Pelíšky

Parádní komedie a zároveň výborné drama. Celý film se bavím naprosto skvěle a na konci mě přepadne taková depka, že se mi z toho chce až brečet. Prostě neskutečný, co to tenkrát pro lidi muselo být. Ještě že jsem se narodil až 20 let poté. Ten konec je vážně krutě realistický. Jinak je to ale opravdu parádní zábava se skvělými hláškami a dobrými herci. 90% (29.12.2009)

Jest zajímavo dosledovati novou prequelovou trilogii Zahradnictví a celou tuto událost letošního roku završit reprízou oblíbených Pelíšků. A shledat, že Pelíšky zestárly. Zatímco v trilogii se pracuje s postavami ze široka, před našima očima stárnou, vyvíjejí se, prožívají dvě totality i osobní příběhy nejen milostného charakteru. A v Pelíšcích jen lákáme na zkratkovitou podívanou, jež byla sice důležitým dílkem mozaiky o naší minulosti, leč nikoli absolutním a definitivním pohledem na mytizované události osmašedesátého. Tedy co zůstalo? Ach ano, to charakterní sólo milovaného Kodeta. Ale příběh o domácím tyranovi je již naší kultuře velmi dobře znám a máme na paměti již Haasovu nebo Marvanovu kreaci. A samozřejmě nikdy nezapomene na zpracování Dreyera Pán domu aneb Tyranův pád, klenotu dánského filmu roku 1925. (26.11.2017)

Usínám a chtěl bych se vrátit o nějakej ten rok zpátky, bejt zase malým klukem, kterej si rád hraje a kterej je s tebou... Melancholicky úsměvný vzpomínkový film s příjemným humorem a skvělými herci. To ještě byly časy, kdy duo Hřebejk - Jarchovský neplodilo každý rok jeden film se stejnými herci, o jednom a tom samém, a přitom o ničem. Hlášky, které za krátkou dobu po natočení zlidověly, mluví za všechno. Update po letech: To, co jsem o Pelíškách kdysi napsal, nezavrhuji a víceméně si za tím stojím. Ovšem jejich nesčetné reprízy a nekonečné omílání hlášek už se mi (na rozdíl od spousty jiných filmů) po čase zajedlo. Neměním názor, ale jednu hvězdičku ubírám. 80%. (08.01.2008)

„Jestlipak sis všimla něčeho zvláštního, na tých sklěničkách, Mařenko.“ Hřebejk sa v Pelíškoch (na rozdiel od neskoršieho Pupenda, ktoré mi príde síce menej kultové, ale paradoxne lepšie vyladené, napísané a zrežírované) ešte mierne stráca. Možno až príliš masívne mieša dokopy výborné komediálne scény (knedlík vs. nok, prcat, umelohmotné lyžičky) s horkastými (elektrická rúra) a takými, ktoré trhajú srdce (posledné minúty, decentne poňaté scény prvého stretnutia so smrťou a sexom). Nič to však nemení na tom, že všetci herci podávajú výborné výkony (Polívka, Donutil, Stašová, Vášaryová, Dušek, Holubová, Zázvorková a predovšetkým excelujúci cholerik Jiří Kodet a jeho dcéra Kristínka Nováková) a dialógy sú klenot; snáď neubehne jedna jediná mizerná minúta, aby nezaznela nejaká kultovka ("Vy dva jse se dlouho hledali."; "A komu tím prospějete, co?!"; „To je pejsek?“ – „To je velbloud!“). (31.12.2008)

Pelíšky jsem viděl až s odstupem času, a ve světle všech velenadšených názorů a superpochvalných kritik jsem byl mírně zklamán. Nicméně na druhý pokus už jsem zjistil, že tento film patří skutečně mezi absolutní českou špičku 90. let a na další pokusy už jsem ho zařadil i do mých oblíbených filmů. Spousta skutečně klasických hlášek (hlavně o "nerozbitných" skleničkách a plastových lžičkách) diváka spolehlivě pobaví i dnes. Herecké výkony osvědčených matadorů Donutila, Polívky, Kodeta, Stašové a dalších jsou opravdu skvostné a jejich mladí herečtí kolegové jim opravdu výborně sekundují. Na tento film se rád podívám v budoucnu ještě několikrát. EDIT 1/2014: Po posledním shlédnutí tlačím na pilu a zvyšuji na 5 hvězdiček. Je to česká špička! (15.12.2002)