Cadillac Records

Mam rad hudobne filmy, mam rad biografie, mam rad historiu; a neokunam sa, ak su postavy vymlete a negativne, pokial sa snazia svetu daco dat - ved sme taki povacsinou, ubohi, tak co si budeme nahovarat! Ale totok bolo fakt hodne slabucke, paradne plytke; ale dopozerali sme. Nejde o to, ze ti kakaovi bratia su v prdeli na ceste od grupensexu s flasou v ruke k heroinu, ale zeby sa nebol nasiel ani jeden jediny slusnejsi prototyp do filmu? Ked si pocerny hlupak bez moralky nahrabe na sprostosti miliony, zrejme fakt nezvladne triezvy prechod z plantaze na podium a muselo to skoncit niekolkymi Cadillacmi plnych kuriev. A z tohto shitu sa potom rozmaznani bieli pubertiaci s gitarou na pleci a kopou sebalutosti nad svojim osudom snazia kopirovat ciernych plataznikov, az z toho vzisli Beatles a Elvis a dalsie shitne "hviezdy". Cim vacsi debil, tym viac na debiloch zarobi. Luto mi bolo akurat tej materinskej cernosky: z takej istej riti vysla, ibaze mala dobre srdce schopne milovat, a tak sa nechala podvadzat a vlacit ako sluzka domaca za kadilakovym kretenom z lesa. Nic nevymysleli, nic nikomu nedali, len si hodne zabejkali a vacsina z nich prdela do hliny ovela skor, nez povies 'svec'. Tak nech im svieti svetlo vecne. Davam 1* za nevesele pripomenutie historickeho kontextu, z akeho plytkeho hnoja vzisla dnesna psycho-"hudba" ala shithop. Ked si naguglite tie ich povodne xichty, jak naozaj vypadali, tak im tuna hodne prifandili: v realite totiz vypadali jak retardovani recidivisti. (19.09.2021)

Rovnou se přiznám,že hudební filmy jsou mou slabou stránkou a pokud je slušně zvládnutý scénář a režie, pak nemám co řešit. A byť Cadillac Records není tak poutavý jako Ray, přesto umí světu říct, jak to tehdy bylo, co se zpívalo a kolik se za to platilo. Co je pak hlavní, je výběr písniček a ten je faktograficky dokonalý. A vo vo vo to jde,ne? (06.02.2011)

Skvelý zvuk a mimoriadne herecké výkony, to je skvelá vizitka tohto hudobného filmu. Osobnosti skvelého electric blues, sprítomnenie v stave zrodu a potom aj ich dramatické životné osudy. Objavili sa aj Hubert Sumlin a James Cotton, často zanedbávaní muzikanti. Výborná hudobná dráma o Leonardovi Cheeseovi, zakladateľovi hudobného vydavateľstva. Výborné stvárnenie hlavnej úlohy Adrienom Brodym. Čo viac si priať, možno snáď aby toto majstrovské dielo trvalo o pár hudobných minút dlhšie. (07.02.2015)

Neznalosť černošskej hudby neospravedlňuje :) Ale bohužiaľ, aspoň aké-také informácie by sa mi zišli. Film je to však pekný, so sympatickými hercami a postavami nimi stvárnenými, jediné mínus obsadenia je snáď len tá Beyoncé, ktorá mi už s úloham speváčok lezie kurevsky na nervy. Adrien Brody päťhviezdičkový, Norman Reedus hovadsky dobre prehliadnuteľný. Príjemný filmový opus, ktorý si však nie celkom našiel cestu do môjho srdca. *** (26.11.2010)

Prosté, jednoduché, až primitivní! Ale co naplat, když už to slovo (BLUES) budí takové emoce! Víření kolem Chess Records (založeno 1950, Leonard Chess zemřel 1969) dobře podtrhuje nejen manio-depresivní charakter významných bluesmanů té doby (chybí především Bo Diddley - bájný vynálezce rokenrolu): hudební nadšení, rozhazování peněz, libování s v přepychu, pýcha / existenční úzkost, strach z neúspěchu, závislost na vnějším prostředí a únik do omamných prostředků, ale také popularizaci této hudby (městské chicagské blues, rhythm and blues, rock and roll), na které se dalo dobře vydělat. Název fimu "Cadillac Records" je případný. Ještě před pár lety prohlásil John Lee Hooker (zemřel 2001) před natáčením poslední desky (parafráze): Natočím tu desku, a za to si koupím buď další kadylak nebo další barák. Pořadem (filmem) nás provází Willie Dixon (ta nejlepší volba), zřejmě nejúspěšnější bluesový skladatel (autor např. "Little Red Rooster", "Spoonful", "My Babe" a nesčetně dalších písní, které se mylně považují za tradicionály)... Blues po Lennyho smrti samozřejmě není mrtvou kapitolou, jeho další obohacení bílými hudebníky je nesporné (možná v rozporu s jiným míněním), vzpomeňme si jen na tři kytaristy, skladatele a zpěváky ze skupiny Fleetwood Mac (Peter Green, Jeremy Spencer, Danny Kirwan), kteří mají (v takové síle) v černém světě sotva obdoby - také jednou z mých nejoblíbenějších písní je "Something Inside Of Me" od tehdy mladičkého Dannyho Kirwana - a o něm (nich) nelze říct, že si to nastudovali u černochů, ne, ti to měli v krvi... (16.08.2014)