Stínu neutečeš

O tom, ako sa rúca starostlivo budovaná fasáda rodinných tajomstiev pôsobením času a ich vlastného naliehavého bujnenia v zásuvkách zamknutých úst. O tom, ako tajomstvo násilím držané aj pred najbližšími, vrastie do človeka a nevie sa ho už vzdať. To je zrejme hlavná téma tejto, na české pomery nezvykle temnej drámy, pretože navodené konflikty a motívy z ďalekej minulosti sa ďalej nejako zvlášť nerozvádzajú - autorke nejde o vykreslenie minulých dejov, ktoré sa odohrali a viedli k neveselej súčasnosti tejto rodiny, ale práve len o aktuálny vývoj drámy medzi nimi, patologický v zabehaných koľajach, ktorý sa tlakom vystupňuje do krízy. Deje sa nevysvetlia do tej miery, aby sme plne pochopili ich pozadie, ich ignorovaním by sme mohli povedať, že ide len o klasický každodenný príbeh dominantnej pedantnej ženy držiacej všetko pevne pod kontrolou a jej muža, ktorý uniká tým, že nasáva, pričom ona to rieši tak, že do konfliktu zaťahuje ďalších ľudí, najlepšie z rodiny, aby nemohli nijako uniknúť. S oným pozadím a pátraním, ktoré vytvára nepretržité napätie snímku, je to však omnoho plastickejšie, i keď sa nakoniec vyjaví, že to vlastne nebolo tým najpodstatnejším... Oproti väčšine súdobých českých drám, ktoré plávajú po povrchu a svoj konflikt vystavujú okato na obdiv, STÍNU NEUNIKNEŠ znepokojuje svojou náznakovitosťou, nevypovedanosťou, majstrovskou evokáciou pocitov a budovaním napätia v tej - z pohľadu diváka - možno takmer triviálnej historke. Kým iné filmy sa snažia vytvoriť dramatický vír, debutujúca autorka Lenka Kny pracuje s nenápadnými bublinkami na povrchu, ktoré prezrádzajú neviditeľné vrenie pod hladinou... Ďalší nanajvýš pozoruhodný český debut v tomto roku ! http://www.nekultura.cz/film-recenze/stinu-neuteces.html (30.11.2009)

Mohlo to být docela dusný komorní dráma, ale naprosto tomu chybala atmosféra a nějaký napětí z toho co se všechno může stát, až se ukáže pravda v celé své nahotě. Bohužel režisérce nepomohli ani herci, Lanďák byl imrvere nalitej, to asi nebylo ani hraný a místy blábolil uplně z cesty. Jaroslava Adamová tam vrhala jeden zlý a tajemný kukuč za druhým, kolikrát mě to přišlo jako kdyby jí spíš sralo, že jí Laňdák o pauzách vychlastal láhvinku než by to bylo součástí příběhu. Asi se chtělo víc soustředit na samotu a ty tři lidi v ní a ne to ještě rozmělňovat po nepodstatných postavách a nepodstatných záběrech. A výměna herců by taky nebyla na škodu a taky trošku promazlit dialogy by bylo fajn. Škoda, z toho mohlo jít fakt pekelný dusno......mohlo. (04.01.2012)

"Takže můj děda není můj děda ??" ;) PěKNÝ prd !! Lenka ve svém debutu, v téhle naivní šmudle, v řemeslně zmatené inscenačce, která hloupě předstírá, že nespadá do tuzemského mainstreamu, a přitom se ještě cpe na plátna kin, naopak v důsledku jen dokládá největší bolest současné české tvorby, totiž povrchnost a bojácnost s níž rozehrává potenciálně silná témata, která však končí v černé díře vršících se anekdot jakoby ze života.. Podivná přímočará a špatně odehraná magnuskovina bez té jeho typické až dětinské umanutosti a zápalu s polívkovským Lanďákem hrajícím sebe sama po ukrajinsky a ohavnou spoustou nevyužitého a nedůsledného.. (06.12.2016)

Jestli může manželská krize trvat 60 let tak to potěš koště! Tohle je zde zcela evidentně nepochopený film. Většina hodnotících mi tak trochu vlastně připomíná vnučku Katku. Ani ona nechápe dobu ve které prarodiče žili a co sebou nesla. Stalin, hladomor na Ukrajině, válka a fakt, že NKVD odvlekávala Rusy a Ukrajince z Čech zpět do Sajuzu atd... Ti štastnější skončili někde v Norislku s návratem nejistým... Kdo tohle neví, bude se těžko chytat. Kdo dá filmu šanci, má možnost spolu s Katkou rozplést ten starodávný příběh a rodinnou bolest. Já tomuto psychologickému dramtu šanci dal a nelituji. Ano, film plyne pomalu. Záběry jsou táhlé, někdy snad i zbytečně dlouhé. Ale stáří nemá rádo spěch. A stáří film vykreslil dokonale. Adamová s Lanďákem tu hrají naprosto skvěle. Mimochodem včera jsem viděl babičky dobíjejte přesně, kde šla z Havelkové fakt hrůza, ale Adamová ji v tomhle filmu ještě trumfla. Ty její naštvané kukuče brrrr... ! Někdo zde kritizuje Landovského ruštinu, já nejsem Ukrajinec, nevím tedy jak moc se jazyk liší. A k tomu, že byl celý film ožralý se raději vůbec nehodlám vyjadřovat. Prostě hrál skvěle jeho roli jsem mu naprosto věřil a ten mix jazyka mi tam seděl. K téhle dvojici elitních hereckých bardů šoupli překrásnou mlaďounkou Helenu Dvořákovou a to bylo to pravé. Skvěle tam konstrastuje jak svojí nevinností, tak svojí naivností, která se pomalu s tím jak proniká hlouběji do osudu rodiny rozpouští jak vosk nad plamenem... Zdejší hodnocení fakt nechápu. Dávám za 4 králíky. * * * * (11.08.2020)

Film se snaží na pozadí rodinného dramatu alespoň nastínit velice složité a rozporuplné ukrajinské dějiny. Kdo vlastně byli banderovci? O to se přou historici dlouhá desetiletí a výsledek je doposud nejasný. Snad proto má nakladatelství Lidové noviny mnoho let v edičním plánu knihu „Dějiny Ukrajiny“ a stále je není schopno vydat. Byli to sprostí vrazi nebo hrdinové? To dodnes nedokáží rozlousknout ani sami Ukrajinci. Oficiální ukrajinské postoje se otáčejí jako korouhvička ve větru podle toho, kdo zrovna vyhraje volby. A tak ani Lenka Kny nedává jasnou odpověď. Film je poněkud depresivní, ale má své kouzlo. Oprávněně jistě zaujme výborná kamera a hudba. Film má ovšem také několik nelogičností. Především když se vnučka diví, že prarodiče nepochází z Československa. Landovského řeč je totiž špatná ruština nebo možná ukrajinština, ale rozhodně ne čeština. Rovněž myšlenkový zvrat paní Adamové na konci filmu je poněkud divný. Když si na lavičce v mysli přehraje drsnou scénu porodu a následné smrti svého prvorozeného syna, radikálně změní dosavadní názor na svého muže. Doposud ho jen obviňovala a otevřeně nenáviděla. V závěru filmu se o něho láskyplně stará a připravuje oslavu jeho 85. narozenin. Měla ta scéna na lavičce být snad klíčovou, po které nastalo odpuštění manželovi a smíření se s osudem? Zřejme to tak mělo vyznít. Na vztahu Landovský x Němec je zobecněn i rozporuplný vztah mezi národy ve střední Evropě v období Druhé světové války a vlastně až do současnosti. Film okrajově ukazuje postavení běžných lidí v dnešní době. I mladá právnička se jen velmi těžko vyrovnává s denním stresem a s odloučením od přítele. Pomoc hledá ve skleničkách vodky. Tím se docela podobá svému dědovi. Její postarší otec Švehlík se cítí být matkou odvržený a nemá zájem se s rodinou stýkat. Tak se ani na konci filmu nedozví, kdo vlastně je. Lenka Kny je přes určité nedostatky této prvotiny slibnou režisérkou. (14.06.2010)