Planina v ohni

Americké drama Planina v ohni je debutovým, autorským počinem mexického dramatika a scénáristy Guilerma Ariagga, jenž se proslavil spoluprací na dramatických freskách A. G. Iňarita ( Amoress Peros – Láska je kurva, 2000, 21 gramů, 2003, Babel, 2006). Ačkoliv se snímek zprvu jeví jako pozvolné, čistší a složitějších narativních zákrut prosté drama, ve výsledku jednoznačně zapadá do kontextu předchozí tvorby. Arriagova práce se - s odstupem i s ohledem na jeho debutový projekt - jeví stejnou měrou zajímavá jako potenciálně zavrhnutelná. více zde...http://blacklsays.blogspot.cz/2012/11/minirecenze-na-dvd-novinky-pro-a2.html (28.11.2012)

Doteraz dvorny scenarista Inarrituovych Amores Perros, 21 gramov a Babel sa vydal na svoju prvu rezijnu put, pricom znova siahol po drame s prvkami nahody. Zial oproti svojim predchadzajucim scenaristickym pocinom nepridal nic nove. Prave naopak, dost tu toho chyba, ci je nadbytocne. Uz v Babel bolo citit coraz silnejucu vykonstruovanost nahodneho vyvoja udalosti a zasahov osudu ako i hru na efekt "umenia". Burning Plain ide v tomto smere este dalej. Paradoxne sme ako divaci tak svedkami, ze film splietajuci osudy roznych ludi sa odvija v presne vybehanych cestickach dramatickych kriviek, tak dobre znamych z predchadzajucej tvorby. Vysledok posobi umelo, silene a zubami-nechtami sa snaziac vyzerat ako vazne "umenie". Navyse, Arriagovi chyba Innarituov zmysel pre cit v kompozicii zaberov so silnymi,casto intimnymi okamihami, ktore s uzitim hudby vytvaraju presvedcivu atmosferu smutnej skaly emocii - od beznadeje, smutku, az k zufalstvu a sebatryzneniu. Herecke obsadenie nie je zle, ovsem pod Arriagovym vedenim ich kreacia vyznieva skrz-naskrz ako standartny vykon, a nie vytvaranie takmer svojich zivotnych uloch. Od Amores Perros tak mexicky import silnych dram derivoval v uhladeny hollywoodsky gyc - pekne pozlatko s minimalnym obsahom. Skoda. 4-5/10. [Venezia, 2008] (29.08.2008)

Film o tom, kto všetko sa s kým kurví, a že najväčšia kurva je život sám... Arriaga už napísal scenár pre mexické Pulp Fiction Amorres Perros, 21 gramov či Babel, a tentoraz vo svojom vlastnom filme experimentuje zasa s časovou líniou príbehu. Dva zdanlivo absolútne nesúvisiace "slice of life" príbehy so skvelým obsadení, mi poriadne zamotali makovicu, a verím, že aj ostatným divákom, aby sa všetko v závere uviedlo na pravú mieru. Lenže ten chaos, ktorý Arriaga najprv stvorí, je až príliš prepletený a mierne prekombinovaný, a je zasvätený jedinému účelu - zmiasť diváka. Ambiciózny film, ktorý sa od toľkého kurvenia trochu skurvil sám. (12.12.2013)

Pomalu ubíhající příběh třech žen, jejichž osud je určitým způsobem propojen (na to jak, jsem přišla poměrně brzy). V porovnání s filmy Babel a 21 grams je tento příběh pomalejší a do určité míry i klidnější. V druhé půlce se nám osudy všech žen spojí dohromady a mi už pouze sledujeme, jak se puzzle dávají dohromady a jsou nám také dovysvětleny některé detaily (mě třeba dlouhou dobu nedošlo to s těma jizvama). Plusem je výborná atmosféra a herecké představitelky hlavních hrdinek. Jako minus bych viděla režisérskou nezkušenost G. Arriaga, která pravděpodobně způsobila, že jsem občas měla problém udržet pozornost. (19.03.2011)

Zdaleka, zdaleka není tenhle příběh tak jednoznačný a jasný jako tady někteří píšou. Viděl jsem ho několikrát a pokaždé mě okouzlil v něčem jiném, možná právě v tom tví to kouzlo "mozaikových filmů". Abych pravdu řekl, poprvé jsem stačil jakž takž stíhat a chápat děj, podruhé se mi zdálo že koukám na jiný film a potřetí jsem byl unešen... Prázdnotou Charlize Theron, rozervaností a zoufalstvím Kim Basinger a dívčím sobectvím a nerozvážností Jennifer Lawrence. Všechni tři herečky skvěle obsazené, své postavy zahrály nenásilně a zdálo by se jako by snad ani moc nehrály, ale to herectví vynikne právě až tehdy, kdy se nesoutředíte na souvislosti a ostatní (to důležité), ale úpěnlivě se zahledíte do jejich tváří. Také se mi líbilo, že žádná z hereček se nesnažila strhnout pozornost vyloženě na sebe, i když by k tomu některé vypjatěší pasáže sváděly. Například role Kim Basinger by se dala označit jako vedlejší, přesto jí vnímám díky tomu jak ji zahrála jako hlavní, a jako jednu z nejlepších v její kariéře. Vidět tento film jedinkrát je prostě žalostně málo a hodnocení pak zákonitě není objektivní. Do karet samozřejmě hraje i krásná hudba, světlo, střih a citlivá režie. Dalo by se pokračovat dlouze a při psaní mám hned chuť se na to vrhnout znovu, takže tudíž jasných 5*! Jen si vzpomenu na tu záverečnou sekvenci, ve které sledujeme tři hlavní ženské postavy za doprovodu té nádherné ústřední hudby mistra Zimmera a naskakuje mi husí kůže... (09.03.2015)