Planina v ohni

Spálený přívěs, pouštní krajina, vyprahlá srdce a imunita vůči bolesti - první dojmy s náznaky kvalitní podívané, z které se však vyklubala hra na slepou bábu s průhledným šátkem. Mladší sourozenec Babelu - ač nezapře podobu, dobrá polovina dědičných vloh staršího bratra mu není dána a tak k jeho příběhu lásky, zrady a odpuštění zůstávám zcela rezistentní. K příznivějšímu hodnocení by čistě teoreticky mohlo dojít přeobsazením Kim Basinger, která svým prázdným obličejem nemá šanci dobře zahrát, k snaze Jennifer Lawrence nemám námitek a přítomnost standardně výborné Charlize Theron tak zůstává jediným důvodem, proč Spálené životy vidět. (24.05.2013)

Arriagovy scénáře vždycky nabízejí hodně zajímavou podívanou, a i když si ho tentokrát rozhodl zrežírovat sám, tak film dopadl překvapivě uspokojivě. I přes pomalejší tempo jsem nakonec byla velmi spokojená, jakým směrem se příběh ubíral. Hodně dobré herecké výkony a skvělá hudba. Když od toho člověk nic moc nečeká, tak nakonec může být příjemně překvapený. (27.04.2009)

Nevýrazné, stereotypní, nicneřešící. Tyhle mozaikové filmy nemám příliš v lásce a a jsou dle mého názoru hodně přecenovány. Vyjímku tvoří Babel, který je mi z těchto filmů zdaleka nejsympatičtější. Na Planině v ohni se dá pochválit snad jedině slušná hudba, ale jinak...prostě jenom další průměrný film. (30.10.2010)

Asi by bolo lepšie, aby Guillermo Arriaga ostal pri písaní scenárov. I keď práve scenár (okrem iného) sa podieľal na mojom rezervovanom hodnotení výsledku. U týchto módnych a často samoúčelných kaleidoskopov prelínajúcich sa v čase i príbehu sa snažím predstaviť si, ako by to vyznelo, ak by sa všetky zábery a deje zoradili tak, ako prebehli. A naraz mi z toho vyjdú pomerne banálne príbehy, prípad od prípadu dobre zahraté. Takže pomerne vydreté tri hviezdičky sú vzdialené od Amorres Perros a Babel. (15.12.2013)

Doteraz dvorny scenarista Inarrituovych Amores Perros, 21 gramov a Babel sa vydal na svoju prvu rezijnu put, pricom znova siahol po drame s prvkami nahody. Zial oproti svojim predchadzajucim scenaristickym pocinom nepridal nic nove. Prave naopak, dost tu toho chyba, ci je nadbytocne. Uz v Babel bolo citit coraz silnejucu vykonstruovanost nahodneho vyvoja udalosti a zasahov osudu ako i hru na efekt "umenia". Burning Plain ide v tomto smere este dalej. Paradoxne sme ako divaci tak svedkami, ze film splietajuci osudy roznych ludi sa odvija v presne vybehanych cestickach dramatickych kriviek, tak dobre znamych z predchadzajucej tvorby. Vysledok posobi umelo, silene a zubami-nechtami sa snaziac vyzerat ako vazne "umenie". Navyse, Arriagovi chyba Innarituov zmysel pre cit v kompozicii zaberov so silnymi,casto intimnymi okamihami, ktore s uzitim hudby vytvaraju presvedcivu atmosferu smutnej skaly emocii - od beznadeje, smutku, az k zufalstvu a sebatryzneniu. Herecke obsadenie nie je zle, ovsem pod Arriagovym vedenim ich kreacia vyznieva skrz-naskrz ako standartny vykon, a nie vytvaranie takmer svojich zivotnych uloch. Od Amores Perros tak mexicky import silnych dram derivoval v uhladeny hollywoodsky gyc - pekne pozlatko s minimalnym obsahom. Skoda. 4-5/10. [Venezia, 2008] (29.08.2008)