Perníkový táta

Televizní seriál napsaný a natočený se stejnou svědomitostí, s jakou Walt vaří Blue Sky. Následující výběr ze SPOILERoidních poznámek, které jsem si zapisoval během všech pěti sérií nechce být komplexní analýzou, ale rozborem několika dílčích oblastí seriálu alespoň částečně rozkrýt, v čem tkví jedinečnost Gilliganova počinu. ___ Vývoj vyprávění se po celý čas zdá být určován Heisenbergovým principem nejistoty. Přes předpokládaný směr vývoje (z oběti vnějších okolností v manipulující monstrum) nelze dopředu odhadnout, kdy se co podělá a kdo prodělá jakou charakterovou proměnu. Breaking Bad nevychází vstříc diváckým očekáváním tím, že odmítá zažitá vyprávěcí schémata. Znejišťuje nás svým úsilím o větší pravděpodobnost probíhajícího dění, vytvářením dojmu, že může dojít téměř k čemukoli. Od vytváření vlastních hypotéz však neodhadnutelný vývoj neodrazuje. Seriál nás „předsunutými“ scénami v prologu naopak sám pobízí k aktivnímu zasazování viděného do celku vyprávění. Napětí není čerpáno jenom z divácké nejistoty, k čemu dojde, ale naopak také z vědomí toho, co která postava ví, nebo neví. Tvůrci pracují s několika ohnisky vyprávění, staví proti sobě protichůdné zájmy postav, které musí často čelit rizikům přicházejícím z různých sfér (užší a širší rodina, instituce, podsvětí). Proměna vnímání postav je vázána na to, co o nich víme, nakolik si jich vážíme a kolik mravních deliktů jim jsme ochotni odpustit. Fascinující je sledovat nesamoúčelné „špinění“ hrdinů. V posledních sériích byste těžko hledali postavu bez viny. Zvyšující se sázky postavy nutí přemýšlet více dopředu, čím se z nich stávají lepší hráči. Sebe-stylizace a přetvářka nejdou k duhu zejména Jessemu, který možná představuje nejslabšího hráče, ale také figurou, na kterou je v poslední epizodě vázán nejsilnější katarzní efekt. ___ Skutečným soupeřem většiny postav je jejich vlastní potenciál, který buď nedokáží naplnit (vinou svou i systému, který je opakovaně zrazuje), nebo jej naplní za neadekvátní cenu. Hrdiny vyprávění sjednocuje také jejich nejednoznačnost. Každý může vystoupit ze své role, ať již přijaté dobrovolně nebo pod tlakem okolí. Neboť nic není fixní a libovolné rozhodnutí libovolné postavy jsme nuceni posuzovat v kontextu jejího předchozího jednání, lze pochybovat také o Waltově přiznání v poslední epizodě, že rodina byla pouhou zástěrkou pro jeho zločineckou dráhu (na kterou se tudíž vydal ze sobeckých pohnutek, ne kvůli zajištění ženy a syna). Skutečně nebylo zpočátku jeho motivací něco jiného než moc a peníze? V přehodnocování názoru na postavy nám pomáhá využívání paralel (Hank náhradním otcem Walta Juniora, Walt náhradním otcem Jesseho), které nás vede ke vnímání podobných situací v odlišných kontextech a poukazuje na některá klíčová témata seriálu. ___ Kariérou drogového bosse si Walt ventiluje svou agresi nastřádanou z mnoha zdrojů. Neobstál jako živitel rodiny, očekávání nenaplnil ani jako otcovská autorita (syn získává rady, jak být mužem, od Hanka). Svým druhým životem si navíc kompenzuje selhání vlastního těla. Vydělává si mimo systém také proto, že z něj byl vinou své nemoci vyloučen. Neboť jako člověk s rakovinou značí smrt („jiné“), je společností odmítán. Vaření perníku mu umožňuje zvítězit nad náhradními otcovskými a manželskými figurami a zužitkovat svůj výjimečný intelekt alespoň mimo oficiální struktury. Dlouho ho neopouští víra v tradiční, resp. povinný rodinný model. Teprve ve finále, ničím nespoutáván, všemocný a všehoschopný, může dát plný průchod svému potenciálu, bezezbytku se proměnit v člověka, kterým mu možná od začátku bylo předurčeno se stát.____ Mimořádné tematické rozpětí seriálů dělá z Breaking Bad vděčný materiál pro sociologické studie o úzkostech soudobé Ameriky (drogy, peníze, smrtelná nemoc, neúčinný systém sociálního zabezpečení). Kdo chce prorazit, nemůže ctít zákon a věčně okolo sebe ze stovek drobných lží budovat fasádu slušného občana. Seriál mnohokrát relativizuje oddělení „velkých“ lží s širokým dosahem od malých rodinných lží. Podstatou obojího je pokrytectví. Namísto toho, aby se učili větší otevřenosti, jsou hrdinové čím dál obratnější v konstruování náhradních světů a vymýšlení smyšlených příběhů (Walt jako gambler). Jak ale všichni postupně zjistí, skutečné drama se ale odehrává za těmito papundeklovými kulisami. Je fascinující sledovat, jak scenáristé postavy provádějí víceúrovňovou sítí lží, jak nakládají s jejich různou informovaností o existenci určitých světů a jeho domnělých obyvatel (rodina, podsvětí, práce jsou nejprve výrazněji odlišené také výtvarně, ale postupně všechny „ztemní“ do stejné barevné palety). ___ Nesmírně vděčný je Breaking Bad také z hlediska stylu, který se proměňuje nejenom v rámci epizod, ale i jednotlivých scén (rekontextualizací a/nebo odhalením nové informace jsme navedeni k tomu, abychom scénu vnímali z jiné perspektivy). S grafickou návazností záběrů, rozehráváním akce ve více plánech nebo vytvářením významů pozicí a pohybem kamery si tvůrci vyhráli mnohem více než lecjaký hollywoodský nádeník, disponující stonásobně větším rozpočtem. Scorsesem nadopované střihové koláže bych si dokázal pouštět do zblbnutí, emblematický prostor Nového Mexika už léta nebyl využit k tak strhujícímu oprášení klasických westernových motivů (přepadení vlaku) a poslední epizoda může úrovní režie směle konkurovat některému z lepších Hitchcockových thrillerů. Je toho hodně, co by se dalo ještě napsat, ale tón by zůstal stejně oslavný. V Breaking Bad totiž obsahuje tolik pozitivního, že považuji za malicherné zmiňovat těch pár drobných nedostatků. Nestává se často, aby vám nějaký seriál umožnil být prakticky nekritický. Díky za to! 100% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Radek99, Toj, pleonasmus (10.11.2013) (méně) (více)

Zkušení diváci a fanoušci televizní obrazovky už dlouho ví, že to nejzajímavější v televizní nabídce posledních let obvykle nejsou filmové snímky, ale americké televizní seriály, které se vymykají tuctové komerční šabloně a zvyšují laťku televizní tvorby hodně vysoko. I u těch nejslavnějších a nejdiskutovanějších jsem ale měl pocit určité manipulace a přítomnosti nejrůznějších berliček nebo laciných motivů. Pro zvýšení sledovanosti si pomáhají různými "coolovými" postavičkami a nerealistickými zápletkami nebo momenty. Perníkový táta je seriál, který se bez těchto berliček obejde, zůstává pevně oběma nohama na zemi a přitom je stále divácky atraktivní. Příběh stárnoucího a rodinným stereotypem opotřebovaného středostavovského chlápka se spoustou dluhů a problémů, který z ničeho nic zjistí, že si měl spíš než penzijní připojištění vyřídil pořádnou životní pojistku a jehož životnost se náhle nepočítá na desetiletí ani na léta, mě od prvního momentu uchvátil jak špičkovým řemeslem od vynikajících hereckých výkonů přes režii až po střih, ale především příběhem a schopností vedle hlavní dějové linky ukázat reálný život a reálné problémy dnešní Ameriky. Přemýšleli jste někdy o tom, jak málo stačilo a osudy známých jmen historie se ubíraly úplně jiným směrem? Walter White byl kdysi špičkový student a nadějný vědec, před kterým se rýsovala skvělá kariéra. Nakonec skončil jako po uši zadlužený učitel chemie na bezvýznamné střední škole a zároveň jako muž pod pantoflem, kterého komanduje dominantní manželka. Náhlá nevolnost a lékařské vyšetření ho přiblíží konci životní cesty. Najednou nemá co ztratit, vidina blízké smrti v něm mobilizuje vůli a energii i ochotu riskovat. Je svědkem policejního zásahu proti drogové varně a uvědomí si, že jeho kreativita, inteligence a cílevědomost by ve světě nevzdělaných kriminálníků mohly slavit úspěch a vést k zabezpečení rodiny. Postupně ztrácí zábrany a objevuje v sobě dříve netušený talent manipulátora a lháře, který krok za krokem stoupá výš v hierarchii zločineckého podsvětí. Učí se orientovat ve světě, který mu ještě nedávno byl cizí, odstraňuje překážky a je na nejlepší cestě stát se v očích podsvětí i policie legendou. Ze starého Waltra zůstává skořápka, rodí se Heisenberg, vařič nejkvalitnějšího pervitinu, jaký kdy měly smažky možnost ochutnat, a zároveň muž, který pocítil, jak chutná moc a co jsou to ambice. Na poslední chvíli se snaží naplnit sen o vlastní velikosti a neohlíží se na své okolí. Breaking Bad je velkým příběhem o morálním pádu člověka, působivým a skvěle napsaným dramatem, kde na obrovské ploše více než 60 dílů nenacházím žádný významnější kaz. Jde o neskutečně vymazlenou jízdu, kde kvalita scénáře nejenže neklesá, ale naopak má tendenci stoupat a graduje ve finále, které patří k těm, na něž se opravdu nezapomíná. Scéna, kde vyděšené manželce sděluje s planoucíma očima: "Nejsem v nebezpečí, já jsem nebezpečí," se záhy po odvysílání stala v rámci televizní tvorby ikonickou. Breaking Bad v sobě spojuje vysoké umělecké nároky, které uspokojily kritickou obec, i skvělou zábavu pro diváky. Seriál umí být napínavý, černohumorný, stále překvapující. Navíc jeho síla spočívá i v tom, že narozdíl od jiných děl nepoužívá relativizující morálku. Nikdy činy svých antihrdinů nebagatelizuje a nehledá pro ně alibi. Nazývá věci pravými jmény. Celkový dojem: 100 %. (15.08.2017) (méně) (více)