Don't Stop
Režie:
Richard ŘeřichaScénář:
Richard ŘeřichaKamera:
Martin ŽiaranHrají:
Patrik Děrgel, Lukáš Reichl, Jiří Kocman, Jakub Zedníček, Oliver Cox, Viola Černodrinská, Kristína Svarinská, Richard Fiala, Klára Pollertová-Trojanová (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Starší muž si v koloně aut pustí v autorádiu starou kazetu. Nahrávka z ní mu připomene jeho dospívání. On, Miki, chtěl hrát v punk rockové kapele. Problém byl jen najít ty správné spoluhráče a místo, kde by mohli zkoušet. Nic však není tak jednoduché, jak se zdá, píše se rok 1983 a Miki stále chodí na střední školu. Kvůli jeho zanedbávání školy mu hrozí, že propadne u reparátu z chemie a bude ze školy vyhozen. Mikiho otec po něm chce, aby se celé léto věnoval škole. Miki ale právě řeší důležitější problém. S kamarádem Dejvidem, který si jako první v Praze nechal na hlavě udělat číro, dělají konkurz na ostatní členy kapely. Když se jim podaří skupinu založit, Miki zjistí, že škola a otec s matkou pro jeho hraní nemají pochopení. Proto se s otcem pohádá a odejde z domova. Spí v pronajaté garáži, kterou kluci získali od starého pána z Dejvidova domu. Tady také kluci zkoušejí a připravují se na první koncert. Mikiho podporuje i jeho dívka Pavla, která by ale ráda viděla, kdyby si Miki vedle muziky také vyřešil své problémy ve škole. První koncerty z Mikiho pohledu dopadnou dobře a kapela se snaží dál prorazit. Po koncertě ve venkovském kulturním domě, který se zvrhne ve rvačku s místními, se ale Dejvid začne kamarádit s recidivistou Kaličem. Kluci si ve skupině přestávají rozumět a Dejvid propadá stále víc alkoholu a drogám, do kterých ho zatáhl Kalič. Nakonec se Miki, který se pomalu rozešel kvůli klukům a jeho způsobu života s Pavlou, rozhodne od Dejvida odtrhnout. To už také Dejvid nemá moc zájem o hraní a kapelu. Mikimu tak nakonec sebere jeho iluze teprve zjištění, že jeho kamarádi až tak o muziku zase nestojí... (TV Prima)
(více)Videa (2)
Recenze (223)
příjemné překvapení, kde jsem s potěchou pozoroval, jak poznávám maximálně dva herce (ať žijou talenti!). Co potěšilo nejvíc byl fakt, že se konečně objevil film z dob režimu minulého, kde se nehraje na "hořkou" komedii, tragikomedii, či cokoli jiného za co jsou filmy snažící se dosáhnout úspěchu a kvalit Pelíšků považují, na půl cesty v tomto ohledu byl starší Občanský průkaz, který s tímto i relativně dosti společného, vlastně i postavy jsou střiženy podle podobné šablony (třebas podobnost obou geekonerdů své doby), je dobře, že vznikli dva tak dobré (a přitom odlišné) počiny. Jen DonT Stop je o něco živější, dravější, než přijde v polovině filmu zlom, který výrazně přibrzdí tempo a nahodí zcela jiný příběh, což je sakra dobře! Nezrovna veselý konec (pokud nepočítám úplně závěrečnou scénu) filmu krásně sedí. ()
Punku jsem nikdy neholdoval a za totáče jsem taky nikdy nežil. A snad ani žít nebudu. Ale nikdy nevíte co se v zemi české stane. Film mě strašně překvapil hlavně slušnými hereckými výkony. Vážně jsem nečekal, že se na to bude dát koukat, ale jak řikám, výkony herců jsou slušné a příšerně se mi líbila kamera a vlastně celá vizuální stránka filmu. Takhle skvěle sestříhanej film jsem už dlouho neviděl. Plus jsem se párkrát zasmál a na konci celkem dojal. Malinko. Od Dont stop jsem nečekal vlastně nic a možná proto jsem byl překvapenej, když jsem dostal kvalitní český film o punku. ()
Richard Řeřicha nám dokázal, že punk byl mrtvej už na začátku 80. let. Jeho vzpomínky na vlastní mládí jsou dobře natočené, i ti neokoukaní herci jsou lepší než další sestava populárních tváří, jen samotný příběh je tak nějak o ničem. Z hudby se mi jednoznačně nejvíce líbila písnička od November 2nd, která zněla pod závěrečnými titulky. Tedy věc, která s punkem také neměla nic společného. Přestože mi to vzhledem k tématu přijde málem jako protimluv, tenhle film je nakonec dokonale průměrný (50%). ()
Naši filmaři uvedli do kin nový film o nelehkém období dospívání. Věříme, že se dočká příznivého přijetí nejen mezi pamětníky punkové kultury, ale i mezi dnešními mladými. Vždyť právě jim má tolik co říci! P.S.: Sdělte někdo Tosimovi, v jehož poště jsem zablokován, že v tom popisku byl Cipísek, a že Spejbl opravdu není recidivista. ()
Jako zasloužilý účastník punkovejch podzemních začátků jsem s tímto snímkem zažil velkou nostalgii. Koncertní energie byla úžasná a při vzpomínkách na první poslech alba London Calling jsem měl zase husí kůži na zádech. Hudebně jsem si tento snímek zkrátka stoprocentně užil, ale vážnější druhá polovina poněkud ztratila tempo, což by se při punku stávat nemělo. Dovolím si vyjádřit myšlenku, že si tento snímek nemůže pořádně užít nikdo, kdo divokým pogem kdysi nevytáčel strážce kulturní čistoty socialistickýho národa, ale moc rád bych se mýlil. ()
Galerie (41)
Zajímavosti (14)
- Název filmu je inspirován stejnojmennou písní Jacguese Brela. (Terva)
- Na konci filmu sa Miki (Patrik Dergel) a Dejvid (Lukáš Reichl) rozprávajú o rozpade skupiny The Clash. Rozpad skupiny nastal v roku 1986. Poslednou doskou, ktorá je tiež pri rozhovore Mikiho s Dejvidom spomínaná, je Cut the Crap. (toi-toi)
- Režisér a scenárista Richard Řeřicha začal na filme pracovať už v roku 2005. Do scenára zapojil autobiografické prvky. (toi-toi)
Reklama