Popel a hvězdy

Naprosto excelentní popis Valdštejnova pádu, posledních let jeho života. Pohled na tyto roky se od dob natočení snímku dosti proměnil, ale základ zůstává- choroba užírající vévodovy síly i úsudek, intriky vídeňského dvora, strach z Valdštejnovy politické a vojenské moci. On sám ale především nedokázal prolomit řád tehdejšího světa a vykročit svou vlastní cestou, nedokázal nikdy svou zradu otevřeně deklarovat a císaře se zřeknout. To je ve filmu drobátko přitažené za vlasy. Pokud vím, nikdy nešlo o otevřenou rebelii, Valdštejn hrál pořád na obě strany. Možná ani nikdy nechtěl císaře zradit. To už je ale holt umělecký záměr, trochu to opepřit. České království a střední Evropa s náboženskou svobodou je už jen třešnička na dortu závěrečného fantazírování. Ale pokud přehlédneme tyto věci, je to mrazivé drama muže, jednoho z Čechů skutečně evropského formátu. A jeho konce samozřejmě. 85% (18.09.2017)

Televízna hra zo zaujímavou historickou témou v dobe 30-ročnej vojny. Aká tenká hranica je medzi slávou (hviezdy) a spálením sa (popol). Povedal by som na TV inscenáciu slušne natočené, ale tá trasúca sa dynamická kamera bolo technické faux pas. Rekonštrukcie vojnových scén boli zasa zbytočné, nakoľko televízne spracovanie tomu nemohlo dať tú peknú ani hodnovernú vizáž. Téma vojnových stratégií a kľučik však dokázala vtiahnuť. Rovnako ako dobrý výkon Adamíru. Toto by si zaslúžilo filmové spracovanie. (08.12.2018)

Tato až překvapivě dobrá televizní inscenace měla být již dávno na DVD nosičích. Atmosféra rozkladu, tlení, trouchnivění, rozplývání, tragédie mravně rozporného muže, jehož dohnala vyšší spravedlnost dříve, než čekal, to všechno vroubí konec jedné velké dějinné iluze našeho pobělohorského nekatolického exilu. V založení režie i scénáře je cítit tradiční české trauma: pocit porážky, nevíra v úspěch, nastupující malost, tj. všechno to, co provází až příliš často nejnovější i nové české dějiny. (29.10.2010)

,,Sotva strčil nos do Bavor, hned se vrátil. Pořád se nám jen vysmívá..."                                                                                  Luxusní herecký koncert Jiřího Adamíry ve filmu o politickém zákulisí temného středověku v dobách třicetileté války. O Albrechtu Valdštejnovi, člověku, jež "vládl zemi, tak, jako jiní lidmi", ale mnohokrát za nim "zůstal jen prach a popel." V osudech Valdštejna a lidí kolem, na první pohled vzdáleným dnešní době na míle, možno najít i jisté nadčasové paralely skrze politických manipulací. Osobně na mne nejsilněji zapůsobila asi scéna, kdy Valdštejn bez výčitek svědomí odsoudí jednoduše 17 více či ménně nevinných lidí na smrt a následně po rozhovoru se svým tajemníkem náhodným výběrem udělí jednomu z nich milost. Celkově mrazivou atmosféru podporuje i hodně scén v pustých komorních interiérech, ač krvavý masakr typický pro středověkou válku zde rovněž nechybí. Jedinou výtku bych měl k hudbě z dílny Pražského výběru (resp. Michala Pavlíčka), svým rockovým syntetickým aranžmá absolutně nevhodné k středověku, ale při hodně silném výsledním dojmu z téměř dvou a půl hodinové podívané rád na tuto výhradu zapomenu. Ne pokaždé mě filmy ze středověku tak fascinují a obohatí i myšlenkově, zde ano. ,,Jsou nám dnes hvězdy nakloněny?" . . . Vedle Jiřího Adamíry bych z hereckých protagonistů vyzdivhl Otakara Brouska. 90% (10.11.2018)

Na televizní poměry nadprůměrný počin, zachycující poslední léta Albrechta z Valdštejna. Podrobně a poměrně přesně (až na pár málo podstatných detailů) zaznamenává zejména spiknutí proti generalissimovi a jeho závěrečné chebské dějství. Jiří Adamíra (Albrecht z Valdštejna), Gustav Opočenský (Ferdinand II.) nebo Vladimír Ráž (Axel Oxenstjerna) předevedli v tomto televizním filmu skutečný herecký koncert a svých postav se zhostili opravdu mistrovsky, přičemž ani ostatní protagonisté za nimi příliš nezaostávají. (24.02.2008)