Ha-Sodot

Ve filmu se objevují dva velice zajímavé příběhy. Jeden sleduje cestu osobního sebepoznávání zbožné a talentované Noemi z Jeruzaléma, která se vydává studovat midraš v pokrokovém ženském semináři do jednoho z nejposvátnějších míst judaismu - města Safedu. Tam potkává Michelle, Židovku z Francie, která byla na studia poslána nedobrovolně svým otcem. Uvnitř silně ortodoxního prostředí se pozvolna mezi oběma vyvíjí nekonformní vztah (téma, kterému se věnuje také novější film Einayim pkuhot). Druhou, vedlejší linii představuje smrtelně nemocná Francouzka Anouk, které Noemi a Michelle z pověření rabínky pomáhají. Tato žena s kriminální minulostí a bolestnými vzpomínkami přijela do Safedu, aby se zde očistila od hříchů a výčitek před tím, než zemře. K tomuto úkolu si vybrala právě ony dvě mladé ženy... Bohužel po skončení filmu jsem ale měl pocit, že tyto dva základní příběhy nebyly dostatečně rozvedeny, že nebyly úplné, poněvadž jeden druhému tak nějak ubíraly místo. Až jsem byl trochu zmaten, co si z nich mám nakonec odnést. Přesto mě film dokázal pohltit a zaujmout po celou jeho délku, ať už dějem, tématem, postavami, atmosférou či malebnými záběry Safedu. (29.12.2011)

Film, ktorý núti rozmýšľať. O láske (je jenom akej), o tradičnej rodine verzus vášni. A potom zrazu rozmýšľate, kto koho miloval viac, keď dokázal zradiť a niekto zas odpustiť. Čerešničkou je jemná erotika prelomovej noci (kto nevidel, nepochopí). Čakala som síce iný záver ale... Čerešnička číslo dva: hudba záverečných tituliek. Jednoducho krása. (20.04.2012)

Tento film se mi těžko hodnotí. Začnu plusama. Prostředí Izraele a hebrejština je celkem neukoukaná, dívčí internát je ve starých kamenných domech. Dvě hlavní hrdinky Noemi a Michelle jsou moc krásné a sympatické. Velkým mínusem je hromada toho judaismu, který upozaďuje romantický vztah dvou žen. Dále ta zápletka se záhadnou Francouzkou mi přišla celkem zbytečná, i když na konci mě přece jen trochu dojala. No a nakonec jsem byla v naději, že dvě dívky nakonec spolu budou žít, ale pak přišla studená sprcha. Jedna žena si samozřejmě musela nakonec vzít muže, aby mohla mít “normální” rodinu. Ach jo. Aspoň na konci si spolu obě vesele zatancovaly a nikoho by tam ani nenapadlo, že vypadají jako dvě nevěsty, které si plní svůj tajný sen, i když jen pro sebe samé. Společnost by to prostě neměla řešit. Nic na tom není. Láska nemá hranice. Holky milují holky a kluci milují kluky. Amen. (18.01.2023)

Keď máš už dosť študovania Tóry, lebo sa to číta sprava doľava, keď už sa ti z búchania hlavy o Múr nárekov robia mozole na čele, keď si povieš, že tí muži s neupravenou bradou s omrvinkami na tri rohlíky nie sú to pravé orechové pre teba, pochopíš, že ti ostáva len sa progresívne zalesbiť. Pretože počas štúdia tej Tóry si zistila, že hriechom je len sex medzi dvomi samcami, teda prienik močovej rúry do konečníka, ale že o vytretí šušky kamoške sa v Biblii nič nepíše, tak kde je problém? Lenže neprajná ortodox konzerva spoločnosť ti to nechce dožičiť, takže film ukazuje dva protipóly. Komunita úplne zahĺbená do kabalistickej morálky plnej náboženských spevov a otrasných trúbkových tónov a potom dievča, ktoré vidí riešenie v úniku k dúhe, lebo však inak sa ani nedá. A keď už to nožnicovým šúchaním celkom nevyjde, tak si aspoň zatancuje. (24.08.2023)

téma filmu je tak rozsáhlé, že jej neumím s čistým svědomím omezit na nic menšího než je láska sama. dominantní je přitom romantická láska mezi dvěma mladými ženami z židovského semináře, přítomna je tedy i láska k Bohu. dále také láska rodičovská a romantická láska mezi mužem a ženou a aspekt svátosti manželství. i přes tak široký záběr se můžeme jako diváci odrazit od ústředního motivu: vztahu mezi Naomi a Michelle v kontextu víry. nejde o film spirituální ani duchovní, když už, pak pouze náboženský, ale snad ani takové označení není snadné obhájit. nejde o film sebenepatrněji neobvyklý, ač z hlediska distribuce spadá do oblasti festivalového filmu. naopak, dá se popsat jako velmi tradičně formálně zpracovaný. dominatní je vyprávění a vše ostatní (hodnoty a významy) se odvíjí ze syžetu a z poetiky. opojnou výjimkou ve filmu, kde pokus o experiment jinak docela absentuje, je překrásná surreálná scéna, atmosférou jak vystřižená z některého Buñuelova filmu. přes jistou standardizovanost zpracování, na kterém samo o sobě není nic špatného, jde o film mimořádně působivý, neboť v rámci své "konformizované" koncepce dosahuje maximálních kvalit. (08.10.2012)