka struktura neni dobra. Na rozdil od filmu se Remark diplomatickym jednanim ani velenim nezabyval. Berger chce zde diváky přiblížit co nejvíc válce. Film působí neesteticky, je neuvěřitelně temný, ale přesvědčí vás, že oprávněně. Nazev filmu zustal zachovan zrejme z komercnich duvodu. (11.11.2022)

Repetitivní střídání válečného horka a chladu vyčkávání, návratné motivy pro nedůvtipné hňupy, knižní předloha vybrakovaná o všechny působivé scény, které film nahrazuje jednoduchým (a občas nerealistickým) válečným pornem a vycpávkovou politickou linií, která je naprosto dutá. Film se nedokáže naléhavému humanismu Remarqua přiblížit jinak než doslovným ilustrováním konfliktu malých a velkých dějin, který příliš nedává smysl (hrůza Velké války opravdu nespočívala v tom, že Foch chtěl příměří až za 6 dnů a Němci si to potřebovali celé promyslet). Jako adaptace je to katastrofální, bez psychologie, vyprofilovaných figur, jako film rozvleklé, průhledné a na první signální. Verze z roku 1930 i 1979 tomu dávají parník, ale selhává to i jako samostatné dílo. Problémem Netflixu fakt není obsazování barevných herců, ale to, že jejich projekty nemají dramaturgii a hlavu ani patu. (01.11.2022)