Survival of the Dead

Romero svůj opus magnum nakonec dotáhl až do konce, jen je ta jeho tečka za mrtvolným světem trochu jiná než skalní fanoušci asi očekávali. Zombie apokalypsa je totiž naprostá kravina a byť se dá na jejím základě pronést spoustu tezí, jak by takový konec světa mohl obecně vypadat, pořád zůstává především onou naprostou kravinou. A vzhledem k tomu, že ve své volné sérii už Romero valnou většinu možností zpracoval, zbývala ta jediná, tedy konečně prohlásit, vždyť je to kokotina, přátelé. Přesně v tomhle duchu se pak nese tahle na první pohled podivnost, v níž je vlastně možné vše, celé je to hloupé, nanicovaté, postrádá jakoukoliv sociální kritiku, dříve tak obvyklou, psychologickým pohnutkám postav nelze věřit, geniální v tomhle byla přímo doslovná vsuvka s lesbickou vojandou, a další a další až okaté nešvary (zombie na koni!). Vše pak eskaluje v parádní parodii na dřívější hutné autorovy konce. Vlastně dokonalý zombieabsurdistán, u nějž jsem možná i jeho genialitu blbosti pochopil, ale spíš se jen usmíval. Tři ukousnuté prsty se potápí... (24.04.2020)

Romera jsem vždy považoval spíše za režiséra béčkových filmů, ale tentokrát klesl o další úroveň. Sázka na neherce je v tomto případě ke škodě a stejně jako většina scén a dialogů jsou jejich výkony spíše k smíchu. Film je pro mě jedním z těch případů, který je natočen velmi seriózně, ale vyznívá spíše jako komedie. Čemuž by odpovídaly některé scény. Co měla znamenat třeba ta vojanda, co si dělá dobře před ostatními vojáky? Tváří se, že je to pro ni naprosto normální, jako je normální si po ránu čistit zuby? Nebo scéna, ve které voják granátem vyhodí do povětří dveře a očouzené postavy stojí na místě dál, jako kdyby se nechumelilo? A ještě k tomu mají vtipnou poznámku. Premisa není také zrovna světoborná. Každý člověk, který jakýmkoliv způsobem umře, se vrátí zpět jako nemrtvý? Na základě čeho? Scénáře? Přiznám se bez učení, že mě sledování doslova ubíjelo a většinu jsem proklikal. (11.07.2021)

Tezovitost, satira i jízlivost vždy představovaly charakteristické znaky Romerových zombie filmů, jenž tentokrát se režisér, zřejmě opojený zaslouženými extetickými reakcemi na adresu jeho předchozího snímku, zatoulal ve vlastním nesoudně překombinovaném díle. Dva roky poté, co se "Deníkem mrtvých" ukázal jako svěží inovátor nejen na poli zombie žánru, ale i moderních trendů filmového hororu, přišel s přeplácaným snímkem, který sice při rozložení na dílčí prvky stvrzuje šíři, ambicióznost i mnohovrstevnatost režsérovy vize, ale v celku působí jako nesoudržný eintopf. V předchozích pěti zombie snímcích Romero dokázal dramaturgicky skloubit kritiku společnosti, kauzálně promyšlenou vizi světa během zombie apokalypsy, žánrové atrakce i profilaci postav. Paradoxně pro tvůrce, který myšlenkově i řemeslně čněl nad patlaly a žánrovými rutinéry, kteří se krčili v jeho stínu, tentokrát se nelze ubránit stejným dojmům, jaké se dostavují při sledování filmových pokusů různých neumětelů. Namísto komplexního a logicky vystavěného světa diváci tentokráte dostávají zcela vytrženou galerku postav, které jsou zbavené jakékoli vlastní vůle a podléhají pouze logice schémat. Během sekvencí, které mají několik paralelních konfliktů či plánů se projevuje, že režisér neví, co se souběžně děje mimo záběr - lze si představit jak uprostřed dialogů i přestřelek jedněch postav jiné figury prostě apaticky postávají mimo záběr a čekají, až na ně dojde řada. Dokonce sekvence gore zombie ataků poprvé u Romera vyznívají jako dějově zcela nemotivované atrakce. Hlavní problém ale spočívá v Romerově pokusu o skloubení těžkotonážní tezovité kritiky patriarchátu s nadsázkou, která ale není satirická, nýbrž přímo parodická a slapsticková. Jasně, že vše lze ospravedlnit jako součást konceptu nastavit zrcadlo absurdnosti žánrovými filmy a jejich konvencemi glorifikovaného patriarchátu, ale nejen v porovnání s hermeticky sevřeným "Deníkem mrtvých" ale i dramaturgicky vyváženou "Zemí mrtvých" působí "Survival of the Dead" jako dramaturgicky nedotažené a rozpadlé dílo. Tedy ještě je tu eventualita, že celý film je vlastně jízlivým žertem na adresu diváků a jejich očekávání, nicméně nejen že Romero nemá statut umělce, jenž se stal obětí diváckých škatulek jako např. Takeši Kitano, aby se nad takovými věcmi vůbec zamýšlel, ale ani ve filmu nic takovému přístupu nenasvědčuje. (10.07.2013)

Klobouk dolů. Romero měl těsně před sedmdesátkou a pořád se uměl skvěle přizpůsobit aktuálním tématům! Kombinace klasické kousavé zombie-satiry s westernovými prvky a ryzími komediálními gagy (!) je obdivuhodná a velmi chutná. Pravda, vůbec to není o strachu, ale to nevadí. Filmařsky je to prakticky bez chybičky, u řady scén jsem se opravdu výborně bavil (třeba celá téměř-komediální-sekvence s výbuchem granátu na mole a následným předáním dynamitu do ruky zombie je naprosto geniální) a postupem času se Romero krásně vyjádří ke všemu, co ho trápí. Poslední záběr je zcela bez debat jednou z nejlepších Romerových scén vůbec. Bezvadná žánrová lahůdka a další Romerova trefná reflexe doby. 90% (18.11.2020)

Mistrovu tvorbu jsem začal sledovat až s filmem Země mrtvých. Takže těžko určit jakou úroveň má jeho tvorba v dávné minulosti. Faktem je že Survival of the Dead je zase o kousek slabší než předešlý Deník mrtvých. Film je vyloženě zralý pouze jako video film. Zápletka nijak zvlášť zajímavá, herci špatní ( vyjímku tvoří snad jen Kenneth Welsh). Něco mi říká že tenhle film byl pohřbený už od první klapky. 40% (10.11.2010)