Režie:
Jacques AudiardKamera:
Stéphane FontaineHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Tahar Rahim, Niels Arestrup, Farid Elouardi, Reda Kateb, Hichem Yacoubi, Adel Bencherif, Gilles Cohen, Pierre Leccia, Leïla Bekhti, Antoine Basler (více)Obsahy(1)
Malik El Djebena, odsouzený k šesti letům vězení, neumí číst ani psát. Do věznice přichází úplně sám a působí mladším a křehčím dojmem než ostatní trestanci. Je mu 19 let. Šéf korsického gangu, který vládne i vězení, si ho okamžitě vezme na paškál a pověří ho několika „úkoly“, díky kterým se Malik nejen zocelí, ale zároveň si začne získávat šéfovu důvěru. Ale Malik je odvážný a učenlivý, a tak si tajně začne spřádat vlastní plány… (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (287)
Vysilující film, který se vám za zvýšenou pozornost bohatě odmění. Když si Malik bral zpět svou „zálohu“, pocitově jsem na to byl stejně jako v závěru Shawshanku. Zde do sebe vše tak hladce nezapadá, některé otázky jsou ponechány otevřené a máme mnohem větší volnost v tom, jak budeme celý film vnímat. Třeba jako syrové rodinné drama, z něhož byly milosrdně vypuštěny ženské postavy. Nevíme, odkud Malik přišel a co spáchal, za mřížemi pro něj začíná nový život (jeho první krvavá a traumatizující zkušenost představuje jakýsi porod). Postupně se naučí (vězeňským prostředím) chodit, číst a psát. Nejdůležitější postavami jsou pro něj dvě autority – otec (César) a učitel (Ryad). Po čase smí ven, ale do večera musí být zpět, což mu nezabrání v osamostatnění… atd. Prorok zároveň po svém splňuje požadavky mafiánské ságy o nule, která se vypracuje v eso. Omezený je hlavně prostor. Namísto celé čtvrti si Audiard vystačí s jednou věznicí, jež zásluhou hodně tělesné kamery rozhodně není místem, kde byste se cítili bezpečně. Střihové sekvence dokumentující protagonistův kariérní růst jsou podbarvovány výhradně americkými songy, jejichž texty záměrně nepoukazují na kriminalitu skrytou za Malikovými činy. Jako kdyby měly ironicky komentovat americké mafiánské ságy, v nichž organizovanný zločin tvoří přirozenou součást existence hrdinů. Vězeňské prostředí v konečném součtu nehraje až tak důležitou roli, ale činí tento příběh jednoho života ještě originálnějším. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Eddard, claudel ()
Znáte Čapkovy pohádky? Pošťácká, tulácká, loupežnická... Tak tohle je zase pohádka vězeňská. Pohádka z oněch blahých (nedávných) časů, ve kterých ještě ve francouzských kriminálech šéfovali Korsičani a barevní jim dělali holky pro všechno (nic bych za to nedal, že dneska už je to naopak). Pohádka o negramotném arabském prosťáčkovi (stupeň jeho mentální retardace odhaduju na debilitu), který "forrestogumpovsky" propluje lapákem jen proto, že vleze do zadku komu jen může. A dokonce se i přes své přizdisráčství, vypatlanost a ubohou tělesnou konstituci vypracuje na jakýsi druh kápa, i když menšího formátu. Režie se vám bude snažit namluvit, že je to proto, že má dobře vyvinutý instinkt a vysokou sociální inteligenci. Ale pro mě je to jen hloupá francouzská vězeňská pohádka. ()
Prolnutí dvou žánrů - mafiánské ságy a vězeňského dramatu - a oněmi žánry specifikovaných světů dělá z Proroka hodně osobitý film. Jacques Audiard je už nekorunovaným králem novodobé francouzské drsné gangsterky, v níž po několikáté variuje svá oblíbená témata (především specifický svět vězení a motiv vězně...) a kterou ozvláštňuje spojením naturalisticky popisného prostředí s poetickými scénami, jež dávají snímku funkčně umělecký rozměr. Symbolická postava zavražděného spoluvězně, která nevyčítá a nepronásleduje, leč naopak apelativním výkladem snů pozitivně ovlivní životní peripetie hlavního hrdiny, morálně relativizuje vyznění celému snímku, neboť přináší svět, v němž nejen že neexistuje svědomí, zábrany, jasné rozlišení dobra a zla, ale už ani mrtví nechodí ve spaní vyčítat vinu původcům svého utrpení. S kým v takovémhle vidění světa vlastně sympatizovat? Prorok je silný film, přesto jsme v něm občas postrádal výjimečný příval katarze, která by mi v diváckém zážitku přinesla punc mimořádnosti. Návštěva kina nebyla tentokráte událostí, na kterou nebudu moci dlouhou chvíli zapomenout...chyběly tomu mimořádné scény či třeba macho knírek a neodolatelné charisma režisérem Jacquesem Audiardem též dříve obsazeného Vincenta Cassela alias přímé konkurence v podobě Richetova Veřejného nepřítele č.1... ()
Žiaľ od sľubovanej väzenskej drámy to malo trochu ďalej, než bolo sľubované. Stopáž pridlhá a často som mal pocit, že do príbehu sa s pochopením vcíti oveľa viac rodený Francúz, než akýkoľvek cudzinec. Vlastne aj situácia dnešného francúzskeho národného povedomia pekne vykresľuje otázka na Malika, ktorý je jeho materinský jazyk, arabský alebo francúzsky, na čo sám s údivom hovorí, ja ani neviem, asi oba naraz... V porovnaní s filmami z podobného prostredia natočených v rovnakom čase (Cela 211, Vykúpenie z väzenia...) mi to príde len priemerné. ()
Geny se nezapřou, ale taťka byl lepší scenárista. Nemám příliš v lásce dlouhé filmy, mnohým to dokážu odpustit, ale tady bezpočet příběhů byl spíše na škodu celkovému vyznění snímku. Určitě bych vyzdvihla herecké výkony všech zúčastněných. A Audiardova režie také není nezajímavá. Kdyby se podařilo film tak o hodinu zkrátit a vynechat některé pro děj zbytečné postavy, mohlo vzniknout něco hodně dobrého. ()
Galerie (68)
Photo © Sony Pictures Classics
Zajímavosti (7)
- Pro posílení autenticity najal režisér Jacques Audiard bývalé vězně jako poradce a komparz. (Nin)
- Jacques Audiard mal v angažovaní Nielsa Arestrupa (César Luciani) jasno, keďže toto bol v krátkom čase ich druhý spoločný film. (vander19)
- Ako motivácia poslúžila Audiardovi návšteva väznica, pretože ho šokovalo, v akých podmienkach väzni žijú. (vander19)
Reklama