Občanský průkaz

Každý, kdo neproseděl mládí u Assbooku či nemohl z technologických důvodů strávit pubertu se smrtí v očích a joystickem v ruce a místo toho musel s kamarády "nudně" popíjet na haldě Chateau de Rybíz ročník 82 a v blízkých křovinách pak revidovat pionýrkám bobry, hrozit v prvních lajnách kotlů na pochybné, mastňácké kapely, honit v rámci edukačních školních branných her po socialistických parcích prohnilé americké diverzanty nebo lámanou ruštinou opěvovat velikost Sovětského svazu, přítele nejvěrnějšího, bude při závěrečných titulcích docela na hadry a nejistou rukou šmátrat po kapesníku, aby mohl utřít zvlhlé rohovky a mohutně vysmrkat poslední zbytky nostalgie. No jo, no, nenávratně v prdeli jsou časy, kdy se mě holič ptal, jestli chci za své čtyři koruny ostříhat nebo vyměnit olej, kvůli mé odrané džisky se cvokama a pentagramem mě pravidelně nějaký fízl výchovně umravňoval tonfou, člověk měl všechno tak nějak v zevním genitálu a z té červené knížky, polité pivem aspoň přesně věděl, kdy se má nechat přeočkovat proti tetanu. A tak tu sedím s nakrátko ostříhanými, řídnoucími vlasy v monterkách od Bosse, aby mnou náhodou nějaký napomádovaný bankovní buzines-man nepohrdal, brečím jak stará kurva a přemýšlím, není li už náhodou pozdě přispět regulačním poplatkem svému tolik hladovějícímu lapiduchovi, aby mě opíchal a netrnula mi šíje. (04.05.2011)

Svěží a vtipná záležitost, která je hezky věrná svému názvu a hyzdí ji snad jen zbytečně dlouhá stopáž. Příběh? Mánička nám vypráví, jak bylo kdysi těžké poslouchat Plastiky a koupit si džíny. Neposoudím, jak moc je její vyprávění zaujaté, nicméně ten revoltující tón je bezchybný a pauzy na básničky jakbysmet. Linka s Martinem Myšičkou je za jasných pět hvězdiček. (21.04.2011)

Se snímky jako je Občanský průkaz, ve mně vždy svitne malá naděje, že přece jen ještě stále, při mizerném stavu naší kinematografie, existují poctivé a kvalitní kousky opravdové filmařiny. Ústřední čtveřice hochů je skvěle typově vybrána, mě zaujal především Matouš Vrba. Z počátku mě sice trochu tahala za uši mluva ústředního hrdiny, který celý příběh vypráví a přišla mi docela amatérská, stejně jako některé dialogy mezi kluky. Postupem děje jsem si na to zvykla a ke konci mi to už vůbec nevadilo. Pak jsem si všimla, že ani jeden z nich nemá s herectvím žádné zkušenosti a zřejmě ani žádný vztah k filmu jako takovému. Myslím, že vzhledem k tomuto faktu byly jejich výkony velmi slušné i přirozené. A takovou čtyřku neznámých tváří vždy ve filmu uvidím raději, než většinu současných českých, mladých a provařených tváří. (09.01.2013)

[imdb: 7.6/10] | me: Československý film, ktorý stojí za to. Nejedná sa o kult, ktorý by spôsobil rozruch na našej filmovej scéne, ale je to film, ktorý pobaví a zaujme. Pohľad na vtedajšiu dobu očami vtedajších teenagerov. Veselo aj smutne, jemne aj tvrdo. Herecké výkony hlavnej skupiny síce balansujú väčšinu času nad priepasťou ochotníctva, ale na celkový dojem nemajú negatívny vplyv a film si tak ponecháva svoju tvár. Celkovo: Spokojnosť. (09.08.2011)

"Co Tvůj fotr?" "Ten to pochopí, je to vůl, ale není to debil!"                                                                                                             Zatím mě všechny filmy podle Petra Šabacha bavili. Občanský průkaz jsem docenila po druhém a třetím zhlédnutí. Vydařená totalitní atmosféra včetně detalů umocňuje příběh puberťáků, kteří mají skoro všechno na háku, včetně školy a rodičů ... Zajímavá figura třídní učitelky, která mi hodně připomněla některé vyučující ze 60. let - také byli velmi záhy odejiti a nahrazeni jinými soudruhy. Ladění příběhu je spíš drsně realistické než romanticky nostalgické a to mi vyhovuje. Velmi dobrý výběr muziky! (11.05.2014)