Letiště nepřijímá

Měla jsem strach, aby z filmu nakonec nebyla nějaká budovatelská agitka. Na štěstí to mu tak nebylo. V dnešní době by mohl klidně taky vzniknout takový příběh. Byl realistický a clekem všední. Samozřejmě by se dnes létalo jinými letadly, než jsou TUčka. Hochman měl klapky na očích. Za všechno si mohl vlastně sám. Josef Bek vypadal v uniformě velmi dobře. Prostředí letiště pro mě bylo hodně atraktivní. (09.02.2012)

Filmový distributor Letiště nepřijímá patrně píše bez znalosti kontextu a zřejmě neviděl jiné československé snímky dané doby, nebo je to nějaký zavilý odpůrce režiséra Čeňka Duby, jinak si nedovedu vysvětlit, proč do oficiálního textu filmu napsal tak neobjektivní soud. Já byl naopak překvapen, jak dobrý film vůbec mohl vzniknout v době schématických budovatelských agitek. Skutečně Čeněk Duba se až překvapivě vyhnul tendenčnímu zobrazení dobových nešvarů či naopak budovatelských úspěchů a natočil psychologický film z obecně atraktivního leteckého prostředí, v něm lze jistě vystopovat propagandistické rysy (rozhovor s ,,buržoazním" majitelem sportovního kabrioletu při mytí Spartaka třeba...), přesto adorace sovětského leteckého průmyslu je stále tak nějak v mezích a hlavně za ní stojí reálné základy. Navíc úplně schází jakýkoliv budovatelský patos či agitační nadšení. Ale špatné filmy se v 50. letech netočily jen u nás, taková americká produkce té doby také není právě košer a toto období lze označit obecně jako úpadkové (za čímž lze hledat především studenou válku). Čeněk Duba se vůbec rád ve svých filmech věnoval tematice letectví a tohle je nesporný vrchol této jeho fascinace. Jeho černobílý pokus o zobrazení světa skutečných a pravých mužů je opravdu dosti povedený a má po těch letech i dnes své nesporné kouzlo. Navíc Josef Bek v letecké uniformě splňuje všechna kritéria ,,mužství" a ,,hrdiny staré školy" a může se směle poměřovat třeba s legendou legend Johnem Waynem, neboť Letiště nepřijímá hravě zastíní třeba o 5 let mladší Wellmanovo Rozbouřené nebe, v němž John Wayne hraje právě pilota dopravního letadla - samozřejmě s neodmyslitelnou dobovou proprietou - cigaretou zapálenou v kokpitu letadla. I když žánrově se oba filmy víceméně míjejí, lze porovnat stav filmového průmyslu - a ten československý na tom nebyl (pokud ho úplně nesvázala bondáž propagandy a cenzury) ještě zdaleka tak špatně... (30.12.2011)

Nevím, kdo a proč tenhle film odepsal před tím, než jej vůbec viděl, v každém případě pravda je na opačné straně. Na konec padesátých let až nezvykle vyspělé psychologické drama, jež si v mnohém nezadá se soudobou zahraniční produkcí, v českém kontextu výjimečné i atraktivním prostředím ruzyňského letiště a především umně vystavěným milostným trojúhelníkem, nesoucího všechny znaky moderní filmové tvorby. Zrazený Josef Bek, osamělá Irena Kačírková, nerozhodný Vladimír Ráž. A probudivší se Pavel Kohout, který od thymolinových úsměvů gottwaldovské mládeže přešel ke komorním příběhům opravdových lidí. Pro aviatiky naprostá povinnost, pro laiky zajímavý vhled do duše pilotů. (15.03.2012)

Tohle vztahové drama s Irenou Kačírkovou, která se nedokáže rozhodnout, kterému z mužů ve své blízkosti dát přednost, vůbec není špatné. Oficiální text distributora sice vyzdvihuje postavu pilota (Josef Bek) potýkajícího se s problémy ve svém manželství, ten celkový scénář Pavla Kohouta je však mnohem zajímavější, než jak je zde naznačováno. Samotný milostný trojúhelník je umně vystavěný, přičemž žádná z postav jej tvořící není napsaná černobíle. Musím říct, že mě asi nejvíc bylo v tom příběhu líto právě postavy Josefa Beka, který se v jistou chvíli rozhodne udělat vše pro záchranu svého manželství, i kdyby ho to mělo stát konec jeho letecké kariéry. Nakonec však ani to nestačí, ač závěr je docela pěkně otevřený. Nezbývá tak než spolu s leteckým dispečerem (Vladimír Ráž) zahlásit a popřát "šťastnou cestu...konec." (08.05.2024)

Trošku přízemní letecké drámo, se statickou a téměř prvorepublikovou kamerou a Irenou Kačírkovou nakašírovanou do podoby Giulietty Masiny. Snad bych řekl: film pro fanoušky letectví, neboť letecký benzín je z filmu cítit hodně a kamera často bloudí po pražském letišti a prohlíží si všechny ty létající stroje - snad právě tady dostal chuť pan Tau Šimánek projít se po křídle a Luděk Munzar udělat si papíry na letadlo, aby mohl sedět i za kniplem. Příběh samotný je tedy drámo, kdy námořníci nebe nejsou často doma a co se z toho všechno vyvrbí... "Co ta doba s náma dělá - že vám ještě nezakroutila krk." (27.08.2017)