Specialita šéfkuchaře

Gurmenózní, temně laděná tv inscenace Lucie Bělohradské, která svou zdánlivou nenápadností zasáhne o to výrazněji právě tím komornějším provedením s prohlubující se stylově-pochmurnou atmosférou. Jen taková opuštěná židle stálého hosta: který nikdy nevynechal, či vlnící se kočičí silueta dokáže vyvolat nepříjemně šimravé chvění. Potom pohled na hodující dvojici(Laffler a Costain), která s požitkem vychutnává každé sousto na chvíli zmrazí pohyb kyvadla starých pendlovek(krve by se ve mně nedořezal), jako předzvěst blížící se lákavé odměny od podivínského majitele restaurace Sbirra. Stravuje mě přitom pocit neodbytného vnitřního pnutí, sílí a spaluje, je to jako položit se do rakve a zavřít nad sebou víko; a tento stav zažívám opravdu velmi výjimečně, jak výjimečná jen může být Specialita šéfkuchaře. (01.11.2010)

přestože konečnou pointu jsem odhalil mnohem dřív, než na konci, nijak to tomu neubírá. je to suprovej film, a Jiří Lábus se mi pořád vrací v té scéně, jak se rýpe párátkem v zubech, vytáhne na něm kousek masa a s očividným gustem, takovou chutí a dravostí ho sní, že od té doby párátka nepoužívám. hodně dobrej film, a mělo by se takových točit mnohem víc a ne ty stále stejný hořký komedie, se stejným obsazením, stejným štábem, stejným scénářem a i vším ostatním o komunismu. (09.12.2005)

"U Sbirra je... domácké prostředí." Perfektní ztvárnění postupného úpadku člověka. Škoda je snad pouze to, že postupem času mizí Costainovy myšlenkové promluvy. To může být ovlivněno tím, že již není potřeba vytvářet ironii v jeho vztahu k Lafflerovi a ke Sbirrovi (jak je tomu na začátku) - nyní totiž již doslova říká to, co si myslí. Stejně by ale bylo zajímavé tam ty myšlenkové pochody mít, Costainova postava by se vyvíjela barvitěji. To je ale pouze takový nápad, nikoliv výtka, jelikož SPECIALITA ŠÉFKUCHAŘE je i bez toho brilantní a především brutálně vtipný film. (26.08.2011)

Objektivně jen za silné 4*, ale je to povedený ČESKÝ horor - a kvalita českých hororů je ve většině případů katastrofální, takže rád navýším. Nadšený jsem ale tak jako tak. Už hodně dlouho jsem neviděl horor s tak silnou atmosférou a dobře vedený příběhem, už jsem se i začínal bát, že na žádný nenarazím, ale tady se to povedlo naprosto perfektně. Je pravda, že pointu odhadne asi každý rychle a nechci si tu honit ego, ale mě byla jasná už jenom podle názvu (kdyby se to třeba jmenoval Amirstanský beránek, možná by to bylo o trošku míň čitelné), jenže i tak jsem celou dobu byl v napětí a užíval si tu tajemnou atmosféru, kterou se podařilo vytvořit vlastně z minima. A když k tomu ještě připočtu, že to má jen hodinu a funguje to perfektně... Amíci by se mohli učit. Taky jsem byl překvapený výkonem Lábuse, kterého mám zařazeného spíš jako komika, ale tady jsem mu tu až znepokojivou vážnost fakt věřil. Kamera je zde taky naprosto úžasná, až jsem žasnul, jak skvěle mysteriózní záběry dokáže tvořit. Tohle se povedlo fakt hodně a dost se divím, že jsem to objevil až teď. Ale narazil jsem na to, viděl jsem to a to je hlavní. Slabých 5* (23.10.2020)

Cestou z práce jsem se navnadil povídkou Stanleyho Ellina a rozhodl se, že se po delší době podívám na filmové zpracování. Musím ponechat hodnocení za ****, krásná smuteční atmosféra a hra stínů (nasvícený Lábus) :) je parádní. Bystřejší divák brzy pochopí, jak že se to má s onou specialitou. Filmové zpracování si obstojně pohrává s motivem závislosti na lahodných pokrmech, výlučnosti strávníků od Sbirra a jejich zvědavosti po nahlédnutí do kuchyně (pozor, s chutí roste zvědavost). A pokud ještě někteří netuší, tak nyní raději nečíst, protože by to mohl být takový spoiler, ale film má podobné téma jako Švandrlíkův Guláš (seriál Draculův švagr) nebo jako hororový film Dravci. (04.11.2013)