Přichází Satan!

"He's killed once, he'll kill again. He'll kill until everything that's yours is his." Dnes už klasický satanský film; s legendární hudbou J. Goldsmitha. R. Donner zde tahá z rukávu jednu napínavou scénu za druhou. A čím víc si ve filmu Gregory Peck začíná uvědomovat vážnost situace v níž se ocitl, tím víc se stává atmosféra hustší a hustší. Až kulminuje ve scénách na hřbitově a hlavně při hledání znamení 666 na chlapcově těle. "Přichází Satan" je snímek z kterého od té doby čerpá každé dílko, jímž se jen mihne slovíčko "satan". (08.07.2004)

Málokedy ma dokáže starší horor zaujať, to však nie je tento prípad. Pravdepodobne aj preto, že je tu celkom zaujímavý dej, ktorý nedá veľký priestor na nudu a ošívanie sa. Ani atmosféra nie je zlá, s prehľadom dokázala navodiť pocit diabla v pozadí, pričom všetko je ešte zvýraznené solídnou hudbou, ktorá sem zapasovala na sto percent. No a samozrejme charizmatický Gregory Peck, na neho nemôžem zabudnúť, postavu politika zahral par excelance. Snímok rozhodne odporúčam, kvôli atmosfére však až v nočných hodinách, človek si film potom viac užije. 80/100 (04.07.2014)

Tento film byl pro mě neznámý dokud jsem ho neobjevil v prvním Top10 hororů na IMDB. Dlouho jsem čekal na Vymítače dábla, který se mi dostal nakonec do rukou a bylo z toho velké zklamání. The Omen: Satan přichází! je podle mě oproti Vymítači mnohem více děsivý a trochu více "o něčem". Herecké eso starých časů Gregory Peck hraje skvěle a David Warner mu perfektně sekunduje v roli vyděšeného fotografa. Film má skvělou, děsivou chorálovou hudbu. Richard Donner ze sebe dostal to nejlepší a již nikdy to nepřekonal. Kdo miluje horrory, musí povinně shlédnout! (19.08.2005)

Podobně jako Rosemary má děťátko, také The Omen lze z velké části sledovat jako nadpřirozený horor i jako drsný thriller, v němž se vlastně nestane nic logikou (a fyzikou) nevysvětlitelného. S odstupem času už zápletka koketující s příchodem antikrista není tak mrazivá a pomalu vyprávěný film drží naši pozornost - podobně jako později například všechny Nezvratné osudy - hlavně očekáváním toho, jak bude vypadat další brutální "nehoda". Oproti dnešním gore filmům jde však stále o seriózní áčkovou produkci zejména díky nápaditému vyzobávání motivů z Knihy zjevení, díky nečekaně nekompromisnímu finále a díky hudbě, která musela LaVeye přivádět do rauše. 75% Zajímavé komentáře: A_FISH, Falcor, Teya, gudaulin (21.06.2006)

V 70. letech západní Evropou a Spojenými státy hýbala módní vlna satanismu, kterou pomohly rozpoutat i žánrové snímky, z nichž první byl Rosemary má děťátko a poté slavný Vymítač ďábla. Podobné to bylo koneckonců i v literatuře, protože v roce 1969 vyšla Le-Veyova Satanská bible. Producenti si řekli, že by bylo fajn naskočit do tohohle rozjíždějícího se vlaku a pověřili Richarda Donnera natočením snímku podle stejnojmenné literární předlohy. Donner použil jenom minima triků a zvláštních efektů, ale protože je to dobrý režisér, dokázal velice úspornými prostředky vytvořit úžasnou a, jak se později podle volných pokračování a remaků ukázalo, prakticky neopakovatelnou atmosféru. Pohybem kamery, náboženskou hudbou, sborovým liturgickým zpěvem a nejrůznějšími rekvizitami dokázal zhmotnit představy všudypřítomného, plíživě postupujícího zla, které přichází s osudovou nevyhnutelností díky biblickým proroctvím. Předtucha smrti je doprovázena např. temnými liniemi na fotografiích osob, které mají zemřít. Biblické motivy, které ohlašují příchod apokalypsy a Antikrista, jsou spojené s pochmurnou kostelní atmosférou. Zvláštní kontrast a napětí způsobuje srovnání démonického zjevu některých duchovních - fakticky kladných postav s nevinností maličkého dítěte, které s sebou nese zlo. Celý film evokuje příchod tmy, iracionálna a znejistění všeho dosud fungujícího materiálního světa. Doslova geniální je otevřený konec, kdy kamera ulpí na několik sekund na obličeji šťastně se usmívajícího dítěte. Z toho úsměvu jde strach...Celkový dojem: 100 %. (19.01.2008)