L'homme de chevet
Cartagena
Režie:
Alain MonneKamera:
Antoine RochHudba:
Florencia Di ConcilioHrají:
Sophie Marceau, Christopher Lambert, Margarita Rosa de Francisco, Rodolfo De Souza, Linnett Hernandez Valdes, Salvatore BasileObsahy(1)
Krásná Muriel (Sophie Marceau) nenašla nikoho, kdo by se o ni postaral. Bývala volná jako pták, po vážné autonehodě ale ochrnula a stala se vězněm svého vlastního těla. Leo (Christopher Lambert) neměl kam jít. Alkohol zničil poslední střípky jeho boxerské kariéry a zvláštní náhoda ho přivedla právě ke dveřím Muriel. Stal se její chůvou, kuchařkou, hospodyní, přítelem a pokusil se v ní probudit touhu znovu naplno žít… (oficiální text distributora)
(více)Recenze (59)
Mňa to bavilo viac ako Nedotknuteľní. Je to také reálnejšie a postavy sa tam za každú cenu nesnažia o humor, ktorý sa tam vôbec nehodí. Akurát ma štve, že je tam až príliš veľa línií, ktoré sú len tak naťuknuté a aj vďaka tej krátkej stopáži nedostanú poriadny priestor. Pritom ma bavila a zaujímala každá línia. Prekvapivo vďaka druhej hlavnej linke s boxerkou spolu ústredné duo nestihne stráviť dostatok času nato, aby sa ich vzťah poriadne rozvinul a tým pádom ma napríklad finále vôbec neuspokojilo. Nech už si ho vyložím akokoľvek. Pôsobilo to na mňa jak keby mi niekto uťal film predčasne práve vo chvíli, keď sa začal poriadne rozbiehať, potom čo sme sledovali trochu viac natiahnutú expozíciu. Je to fakt škoda, lebo tam boli zaujímavé postavy a kľudne by som s nimi strávil aj dvojnásobok stopáže. Sophie Marceau je nádherná ako vždy. Christopher Lambert síce vyzerá hrozne. Jak taký vodník. Ale do úlohy ožrana sa ten jeho nie dvakrát pekne zostarnutý ksicht hodí. A hlavne som ho rád videl zase v nejakom dobrom filme a ja som s jeho výkonom problém nemal. Celkovo ma ten film bavil od začiatku až do záveru, ktorý ma proste nesral tým, že film nič poriadne nerozvinul. CZ dabing so Štepničkom sa vydaril. 6/10. ()
Chvíli jsem přemýšlel, zda je pro film plus nebo minus, když obě hlavní postavy hrajou manželé, jako v tomto případě, ale k ničemu jsem nedospěl. Vím to sice není přímo o filmu, leč právě tohle byly moje první myšlenky na začátku tohohle filmu. Musím říct, že se mě film velmi líbil, jak postupně praskaly ledy na duši Sophie bylo fakt krásný, věčná škoda že Christopher není dobrý herec jeho emoční výrazivo a pohledy jsou totiž v naprosto odlišných filmech zcela stejné a je jedno zda se jedná o Higlandera, Siciliána nebo Život nekončí, prostě on svoje postavy a že sou kolikrát, jako třeba tady výborně napsaný vůbec neprožívá. Mě to přijde jako kdyby ani nevnímal, že už někdo zařval "klapka jedeme" . Ono je to svým způsobem umění tvářit se už dvacet let v každým filmu jak slunečnice co právě zpozorovala kosu, ale těm filmům to bohužel ubližuje, zejména pokud jsou postaveny jako v tomto případě na emocích. Sophie hraje fantasticky a když jí divák vidí plakat má chut plakat s ní, když jí člověk vidí se poprvé usmát, má chuť se smát a když divák cití že Sophie je zase šťastná, začne být šťastný taky. Krom Sophie musím ještě pochválit kameru, pár hodin po skončení už nepamatuju jestli jsem sem snímek viděl s titulky nebo dáblej, ale na tu obrazovou kompozici, zejména při poslední scéně ještě dlouho nezapomenu. Nádherný film, plný citu, emoční intimity a tradičně překrásné Sophie. ()
Tentokrát musím poděkovat za dabing Jiřího Štěpničky, který dal alespoň verbální emoce postavě Lea, když jsem se jiných od Lamberta nedočkala. Díky tomu jsem si vychutnala tento nádherný komorní příběh, postavený na hlavně na dialozích. Pravdou je, že postava boxerky byla nesympatická a místo toho, aby u mě vzbuzovala zájem, byla pro mě celkem zbytečná. Místo ní bych raději vyladila konec, který film nečekaně a celkem zbytečně rychle ucvakl. ()
Život nikdy nekončí je film, který jsem potřeboval nejen já, ale který by měl vidět každý, kdo o svém životě alespoň na chviličku někdy pochybuje, a že je to prakticky každý. Vypráví totiž neskutečně dojemný příběh, který se mně osobně hrozně zalíbil. Sophie Marceau je nádherná herečka a mě mrzí, že jsem si jí všiml až v tomto filmu a Christopher Lambert je pro mě herec, kterého jsem od mládí měl zažitého jako dobrého herce, ale hrozně dlouho jsem ho v ničem neviděl. Podtrženo a sečteno. Tenhle film vyhrál dobu, kdy jsem zrovna takový film potřeboval vidět a já si ho opravdu neskutečně užil. Takové pozitivno se totiž v životních dramatech nevidí často. A popravdě. Co jiného člověkovi udělá větší radost, než ty maličkosti, pro které žijeme, a pro kterého v tu chvíli znamenají daleko více, než si vůbec nedokážeme představit. Samozřejmě vše v roli náhod a osudových setkání. ()
Christopher Lambert mě bavil jedinkrát, a to sice v Tarzanovi, jenže to mi bylo deset let :-) Tady mi, řekl bych, skoro až vadil. Naštěstí to zachraňuje výborná Sophie Marceau. Film s úsporným hereckým obsazením a nenáročnou výpravou je plný cynického špičkování, o to víc pak vyzní scény nabité pozitivníma emocema, včetně té brilantní závěrečné. Přes to všechno, zoufalá bezmoc ochrnutého člověka je tady znázorněna syrověji než v o něco mladších Nedotknutelných. Proto taky asi Nedotknutelní naladili víc na humornou notu a jsou o fous lepší. ()
Reklama