Armáda zločinu

Ponudnělý snímek ve mně nevybudil žádné pocity. 1) Na rozdíl od některých komentátorů nepovažuji fakt, že tvůrci poukázali na kolaboraci Francouzů s Němci, za nic mimořádného. Němci našli kolaboranty ve všech okupovaných zemích a v mnoha dalších měli vytvořené alespoň páté kolony. Ano, někde jich bylo více, jinde méně. Ale byli všude._____ 2) Za daleko větší problém považuji fakt, že se mě film nijak emocionálně nedotkl. Vzhledem k tématu to je dost podstatné._____ 3) Pěkní kluci: 22letý Grégoire Leprince-Ringuet (partyzán Tomas), 28letý Robinson Stévenin (neukázněný partyzán Marcel Rayman). (24.01.2020)

Určitě tleskám frantíkům za schopnost dát si alespoň uměleckou facku za chování části národa ve 2sv. válce. Bohužel film je až příliš zkratkovitě vyprávěn a tak nemá šanci dostoupit k emocím, které by si tato látka zasloužila. Příběh je sledován v podstatě z jedné strany, odbojářské a já si myslím, že by rozhodně neuškodilo zaměřit pozornost taka na nácky a jejich rekaci na akce, které dělal Pařížský odboj, protože takhle na mně mělo příliš mnoho děr ve smyslu "jak to věděli". K filmu jsem schovívavý především díky látce a odvaze natočit takové téma, protože z filmařského hlediska je to slabší. (03.07.2012)

Většina filmů o protinacistickém odboji, které jsem viděl, je lepší i akčnější než Armáda zločinu. Ano, hodně příslušníků protinacistického odboje ve Francii patřilo k cizincům, avšak většina odbojářů měla samozřejmě francouzskou národnost, což z tohoto filmu není patrné. Ve Francii, respektive v obou jejích částech (okupované a vichistické, od podzimu 1942 rovněž okupované), byla poměrně silná kolaborace i odboj, jenž byl efektivně podporován z Velké Británie, v čemž hrála roli menší vzdálenost a s tím spojené možnosti pro leteckou podporu odboje (okupované Polsko nebo protektorát to měly v tomto ohledu mnohem horší). Mimochodem film vůbec neuvádí, že z cizinců žijících ve Francii se protinacistického odboje poměrně ve velkém množství zúčastnili i zde žijící Češi a Slováci, např. komunista a španělský interbrigadista Osvald Závodský (popravený soudruhy v roce 1954) se v roce 1942 podílel na obzrojeném přepadení německých vojáků v restauračním zařízení v Paříži. Na rozdíl od několika komentujících nevidím důvod, proč bychom si měli sypat popel na hlavu a mít touhu natočit sebemrskačský film o cikánských táborech v Letech a Hodoníně u Kunštátu. Mně osobně bohatě stačí zcela neobjektivní a ahistorické filmy o násilí na Němcích - Habbermannův mlýn či Krajina ve stínu. Film o Letech/Hodoníně by dopadl tak nějak podobně. (22.09.2023)

Velmi neotřelé ztvárnění druhé světové války v okupované Francii. Po přečtení rozhovoru s režisérem jsem věděl, že tenhle film mi nesmí uniknout. Jeho snaha o nadčasovost a silnou výpověď je znát z každého záběru. Simon Abkarian v roli šéfa odboje, básníka hnaného vlastní zodpovědností a částečně pomstou, Virgine Ledoyen v roli jeho oddané, věrné a milující manželky, Jean-Pierre Darroussin v roli inspektora, který jim jde po krku, všichni tři jsou tahouny skvělého hereckého ansámblu, který se u L´armée du crime sešel. Takové filmy by měly být promítány v hodinách dějepisu na základních a středních školách, aby se nezapomnělo. (01.10.2009)

Tak tomuhle se dá říkat skutečně vyrovnání se s vlastní minulostí. Je třeba jistě hodně odvahy ukázat na sebe sama a s napřaženým ukazovákem říci - my Francouzi jsme kolaborovali s Němci. Režisér Robert Guédiguian (ač sám s arménskými kořeny) to filmem Armáda zločinu nejen že dělá, ba co víc, v podstatě říká, že odboj byl především dílem emigrantů a Francouzi ho v pozicích státního aparátu a policie potlačovali. Ne Gestapo, ale Francouzi mučili a popravovali (naturalizované) Francouze. Nepřímo je tu také zmíněna a zobrazena i úloha francouzského státu při deportaci místních Židů (kterou oficiálně přiznal a omluvil se za ni Jacques Chirac až v roce 1995), která probíhala na žádost německých okupantů zcela ve francouzské režii a při níž francouzská policie deportovala do Osvětimi 13 tisíc pařížských Židů. Jsem zvědav, kdy konečně my natočíme něco podobného - o fenoménu české kolaborace či třeba o romských koncentračních táborech v Letech u Písku či v Hodoníně u Kunštátu, kde dozorci byli zase jen Češi... Režisér také velmi výstižně použil dobovou nacistickou propagandu, která zaznívá přímo ve snímku formou rozhlasových vstupů (škoda jen, že se neodhodlal přímo do filmu zakomponovat dobové filmové týdeníky s tímtéž, snímek by byl pak ještě autentičtější). Slabinou filmu je ovšem přepálená stopáž, tady měly přijít ke slovu střihačovy nůžky a nějakou půlhodinu nemělo nikdy spatřit oko divákovo, pak by byl výsledný divácký dojem absolutní. Podobné filmy: La rafle, Armáda stínů, Svobodná zóna (13.03.2010)