Přestřelka v Palermu

Ve svém novém filmu režisér Win Wenders mírně navazuje na filozofické myšlenky Nebe nad Berlínem, žel bez ujasnění formy i obsahu. Film vypráví o fotografovi, který cestuje Evropou a přemýšlí o smrti. Bojí se jí, přemýšlí o ní a snaží se jí zbavit retušemi krásných míst, jež vyfotí. (Zde musím varovat všechny, kteří četli text děje na obalu DVD - je to blábol, vážení který se skutečným filmem má společného asi jako Iron Man se Štaflíkem a Špagetkou.) Jeho putování, příhody a myšlenky jsou variabilní - jednu chvíli máte pocit Wendersovy geniality, jindy si říkáte, že ten dědek už je totálně senilní. Podobně je to s kamerou - úžasné záběry vystřídá sem tam neuvěřitelná selanka. Co však sedne, a asi bych si i koupil, je soundtrack. Hudba k filmu je vybraná velmi precizně a zaskakuje tam, kde Wendersovi došly filmařské prostředky. Disk samotný načíná protipirát, trailery na filmy Milk, 12, Půlnoční vlak, Zázraky se nedějí, reklama, jinak žádné bonusy. (17.05.2020)

Z nových filmů Wima Wenderse je podle mě nejlepší Země hojnosti, z níž stejnojmennou skladbu nazpívanou Leonardem Cohenem si pouštím dodnes. Tento fotografický (nikoli mafiánský) Palermo Shooting má své místo v linii díla Pana režiséra, ale asi ne už v jakési podstatné filmové historii. Zkrátka je jasné, že už u mě vyprchává původní přízeň smínku, a je nutno říci, že byla podnícena prostě vynikajícími okolnostmi: film jsem viděl na Febiu 09, poslechl si komentář samotného Autora, zúčastnil se diskuse a poté si nechal Wendersovu knížku (Dech anděla) počmárat obrovským podpisem lihovkou. 8-) (28.03.2009)

Vidět "Palermo Shooting" přímo v Palermu se mi jevilo jako moc dobrý nápad, prostě trefné. Ovšem opět jsem tím porušila léta budovanou tradici, že filmy a odborné texty na dovolenou nepatří. Každopádně jde o první film Wima Wenderse, který jsem viděla najednou, u kterého jsem několikrát nezaspala nebo který jsem neprospala celý. Vtipně vybraný, přirozeně bilingvní, známý německý rocker v hlavní roli není překvapivě dobrý, on prostě výborný je. Stejně tak kamera, soundtrack a všechny ty bergmanovské a antoniovské odkazy. Čistá radost, tím spíše doma, zopakovaná na slušném prostoru, který art kino vyžaduje. Hloupý český překlad názvu komentář nezasluhuje. (16.07.2012)

Smysl života Wima Wenderse. Pan Režisér v první půli filmu inscenuje příběh světoznámého fotografa, a tak logicky nabízí divákovi především vizuální orgie a naprosto úžasnou kameru Franze Lustiga, reflexí vyprázdněnosti života světotoznámé celebrity svým vyzněním a náladou asi nejvíce připomíná podobně laděný snímek Sofie Coppoly Odnikud někam, příjezdem do Palerma se ale film dramaticky láme do uměle romantické polohy a ódy na velké umění, které je zcela zjevně metou tvorby jak hlavního hrdiny, tak především samého Wima Wenderse, ta úporná snaha obou ale hraničí tak trochu s křečí... Wenders si jako etablovaný tvůrce může dovolit mnohé (třeba zhmotnit zpěváka Lou Reeda v jedné z Finnových vizí), stejně jako jeho hlavní hrdina má ale zřetelnou krizi inspiračních zdrojů. Přesto jeho úžasný cit pro vizuální stránku filmového díla, stejně jako urbanistické cítění a explicitní náklonost pro prostor velkoměsta (viz některé jeho předešlé snímky) dělá z Přestřelky v Palermu silně nadprůměrný film, možná sice ne námětem, ale rozhodně svým zpracováním... (20.12.2011)

"Dennisi, zastřel ho dělej, dělej, zastřel Campina, rychle, než se ten film pokazí ... !", můj vnitřní monolog cca v polovině stopáže. Ze zásady si o filmech, na které jdu zjišťuji co nejméně informací dopředu. Wendersovy filmy z posledních let jsem nucena brát s rezervou. Proto mne nový Wenders v prvních minutách velmi nadchl a následně dost zklamal. Příčina je popsána zde: Film je jakoby rozdělen do dvou částí. První neprostupná, vizuálně strhující a stimulující: plná náznaků, symbolů, kreativity ve ztvárnění snového prožitku (viz skvělá scéna v Palermu na náměstí). Tápala jsem, ale neztrácela jsem se. Skládačka ke skládání, která nenudí. Občas sice vyběhne na filmové plátno nějaká zbytečnost, ale je vyvážena vynikající střihem. Druhá polovina je poznamenaná příchodem mladé dívky, skrze kterou má dojít k jakési transcendenci nebo možná katarzi? To se Wendersovi stalo už jednou v Lisabonském příběhu, kde mladá dívka rozehnala chmury postaršího pána :). Tady jsem se začala obávat o osud filmu. Atmosféra je odlehčena, střih se zvolní, efekty a nápady zmizí a pomalu se v romantickém rozjitření do filmu vkrádají nepotřebné dějové odbočky a především - a to je to nejhorší - autor se pokusí interakcí mezi hlavním hrdinou a dívkou celou situaci "vysvětlit". Ale ne přímo. Pomocí jiných náznaků, tentokrát banálních: úvahy o neviditelné realitě - lásce, pravdě, smrti. Zjednodušené úvahy o umění, středověkém pojetí smrti atp. Cesta, krajina, náklonnost, obavy a nakonec - tristní závěr. Měl film sdělit, že jediný únik z existenciální úzkosti je skrze ženu a plný prožitek každého dne? Proč takové plýtvání skvělým filmovým materiálem! (5 + 3): 2 = 4 (08.04.2009)