Podstata strachu

01 The Sacrifice [Breck Eisner] Jo, tohle je poměrně povedená upířina. Povedená hlavně v tom, že to, že je to upířina zjistíte až někdy ve třetí třetině. Když to vyšlo najevo, jsem si řekl, že je to v prdeli, protože upířiny nějak nemusím, ale světe div se, ono to bylo dobré i potom. **** 02 Spooked [Brad Anderson] Zápletka je už stokrát sežvýkaná a vylouhovaná, ale tohle sté první provedení nebylo zase tak špatné. Pohybující se graffity byly dost dobrý. A Eric Roberts není zase tak špatný herec, jak by se mohlo zdát, rozhodně mě baví více, než jeho ségra. *** 03 Family Man [Ronny Yu] Myslím že už jsem tu, u hororového seriálu Masters of Horror, psal, že některé filmové hororové povídky bych si strašně rád přečetl jako povídky, protože v psané formě, kde je spousta prostoru dáno vlastní představivosti čtenáře, by fungovaly skvěle a měly by tu patřičnou atmosféru tajemna. To je případ i tohoto dílu. Dokážu si představit, jak skvěle by to mohlo být napsané jako povídka a jak by to na mě při čtení působilo a zaujalo to. Nápad o prohození těl není vůbec špatný, stejně tak vyvrcholení. Jenže to jsou jediná dvě místa tohoto dílu, kde je nějaká atmosféra a má to něco společného s hororem. Zbytek, a je ho tak 80% celého snímku, je bez jakékoliv atmosféry, nic se v něm neděje, jen se tam pořád mluví, není to vůbec hororové a celkově to působí jen jako nudná vata mezi začátkem a koncem. * 04 In Sicknes and in Health [John Landis] Ne, ne, ne a ne. Aby někdo zvládl podobný druh příběhu, který já osobně moc nemám rád, musí mít v malíčku hlavně logiku, aby to všechno až k dojde k závěrečnému postavení na hlavu retrospektivně sedělo, dávalo smysl a aby to neodhalilo nelogické chování a scény. A to se jak scénáristovi, tak Landisovi jako režisérovi vůbec nepovedlo. Nejen, že je jejich příběh hóóóóóóódně nudný, ale navíc je to jedna nelogická chyba a nelogické chování vedle druhého. Příběhy, které stojí a mají svou sílu na/v závěrečném postavení na hlavu zvládali Poe a Bierce, jenže ti k tomu používali psanou formu vypravování příběhu. Říkám to nerad a spousta známých mě za to určitě zkritizuje za politicky nekorektní připomínku, ale jediné, co na tomhle díle něco stálo, byla představitelka nevěsty. Odpad. 05 Eater [Stuart Gordon] Kanibalský čaroděj je docela hustá postava, tlustej strážník poměrně zábavnej, strážnice zajímavá svými kérkami a oblibou hororů a.... a celý příběh není zase tak strašnej. Oproti dvěma předcházejícím dílům je na to až radost koukat za návrat k hororu. *** 06 New Year´s Day [Darren Lynn Bousman] Tenhle díl mě potěšil hlavně v jedné věci, dokázal, že i v zombie subžánru žánru jde (v rámci možností) ještě vymyslet zajímavý příběh s překvapivou pointou. Navíc je zde patrný návrat ke starým zombie (vznikají a chovají se tak, jak jsme na to zvyklí z prvních zombie filmů). Co se mi naopak nelíbilo, byla často roztřešená kamera a na můj vkus až moc rychlé střihy. Ale jinak, nechtěl bych mít takovýhle novoroční den. **** 07 Community [Mary Harrow] Další variace na dokonalou společnost, která se ukáže být ve své dokonalosti nedokonalá. Trochu mi to připomělo Stepfordské paničky, ale tady tu pipinu, která ve své touze vychovávat děti v „dokonalé“ společnosti přehlíží zjevné ukazatele, že něco není v pořádku, k tomu nikdo předělávat nemusel, ta do toho šla sama a dobrovolně. Docela dobře zpracovaná ta destruktivní stránka lásky, kdy pro ni člověk obětuje všechno, včetně své svobody, racionálního ducha a jen tak jako bonus nepřímo i své nohy. Tady se ta děsivost plíží jakoby v pozadí, není nějak zjevná, jen naplno zařve, když začnete popuštět uzdu svým myšlenkám o tom, co vidíte a jak by jste to vnímali vy. Jako negativum vidím na větší rozpracování zápletky (a pozadí fungování či ochranných prvků komunity před světem „z venčí“) krátkou stopáž, takhle to působí trošku nelogicky a spíchnuté horkou jehlou. *** 08 Skin and Bones [Larry Fessenden] Tohle je zásah přímo do černého. Parádní příběh, skvělá zápletka, wendigo opravdu parádní. Koukal jsem na to za tmy a docela jsem se ho i bál. Při první lekačce jsem leknutím vyklopil večeři, naštěstí to byla jen vánočka, tak to nenadělalo mnoho škody. Opravdu zážitek. ***** 09 Something with Bite [Ernest Dickenson] Vlkodlaky né. Byla by to již stokrát recyklovaná vlkodlačí nuda o tom, jak někoho pokouše vlkodlak, tady navíc ne moc dobře hozená do komediálního hávu, nebýt dvou věcí – hodně povedené vlkodlačí masky a netypické zápletky a pointy, která se ale projeví až v druhé půlce. Po většinu času je to ale nuda. * 10 Chance [John Dahl] Hodně nepovedený pokus o psychologický horror s v poslední době poměrně oblíbenou a již dost vyžilou pointou. O co jde se dozvíte strašně rychle a dost nepovedeným způsobem – jestliže v napjaté situaci potkám sám sebe a vůbec nic to se mnou neudělá, pak je to špatně a nebo z toho vyplyne přesně to, co z toho nakonec vyplyne, a zjistit to v prvních patnácti minutách čtyřicetiminutového příběhu je dost průser. Pakliže In Sickness and in Health dostal odpad za to, že blbě a nepovedeně odvyprávěl za jistých okolností zajímavý příběh a pointu, tohle dostává odpad za to, že se to pokusilo odvyprávět (a na čtyřiceti minutách!!!!) něco, co za to vůbec nestojí a nemá to žádnou hodnotu. Odpad 11 The Spirit box [Rob Schmidt] Vcelku příjemná teenagerovská duchařina, která sice trochu klišovitě plácá dohromady vše, co nabízí současný teenhorror, včetně laciných lekaček, ale i přesto z toho dokáže uplácat slušný průměr. I díky příjemnému herectví Anny Kendrick. 2,5* 12 Echoes [Rupert Wainwright] Příběh plný šílenství, opakující se historie a nepřetržitého deja vu zaujme ani ne tak ne moc originální a předvídatelnou zápletkou, jako spíše provedením, chvályhodným a povedeným retro duchem a postavou Maxe, to jeho šílenství je takřka realistické. Ani se mi nechce věřit, že Karen a Zeldu hraje jedna a ta samá herečka. Zelda je mnohem přesvědčivější. *** 13 Circle [Eduardo Rodriguez] Od posledního dílu jsem toho již mnoho nečekal a snad právě proto jsem byl mile překvapen. Nepokoušejte se nasrat zhrzenou milenku, obzvláště, pokud praktikuje černou magii. Povedená horrorová jízda plná (na televizní produkt) povedených triků, horrorových propriet, se zajímavou zápletkou, ucházejícím tempem a magicky horrorovou atmosférou. Opravdu důstojné zakončení předčasně ukončeného horrorového seriálu. 4**** Podtrženo sečteno, nedopadlo to zase tak špatně jak jsem si po přečtení recenzí a komentářů myslel. Nečekal jsem další Master´s of Horror. Často ani nevadila absence krvavějších scén či erotiky (spíš to u některých příběhů funguje jako důkaz, že i bez toho lze udělat dobrý horor). Minimálně u prvního dílu a u toho se zombíkama jsem byl mile překvapen, že i zrovna u těchto v poslední době již notně vyčerpaných subžánrů horroru lze vymyslet dobrý příběh a dobře ho natočit. Mimoto to má dobrou hudební znělku, minimálně do toho okamžiku, než tam začně zpěvák System Of A Down halekat jak na lesy :-). (30.10.2009) (méně) (více)