Ce qu'il faut pour vivre
The Necessities of Life
Režie:
Benoît PilonKamera:
Michel La VeauxHudba:
Robert Marcel LepageHrají:
Louise Marleau, Natar Ungalaaq, Antoine Bertrand, Guy Thauvette, Luc Proulx, Vincent-Guillaume Otis, Éveline GélinasObsahy(1)
Co je pro člověka důležité? A co vlastně doopravdy potřebuje k životu? Na tyto otázky hledá odpověď čtrnácti festivalovými cenami ověnčené kanadské drama režiséra Benoîta Pilona, dějově situované do 50. let minulého století, kdy na dalekém severu řádila ničivá epidemie tuberkulózy. Hlavní hrdina vyprávění Tivii je inuitský lovec, který byl donucen opustit rodinu a musel se vydat do zcela neznámého světa velkoměsta, aby se zde léčil v sanatoriu. Jelikož neumí francouzsky, a téměř vůbec nechápe, co se kolem něj vlastně děje, stává se naprostým vyděděncem, který jen odevzdaně doufá v brzkou smrt. Naštěstí je zde jedna sestra, která si nedokáže nevšímat, jak jinak hrdý a statečný muž trpí. Ta dostane spásný nápad, jak Tiviiho zachránit. Ne zcela v souladu s pravidly propašuje na oddělení Kakiho, malého inuitského sirotka, který je také nemocný, ale má velikou výhodu - dokáže se dorozumět s okolím. Mezi chlapcem a větrem ošlehaným mužem, který se rozhodl vše vzdát, vzniká velmi křehké pouto, jež postupně sílí... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Krehký a clivý príbeh o človeku, ktorého násilne vytrhli z prírody, v ktorej žil, a vrhli ho džungle civilizácie, kde sa cítil opustenejší, ako na ľadovej kryhe. Neznáme prostredie, neznámi ľudia, hovoriaci neznámou rečou. A on uprostred toho všetkého. Jedinými spriaznenými dušami sa mu stáva malý inuitský chlapec a ošetrovateľka. Nadchol ma "natívny" herecký výkon Natara Ungalaaqa ... ()
Jak dokonale vykreslit beznaděj, zoufalství, izolaci i strach z neznáma, ale na druhou stranu, také přátelství a srdce na správném místě? Pust'te si tento skrytý filmový klenot o eskymáckém lovci, jemuž lékaři diagnostikují tuberkolózu a on tak musí opustit svoji rodinu i přírodní severské útočiště a ulehnout v dalekém městském sanatoriu, kde bude kromě nemoci zápasit s jazykovou bariérou...Asi nedokážu být objektivní, ale tyhle filmy s probleskujícími záběry na krásnou přírodu a kadencí jedné věty za pět minut prostě miluji. Po prvních patnácti minutách jsem věděl, že budu celý film poslouchat jen svůj vlastní dech a na konci mě to prohodí zavřeným oknem...tohle je prostě nezbytně nutné vidět. ()
Eskymácká kultura je pro mně jednou velkou neznámou, proto jsem uvítala drama, kde ústřední postavou je právě inuitský lovec Tivii, který se dostane do kanadské nemocnice a je konfrontován s naprosto neznámým prostředím, lidmi i s pro něj zcela nesrozumitelnou mluvou. Sám uprotřed bílých, jak je sám charakterizuje, odtržen od domova, uzavřený v jedné budově, on člověk bytostně spjatý s rozlehlou, drsnou přírodou. A pak postupně i v tak odlišném společenství nachází sympatizující duše, jakými jsou empatická sestra Carole a především malý inuitský sirotek Kaki. A právě mezi těmi třemi se rozehrává citlivý příběh, tak přirozený, až jsem měla občas dojem, že film ani nemá scénář, že ho napsal sám život. Snímek přitom nechává prostor pro fantazii, nejsou tu tu žádné doslovné scény, zajímavé je střídání dvou jazyků - francouzštiny a inuitštiny. A Kanada mě znovu přesvědčila o vysokých kvalitách své kinematografie. Jako bych to snad už dávno nevěděla. ()
Opravdových nezbytností života je strašlivě malinko. Při takovémhle filmu si to člověk naplno uvědomí. Jednoduchoučký příběh, o kterém každý tuší, kudy se bude ubírat, zasazený do prostředí, ve kterém všichni samozřejmě vědí, co je důležité, zbytečnostmi si nepletou hlavu, a právě proto žijí záviděníhodně čistě a přímočaře. Těžko říct, že je to drama, spíše vyprávění o životě. ()
Prekrásne jednoduchý príbeh. Inuitský lovec sa dostane na tuberkulózne oddelenie v Quebecu. Zdá sa najprv, že je stratený, keďže nepozná jazyk a považujú ho za divocha, ale nachádza si svoje miesto v kolektíve pacientov a získava rešpekt ostatných. Opatrne vyjadrované city k francúzskej sestričke, pri ktorých sa nedala prekročiť rasová priepasť a nakoniec otcovský vzťah k inuitskému chlapcovi - sirote. Jemu vysvetľuje svoju prostú filozofiu o nezbytnostiach života. Tento film odporúčam všetkým, ktorí si niekedy myslia, že ich život je komplikovaný. Film prináša aj informácie o inuitskej kultúre a životných zvyklostiach, ale to najdôležitejšie posolstvo je v tom, že my, ľudia, sa vlastne od seba ani tak veľmi nelíšime. Ďalší skvost frankokanadskej kinematografie (pre mňa v minulosti aj Invázia barbarov). Dabingom by film veľmi stratil, zaujímavé je striedanie inuitštiny a francúzštiny, ako aj svojská melódia reči hlavnej postavy hranej Natarom Ungalaaqom. A mimochodom - jeho otec aj otec jeho ženy boli vynikajúci lovci... ()
Galerie (2)
Photo © Seville Pictures
Reklama