Věrná kopie

Krásný Toskánsko. To se filmu upřít nedá. Horší už je samotný příběh nepříběh, který je vztahovou kulisou a rádoby něčím, co ve skutečnosti je úplně něčím jiným. Nemám rád, když se celý film něco předstírá, a pak aby si člověk udělal o filmu obrázek. Každopádně na obranu filmu, dialogy nebyly nejhorší a ty jsou možná právě tím hlavním tahounem celýho filmu. (17.12.2012)

Dokonale nefilmový film. Pokiaľ mám hodnotiť len na škále inakosti, dávam vysoké hodnotenie . Lenže byť iný pri tvorbe nestačí. Niekedy je potrebné kopírovať. Ale radšej overene. Forma spočíva v akože netradičných obrazoch, plných nasilu vyšroubovaných dialógov, tváriacich sa ako nejaké veľké múdra, či tajničky, ktoré má divák rozlúštiť. Prečo mám niečomu takémuto fandiť, ak je forma nanič a citovo rozodierajúce plkanice zabezpečených literátov a starožitníkov vôbec ma nijako nezaujímajú a netrápia? (ešte horšie sú snáď len citové problémy poslancov, astrofyzikov, významných profesorov alebo burzových maklérov). Prostredie, v ktorom sa pohybujú a problémy, čo riešia sú mi cudzie a nepochopiteľné. A ešte: chýbajúcu iskru medzi hlavným párom som nikde nenašiel, ba dokonca ani vyhasínajúcu. Tak nudný film som už dlho nevidel. Naposledy tuším, keď som pozeral niečo od Lyncha, či Almodóvara. (15.10.2012)

Co nadělám, asi ze mě nikdy nebude ta pravá vyznavačka francouzských artových filmů. Přitom je spousta věcí, které jsem na filmu i oceňovala - magické prostředí toskánských uliček, náměstí i zelené krajiny, cítila jsem vůni tamějšího zemitého vína, nasávala atmosféru nedělního odpoledne, obdivovala Shimellův odměřený šarm i unavenou krásu Juliette Binoche ( to jak plynule přecházela z francoužštiny do italštiny a hned nato zas do angličtiny, nemělo chybu) , která svou nervní, životem zklamanou hrdinku zahrála tak dobře, že mě chvílemi možná až iritovala, aby mi jí následně bylo zas nesmírně líto. Vlastně se mi líbilo všechno kolem, jen ne ústřední kostra příběhu. V první polovině mi ti dva se svými vyprázdněnými dialogy o umění připomněli Woodyho Allena, bez jeho vtipu a satirického nadhledu a když se to ve druhé polovině přelomilo ve vztahové konverzační drama, s nostalgií jsem zavzpomínala na takové filmy jako Před půlnocí nebo Kdo se bojí Virginie Woolfové, které mě chytly přeci jenom o trochu víc. Ale jak už jsem podotkla, asi nejsem ten pravý divák. (21.10.2014)

toto bylo pro mě velké zklamání, hlavně kvůli zdejšímu vysokému hodnocení - hlavně u mých oblíbenců, kterému nerozumím. Už dlouho jsem neviděl tak "nefilmově" vyprávěný děj a vyloženě jsem se u něho nudil. Kamera byla hodně nezáživná a obraz mi připadal zbytečný i vzhledem k tomu, co tam ti hlavní postavy řešili a dělali. Možná by příběh víc vynikl v rozhlasové hře nebo v divadle. Ta hvězdička má u mě skoro namále, ale odpad by si to nezasloužilo. (17.12.2011)

Nápad, na kterém je film založen, je opravdu podivuhodný. Ještě podivnější ovšem je, že v průběhu filmu nikterak zajímavě nepůsobí - to proto, že se hranice smazávají a divák tak sám neví podle čeho se řídit. Až po shlédnutí vyplave na povrch bizarnost toho, co jsme právě viděli. Vadila mi poněkud neartová ukecanost, ale dvě krásné tiché scény před zrcadlem to nakonec strhly ze tří hvězd na čtyři. (14.03.2011)