Jsem uprchlý galejník

Uzasny film, jednoznacne ten nejlepsi z vezenskeho prostredi, jaky jsem kdy videl! Galejnik si drzi divakovu pozornost od zacatku do konce, neustale se neco deje a film ma neobycejny spad. Napadite jsou i graficke vsuvky kalendare, mapy behem cestovani nebo nove podpisy pracovnich smluv. Paul Muni me po Scarface herecky opet zaujal a jeho mimika, licici beznadej v zaveru filmu je nezapomenutelna. Skoda, ze film videlo tak malo lidi a nema sanci prorazit do zebricku TOP 300, kde urcite patri. Jsem nadseny! (17.08.2013)

Jde o velice jednoduchý a naivní příběh se spoustou přehmatů a nedokonalostí. Ale jako správný film-noir nepostrádá tu nezaměnitelnou atmosféru něčeho dokonalého, čímž noir filmy dozajista jsou. Paul Muni (známý ze Scarface), coby James Allen, se vrací z 1. světové války rozhodnut změnit svůj život. Nedělat, co se od něj čeká, ale plnit si sny. Chce stavět mosty, něco nového vybudovat. V místní putice je pozván na hamburgera jedním ze štamgastů, netušíc ale, že jeho nový známý chce s jeho pomocí okrást hospodského. U Allena se najdou peníze a je odsouzen na 10 let do nápravného tábora. Pod tíhou nelidské práce, buzerace a násilí, sebere všechnu odvahu a pokusí se utéct. Velkou náhodou mu útěk vyjde a James Allen může začít nový život jako Allen James. Konečně přišel ten čas, kdy si může splnit své sny. Po pomalých začátcích se vypracuje na vrchního konstruktéra chicagské firmy. A kdyby nebylo žen, mohl by si žít svůj nový život třeba do smrti. Jenže Allenova bytná ví všechno o jeho minulosti a rozhodne se ho vydírat. Pokud si ji nevezme, zajde se vším na policii. Allen se nedobrovolně podvolí a snaží se své manželství nebrat vážně. Ovšem když se zamiluje do Helen, zjistí, že jde o velmi vážnou věc. Nebere v potas vyhrožování manželky, a proto je velice překvapen, když jej přijdou do jeho kanceláře zatknout policisté. Allen se ocitá podruhé ve stejném táboře a pomalu mu dochází, že jen tak nevyvázne. Utíká tedy podruhé, tentokrát s vědomím, že všechno ztratil a nikdy to nebude lepší... (16.01.2007)

Mervyn LeRoy měl pro kriminálníky slabost, očividně, a uměl si vybrat herce, kteří se na ně skvěle hodili. Paul Muni má na kriminálníka dokonalý obličej, a to i na toho, který má lidskou stránku jako v tomhle případě. Příběh má zajímavou linku toho, jak se postava vyvíjí a jak postupně proplouvá dějem. Už jen za to stojí na film kouknout. To, že je na dnešní dobu trochu křečovitý, je holt dáno věkem. (25.07.2014)

Další poučná lekce pro ty, kdo považují „klasický Hollywood“ za synonymum pomalých, ukecaných filmů s nadbytkem dějových linií. Dá-li se věřit jeho knize, vydané krátce před filmovou premiérou, prošel si Robert Elliot Burns tímž, čím si ve filmu prochází James Allen. Praděda útěkářských dramat povilo nejsmělejší z velkých hollywoodských studií v krizových 30. letech v rámci vlny sociálně-kritických dramat (Chléb náš vezdejší, Byl jsem lynčován, Bouřlivá dvacátá léta…). LeRoyova úderná – a v zájmu této údernosti některé skutečnosti nutně zplošťující – kritika našla odezvu u diváků a vedla k propuštění několika řetězy spoutaných trestanců, včetně stále sedícího Burnse. Ve filmu nezazní nadbytečná věta, podstatné sděluje výraz Muniho tváře, která od začátku do konce prodělá natolik radikální proměnu, že v závěru už nezbývá, než vyřknout ona dvě proslavená slova. V té chvíli jsem bezezbytku chápal, co všechno je v nich obsaženo. 80% (22.08.2011)

Vyčítaná naivita mi paradoxně na filmu vadila jen naprosto minimálně. Naopak ji u kritiky "civilizovaného" světa považuji, dle teorie kladiva Johna Doea ze Sedm, za jediný možný způsob, jak přesvědčivě zobrazit a upozornit na zdejší problém. Velká škoda že je příběh galejníka přes výborný výkon Paula Muniho, celkové téma a bezchybný závěr natočený poměrně nezajímavým a nudným způsobem. (10.04.2010)