Manželské etudy

První serie asi nejzásadnějšího dokumentu, který v české kotlině vznikl. Šest mladých párů je vysoce autenticky, s citem a bez patosu zachyceno v počátcích jejich manželského života v osmedesátých letech. Je jasné, že za dobu šesti let se zas až tolik dramatických scén nestane, nicméně první serie je potřebná pro ty navazující a z pohledu lidí mojí generace je to skvělá sonda do počátků manželského života našich rodičů a tehdejší doby. (01.04.2018)

Manželské etudy jsou odrazem doby osmdesátých let. Když se na to člověk kouká, říká se, jestli to bylo tahle podobné i u jeho rodičů. Na nejednom páru je vidět, jak jsou ještě mladí a sami pořádně neví, co by chtěli. Všichni řeší stejný problém (bydlení) a snad všichni se berou právě proto, že partnerka otěhotněla. Jedna šablona, šest různých příběhů. Věřím, že pustíte-li si to rovnou i s pokračováním "Manželské etudy po dvacet letech", budete kolikrát zírat, jak to všechno dopadlo. (23.08.2010)

Helena Třeštíková je asi nejlepší dokumentaristka u nás a její časosběrné dokumenty často svou hodnotu mají. V tomto případě jde o to, že manželé se za socialismu brali hodně mladí, často ani nedokázali říct, proč se vlastně berou a častý byl i případ těhotné osmnáctky či dvacítky, takže se prostě tzv. brát museli. Asi nejzajímavější je fakt, jaký problém bylo sehnat bydlení, což řešily prakticky všechny páry. Je to úsměvné, když vám dojde, že tohle byla jedna z kritizovaných věcí na socialismu a dneska je problém s bydlením pro mladé opět. Další je pak častá rozvodovost, která zrovna v této době vcelku narůstala, byť dříve sezdané páry, většinou naši rodičové, naopak tvrdí, že manželé se často kvůli blbostem nerozvádějí a byli spolu celý život. Přeci jen je ale škoda, že v 80. letech si H. T. nepomohla barevnou kamerou v níž by řada věcí vynikla lépe. (27.02.2023)

Zachytenie manželských párov žijúcich v "krásnej" dobe. Na všetko fronty, hnusná móda, mastné vlasy, trvalá, obmedzený výber na všetko. Z nudy sa väčšina ľudí hneď po 18 roku života hnala do manželstva a mať deti. Boli úplne nadržaní bývať na hromádke s rodičmi a užívať si domáce dusno. Potom zaznievali vety typu:"Čo máme spoločné? Svadobné dary, decko a inak nič." Zaujímavé šmírovanie komunistických domácností. (08.09.2013)

Tak takto sa začal unikátny časozberný projekt, trvajúci DESAŤROČIA (!). V 80. rokoch si Helena Třeštíková vybrala šesť čerstvých manželských mladých párikov, ku ktorým sa v nasledujúcich desaťročiach vracala. Najskôr z toho bol návrat po 20. rokoch a nakoniec po šialených 35. rokoch. Najvyššie hodnotím prostredný cyklus po 20. rokoch, pretože bol najhutnejší, najsilnejší a vôbec. Prvý cyklus tohto fenomenálneho projektu je taký... nuž, štartovací. Všetko je tiché, nenápadné, všetci (až na Marcelu) sú plus mínus z manželstva nadšení. Budujú si byty a domy, prípadne ešte bývajú u svokrovcov, no chceli by sa postaviť na vlastné. V tom im pomáha i komunistická doba s jej pre mladých ľudí vcelku štedrými pôžičkami a inými spôsobmi, ako sa ľahšie, rýchlejšie a čo najlacnejšie postaviť na vlastné nohy. (06.02.2018)