Lidice

Obávám se, že jsem nalezla protipól k Protektorovi, byť jsou Lidice filmem příkladně jiným. Zatímco selhání Protektora se neslo v duchu falešné výpravy a falešné snahy o "jiné" drama na pozadí atentátu okořeněné o falešné herecké výkony a nevšedně lichou práci s tehdejší masmediální kulturou – v Lidicích máme atentát opět jen jako nefunkční vějičku na pozadí příběhu "skutečných" lidí. Filmu Petra Nikolaeva chybí pevná ruka dramaturga a proto se celek během celé stopáže tříští a tříští a nenalézá žádné pevnější návazné momenty. Ukrajování času probíhá ledabyle a ač je naznačen prolog už v roce 1939 a v závěru se setkáváme i s pointou nepointou pokvětnových dnů roku 1945, jakýs takýs konzistentní vývoj se týká jedině Šímy Karla Rodena. Naopak naprosto do ztracena vyznívá příběh padělatele Kowalskiho (Mariusz Osmelak) s celým absurdním koloritem tehdejšího vězeňství. Chybí základ příběhu panské kuchařky v podání Sabiny Remundové, totéž platí v půdorysu jinak zřejmě velice silného vztahu Šímové v podání Zuzany Bydžovské a Vaňkové v podání Zuzany Fialové. Bohužel naprosto selhávají všichni mladí v čele s Kubařovou a Adamczykem, nekonče pak například Šoposkou. Úvod, který by měl ukázat příběh lidí z Lidic ve všech základních nuancích všedního dne, se bohužel více podobá pokusům typu Rytmu v patách a bohužel v některých momentech dosahuje až parodie hodné seriálu Haló, Haló, což je trestuhodné. Lacině také vyznívá primitivní casting soustředěný v nejlepších rozpolcených rolí výlučně na slovenské herce, kteří už v prvním plánu splňují určitou cizorodost. Vedle Fialové se objevuje Roman Luknár jako Vlček a společně s Bydžovskou a Rodenem tvoří jediné pevné mantinely tohoto neukočírovaného fiakru. V očekávání a během příprav samotného lidického filmu, se objevily určité otázky kontrastující zejména s vyzněním Herzova Habermannova mlýna. Musím konstatovat, že výsledný Nikolaevův projekt si ukrojil příliš velké sousto, na které nestačil. Není zde rozdíl mezi úředním šimlem českého prospěchářského poštmistra a lidickými nacistickými pohlaváry, kteří jsou opět jen prospěchářskými byrokraty. Elitu Třetí říše zastupuje pouze ve dvou nicotných skicách Heydrich, který na tomto minimálním prostoru nepřekračuje odrážku z přehledové učebnice. Kontrastován je řadovým vojákem, který raději volí dobrovolnou smrt, než aby se podílel na transportu lidických dětí. Leč ani tento motiv není řádně rozvit. Čili ve spojení s pokrytectvím reprezentovaným poválečnou uměle vytvořenou lidickou pietou, nedocházím k žádnému souznění s vlastním národem a opět jen pociťuju zmar nad českou povahou. (03.06.2011)

Pro lidi, kteří si touží dvě hodiny pofoukávat starou národní bolístku, dokonalé. Jinak je to ušlechtilá, táhnoucí se, kýčovitá nuda, která funguje jen na té nejzákladnější úrovni. Tzn. chudáci obyvatelé Lidic si nezasloužili povraždit a nacisti jsou svině. Což víme i bez podstoupení tohoto přehnaně dlouhého martyria. Pochválit si zaslouží snad jen výkon Karla Rodena a jeho dějová linie, které bohužel z hlediska jí věnovaného prostoru nehraje tak hlavní roli, jak by si zasloužila. Aniž bych skutečnou historickou tragédii Lidic jakkoli marginalizoval, nevím, zda existuje důvod, proč v dnešní době daný příběh zfilmovat. A pokud ano, tak rozhodně ne takhle. 5/10 (05.07.2011)

Další případ nerovného boje tématu a jeho zpracování. Existence Nikolaevova filmu je stoprocentně legitimní, už jen proto, že některé historické události je potřeba mít neustále na paměti. Pak se třeba nestane, že dítě v osmé třídě napíše do písemné práce, že "Lidice jsou zdraví lidé a Ležáky nemocní, bez možnosti pohybu", což se na mou duši stalo.. Pokud však forma neposkytne soulad s obsahem, přichází rozpačitost, vzhledem k ožehavosti tématu pak o to více markantní. Přesto autoři zaslouží uznání, že nechali diváka vnést si do filmu patos i emoce jen na základě individuálních potřeb.. (02.05.2012)

Po realizačnej stránke patrí ambiciózny, náročný projekt k najvyrovnanejším dielam ponovembrovej českej kinematografie. Najviditeľnejší podiel na tom majú vyvážené výkony hereckého ansámblu. To však nemôže zamaskovať niektoré sporné aspekty učebnicovo poňatého filmu, súvisiace avšak už s dramaturgiou. Na film som sa veľmi tešil, ale som trochu rozpačitý. Neviem z akých prameňov autor čerpal. Zaujímalo by ma, či jeden muž z Lidíc, ktorý prežil naozaj existoval. Ale určite viem, že peniaze za atentátnikmi dostal Čurda, nie tí, čo uvádza autor a nie je mi známe, že by v hre bolo iných 10 mil. korún. Ale v celku bol príbeh veľmi zaujímavý. Čo sa týka štábu. Neviem, či kameraman sa snažil o nejaké umenie, keď plno scén nechal príšerne rozostriť. Niektoré scény boli neskutočne tiahle a tie dramatické zase veľmi krátke. (28.10.2019)

Nejvíc emocí ve mně vyvolaly ty okamžiky, kdy jsem z nudy vzpomínal na fragmenty toho, co jsem kdy o vyhlazení Lidic slyšel a četl, a tyto si poté dramatizoval ve své mysli... Nikolaev natočil opatrnický a chladný film, který je sice prostý (pro českou tvorbu stále charakteristických) řemeslnických lapsů, ale bohužel také jakýchkoli stop autorství a svébytného uměleckého pohledu na známé historické události. A se srovnáváním se stylisticky precizní a symbolismy okořeněnou Wajdovou Katyní na mě taky nechoďte. 50% (17.06.2011)