My děti ze stanice Zoo

Na drogovo závislých ľudí nie je nikdy ľahký pohľad. O to horšie je, keď sú závislé deti. Vrúcne som Christiane prial, aby sa z toho s priateľom dostali, aj keď mi bolo jasné, že nemám čakať práve happy end. Rovnako, ako by som nečakal, že posledná dávka bude naozaj posledná. Deti zo stanice zoo majú pútavý príbeh a extrémne odpudivé scény z odvykačiek, ktoré zvýrazňuje dramatická hudba a bezútešné lokácie Berlína zo 70. rokov. Opäť môžem dať po dlhšom čase s prehľadom plný počet. Ak si odmyslím nelogickosť absencie matky a jej zásahu, nemám výhrady. (17.10.2023)

Tíha tohohle filmu na mě opravdu padla drtivou silou. Příběh je bez jediného světýlka naděje je přetaven do asi nejdepresivnějšího filmu o drogách jeký si jen dokážu představit. Navíc se film odehrává v šedých, betonových kulisách Berlína, které beznaděj ještě umocňují. Ještě dlouho po shlédnutí mě mrazilo v po celém těle. Tomu říkám život v pekle. Jsem opravdu rád, že jsem ve svých jalových letech do ničeho nespadnul. Davida Bowieho mám velice rád a tak mě jeho hudba velice potěšila. K filmu nemám jedinou výtku. (30.06.2008)

Tentokrát ide moja obvyklá tolerancia stranou. U filmov zaoberajúcich sa drogovou problematikou ma vôbec nezaujíma, či sú nakrútené kvalitne alebo nie. Mne je celá problematika cudzia a odporná a k sledovaniu filmu ma primälo iba jeho pomerne slušné hodnotenie. Ale je to hodnotenie divákov pravdepodobne až o dve generácie mladších a teda primerane tolerantnejších. Veľa z nich sa sťažuje, ako film nedosahuje kvalít knižnej predlohy po ktorej však nesiahnem, ani keby bola jediná a posledná k dispozícii. (22.10.2023)

Byť za syrovostí a špínou knižní předlohy film poněkud zaostává, i tak se jedná stále o silnou výpověď ze světa drog. Jak snadno se stát závislým, jak marné je ujišťování se, že mám vše pod kontrolou. Propad mezi prostituty a prostitutky, mezi narkomany, kteří se stávají jedinými kamarády a kteří pomohou člověku jen v tom, aby nepřestal. Parta, kde se začíná tripem a končí háčkem do žíly. Prodávání se ještě v době, než se objevila hrůzovláda AIDS. Získání peněz na drogu za každou cestu. Chválím masky, kdy hlavní postavy doslova chátrají před očima. Hvězda navíc za exceletního Bowieho, jehož Heroes dodávají filmu správné grády. Dnes by film natočili jistě svižněji (asi jako Trainspotting), ale pomalejší pasáže dodávají na naléhavosti a vytváří prostor pro přemýšlení. Skutečná Christiane F. ( Felscherinowová) se sice nakonec ze závislosti dostala, avšak zůstala poznamenaná na celý život. Ve 33 letech porodila syna Philipa, avšak po 12 letech jí byl odebrán. Dnes, na prahu padesátky, k němu hledá cestu zpátky. Je však slabá a nemocná. A vychází jí nová kniha - Můj druhý život. (17.10.2013)

I pres sve stari a uroven informovanosti soucasne evropske spolecnosti, vcetne nasi zemicky, je tento nemecky snimek jednim z nejpusobivejsich i v nasich casech. Knizni predloha je nesrovnatelne intezivnejsi zazitek, i presto se tvurcum neda uprit snaha a pusobivy vysledek. Osobne uz na tento film nemohu koukat, ma tak sklicujici atmosferu, kterou mu Hostel apod. slataniny mohou jen zavidet. (12.05.2006)