Dealer

O tomto snímku vím už hodně dlouho a nějakej ten pátek ho mám doma, ale jaksi na něho nebyl čas či nálada a ve finále jsem na něho zapoměl . Ale konečně jsem se k němu dokopal a to i díky zásluhou Flipnice/Timemastera kterej mi ho doporučil a tím mi ho zároveň připoměl. A jsem fakt rád a nechápu proč jsem tenhle snímek tak dlouho odkládal. Tohle je fakt propracovaná pecka, která hlavně staví na skvělé kameře, hudbě a zvucích a v neposlední řadě na herectví hlavního hrdiny. Kamera se vyžívá v dlouhejch scénách na jeden záběr. To je pastva pro oči. Hudba a zvuky jen doplňují a skvěle dokreslují dění na plátně. Čeká vás roznáška fetu po městě kreatůr a všelijakých podivných existencí. V tomhle filmu snad není nikdo normální. Z filmu vyzařuje něco co se jen těžko slovy popisuje, protože má prostě nepopsatelnou atmosféru. Co se týče hlavího hrdiny - nechápu. Už jsem dlouho neviděl něco podobnýho. Hlavní hrdina toho totiž ve filmu moc nenamluví, v záběrech skoro nehne ani brvou, ale i přesto je vám jasný co si myslí a co se mu honí hlavou. Nepotřebuje spoustu prázdných vět a gest. Všechno podstatný totiž řekne svým pohledem. A tak je to v podstatě s celým filmem. Dohromady to nemá žádnej ucelenější děj ( prostě jeden den ze života dealera ), ale i přesto to má takovou sílu že to diváka na začátku vcucne a do konce nepustí. Teda alespoň na mě to tak fungovalo. Jsem nadšenej a v rámci filmů o drogách zaujímá místo hned vedle Trainspottingu. Ikdyž tyhle filmy se absolutně nedají srovnávat, protože každej je svým způsobem originální a jede na jiné vlně. DOPORUČUJU. (22.01.2016)

Nie čistých 5*, ale 4,5*. Dôvodom je až prílišné zahľadenie snímky do vlastnej formálnej dokonalosti. Inudstriálna non-stop ruchová stopa podkresľuje bezchybnú, pomalú kameru, vyvolávajúc tak okrem spomínaného Bély Tarra aj reminisencie na Tarkovského (nielen kĺzanie po vodnej hladine, ktoré je vizuálnym odrazom samotného pomalého plynutia filmu) a mne osobne aj na C.T.Dreyera a jeho Vampyra (najsilnejšou črtou celého filmu vďaka zvolenej forme je práve atmosféra - je to film výrazne o pocitoch, i keď ambivalentne práve tento bezchybný audiovizuál je pretláčaný do popredia až tak silno, že hlavne v druhej polovici mi zabraňovalo na plné sústredenie sa vychutnať si ho naplno). Vďaka striedaniu rotačnej jazdy kamerou raz smerom dolava a potom doprava je možné uvažovať aj o výpovedí snímku v smere "špirále" možností postavy Dealera. (08.12.2004)

Veľmi som sa tešil na tento film a to hlavne preto, lebo veľa užívateľov prirovnáva film k tvorbe B. Tarra a A. Tarkovského. Už vstup do filmu zvláštnymi titulkami a úvodnou scénou mi vyrazil dych a potvrdil mi, že to bude moja šálka kávy. Pomalé tempo, fantastická kamera, ťažká atmosféra a počas celého filmu depresívna hudba a zvuky. Pri niektorých scénach som mal pocit akoby som si šľahol aj ja. Dokonalé... (16.03.2013)

Tenhle film není primárně o drogové závislosti. To je patrné z toho, že tu chybí všechny její atributy, kromě nízké, primární a jediné potřeby pozřít drogu, která ale útěchu nepřináší. Drogová závislost je tu metaforou pro prázdnotu života, pro neschopnost ji naplnit, potažmo nemožnost se o to vůbec snažit.. Není proč, není úniku, můžeš si jen vybrat, zda se v kruhu budeš plácat pomalu nebo rychleji. Někdy se ti může dokonce zdát, že cesta vede přímo, ven, ale tvoje kroky zase začne vtahovat černá díra prázdnoty, která zeje v jeho středu. Neutečeš.. Kdy je ta síla tak mocná, že už to opravdu není možné? Kdy jediné, co se dá doopravdy UDĚLAT, učinit, je rituál sebezničení, nastoupení programu odklizení se ze světa, jako když se raněný zvíře z posledních sil odplazí někam, kde po něm nezbyde stopy. ___ Film své téma sleduje čistě, asepticky, soustředěně. Pečlivě zavírá všechny dveře, kterými by bylo možné z cesty po kruhu vystoupit (nebo snad, aby vstoupilo cosi jiného?). Snad až na jedny, po jejichž zmizení, které dealera už ani nepřekvapí ("Co myslíš tím 'no jasně'?"), nastává nevyhnutelné. ___ Klíč je ve jméně: DEALER. Co dáváš, dostaneš. ___ PS: Není to tak černobílé. 4* (29.07.2014)

Rozdíl mezi českou a maďarskou kinematografií spočívá především v tom, že v Maďarsku dělají filmy umělci - u nás řemeslníci. A stejně jako sádrové trpaslíky nelze vystavovat jinde než jen podél cest a v zahradách, na český film lze koukat jen s lahváčem a brambůrkama s co nejšustivějšími sáčky. A já děkuji Benedeku Fliegaufovi, že u mne zase oživil zájem o artový film. Dealer je průvodcem ponurým vyprázdněným světem, mrazivým peklem, zpovědníkem, důvěrníkem, mlčenlivým soudcem, vazalem, mučedníkem i poslední instancí, dokud neustálá rotace, nedostatek pevné perspektivy, stísněnost záběru a těkavost fokalizace stejně jako nejasné, stísněné a unikavé konfrontace po čtyřiadvaceti hodinách nakonec neobkreslí i prázdnotu a bezvýchodnost jeho vlastního života s trajektorií vortexu. Čekání na proměnu. Na událost, na které stejně nesejde. Čekání na nadpozemský zásah. Ducha ve stroji, který je nakonec objeven jako efektivní nástroj změny: "Bůh slunce. To je frajer. Ne jako ten, kterejmu tady stavěli všecky ty chrámy - to byl jenom nějakéj malej démon. ... Jednou jsem tam byl a byl tam i bůh slunce. ... Jen musíme být potichu, jinak bůh slunce nepříjde a příjdou jen ti zasraní malí démoni." Ad Marigold: Scéna, v níž se snaží přesvědčit otce, svědčí o nedůvěře v duchovno, které nicméně hlavní hrdina s otcem zvláštním způsobem sdílí. Kamera si dává na počátku filmu záležet na tom, aby zachytila, že dealer pečlivě objede všechny kaluže ... Rozpad (jakéhokoliv) duchovního světa, stejně jako absence víry v sebe a v jiné, a následná sociální atomizace, je psychologickým leitmotivem celé kompozice. Dealer je bývalý narkoman, který jakoby procházel očistcem, který sestává z neustálého horror equi - v tomto případě strachu z podobnosti mezi jím a postavami, s nimiž je konfrontován a s nimiž nechce navázat žádný lidský kontakt. Mimoto se domnívám, že bychom film mohli chápat i mnohem šířeji, v rámci generační výpovědi. Existenciální nejistota, v níž se lidé uchylují k sektářství (duchovní vůdce), esoterice (Bůh slunce) a náboženskému primitivismu (louže) totiž svědší o krizi celé společnosti, v níž droga je jen jednou z možností úniku. (25.07.2014)