Obsahy(2)
Rusko v 16. století zachvátil chaos. V jeho čele stojí Ivan Hrozný, který je přesvědčen, že mu byla svěřena svatá úloha a že dokáže porozumět a interpretovat božská znamení. Poslední soud se podle něj blíží. Nastoluje absolutistickou moc a je odhodlán zničit každého, kdo se mu postaví do cesty. Během této krutovlády je Ivan ochoten naslouchat jedinému člověku, svému příteli z dětství, opatu Filipovi, který si dovolí mu oponovat. Dochází ke střetu dvou zcela odlišných vizí morálky a spravedlnosti, Boha a lidstva. (Filmbox)
(více)Recenze (69)
Ruská variace na téma „despota a arcibiskup“. Tady na Západě ten příběh známe ze dvou výborných snímků – Becketa (1964) a Člověka pro každé počasí (1966). Ve východní verzi však panovníkovu anglickou uhlazenost nahrazuje rozmáchlé apokalyptické běsnění. Ostatně carem tu není žádný z požitkářských Jindřichů, ale fanatický Ivan, ne nadarmo nazývaný Hrozný. Snímek konfrontuje dva typy zbožnosti: v té carově se mísí vize blížícího se posledního soudu s pověrou a adorací vlastní moci, zbožností metropolity Filipa naopak prosvítá evangelium a stále zřetelněji i příběh samotného Krista. Po pomalu již kultovním „Ostrovu“ natočil Pavel Lungin další zajímavý kus, byť výhrad by tu bylo vícero než u předchozího počinu. Obsazení „otce Anatolije“ z výše zmíněného filmu do role Ivana vede k dočasnému prolnutí obou jurodivých postav, z nichž jedna je světcem a druhá šílencem (Možná je to však záměr. Snad se tu režisér zamýšlí nad tím, co může udělat s duchovním potenciálem špatné vedení a moc). Pro našince pak není lehce stravitelný ani ruský mesianismus, který snímkem tu a tam prosvitne – zejména ve scéně, kdy ikona Matky Boží v rukou dítěte pomůže Rusům zvítězit v bitvě proti polské (katolické) přesile. Politizované pravoslaví v lásce nechovám, ale skousl-li jsem je u Dostojevského, skousnu je i zde - druhá půle snímku naštěstí ukazuje, že to s tím poklonkováním samoděržaví a césaropapismu nebude tak zlé. Na závěr tohoto už beztak příliš dlouhého komentáře nelze nezmínit i podobnost s Andrejem Rublevem: středověká scenérie se téměř shoduje. Tarkovského film není tak explicitně křesťanský, zároveň však ve své náznakovosti není ani tak podbízivý. Lungin se po umělecké stránce nemůže kolegovi rovnat a jeho obrazy někdy hraničí s kýčem. I tak jsem za jeho filmy vděčný, protože se – poutavě a nepitomě - dotýkají témat, o nichž se v současné kinematografii obvykle mlčívá. ()
Sonda do duše rozpolceného panovníka, který nepřetržitě bojoval se strachem, osamělostí a vlastní paranoiou, se mi líbila. Obklopen bandou asociálních zrůd uvítal přítomnost moudrého metropolity Filipa. Jenže všeho do času a brzy i na kněze dopadla carova podezřívavost a hněv, které v něm zažehli a živili jeho (žárliví) poradci. Poslední díl byl krásný a dojemný, konec pak hrůzostrašný, přestože se nekonala žádná poprava. ()
"Ako človek som hriešnik, ako cár som svetec..." Jedno treba uznať, casting sa vydaril, lebo Ivan Vasilijevič vyzerá naozaj hrozne. A nielen on, ale i ostatná "svoloč". Výkony i atmosféra tam sú, ale chýbala mi nejaká silnejšia väzba medzi postavami a pútavejší príbeh. Prvá polovica sa dosť vliekla, druhá je určite lepšia a nedá sa nespomenúť, že kruté tresty i popravy nariadené Ivanom Hrozným mohli byť zobrazené o čosi krutejšie, hlavne preto, aby boli hodné jeho mena. Iba som chcel, aby to bol lepší film, ale ostalo iba pri želaní. 60%. ()
Ivan Hrozný mi vůbec nepřišel tak hrozný, jak by se podle místního hodnocení mohlo zdát. Pro mě zajímavě pojatý film s velmi dobrými hereckými výkony v jejichž čele byla dvojce ústředních postav Ivan (Pjotr Mamonov) a opat Filip (Oleg Janovskij), až na pár míst s velmi solidním scénářem, kamerou a kostými. Prostě když naši přátelé z Ruska chtějí, tak umí. Po dlouhé době film v televizi, u kterého jsem neumírala nudou nebo neusínala. ()
Přesvědčivé herecké výkony a až podmanivá dobová atmosféra jsou, myslím, to nejlepší, co film může poskytnout. 1) V té době již značně šílený car předvádí ve filmu mix primitivní krutosti a fanatické víry. Po první hodině jsem si poznamenal, že film je hnusný a chtěl jsem ho vypnout. Naštěstí jsem tak neudělal a bylo mi tedy umožněno vychutnat si tento zvláštní filmový zážitek až do konce._____ 2) Z díla teče nebo alespoň kape ruskost. Pomáhá pochopit, jak se tvořila současná ruská povaha._____ 3) Tvůrci využívají parametry antické tragédie k zobrazení osudovosti, tak typické pro širokou ruskou duši._____ 4) Příběh se odehrává během krátkého úseku Ivanovy dlouhé vlády, za opričniny. Důraz kladou tvůrci na carovu krutost a pobožnost. Mimo záběr filmu jde carova reformátorská činnost, rozbor carovy povahy a dalších 15 let jeho vlády._____ 5) Jazykový koutek. Přívlastek грозный vedle českého hrozný má v ruštině význam i děsivý, hrůzostrašný, hrozivý, zlověstný, přísný či krutý. Он выглядит грозно - není hrozně, ale spíš drsně. Angličtina si z této přehršle významů vybrala právě to terrible, ale skutečnost je opravdu složitější. Takové je i dnešní vnímání cara Rusy._____ 6) Zasvěcený koment: GilEstel***, Aidan****, Andronikos*****. ()
Galerie (54)
Photo © Nashe Kino
Zajímavosti (2)
- Mamonov získal rolu po vlne osobného úspechu získaného filmom Ostrov (2006), preto ho režisér Pavel Lungin pozval, aby stvárnil hlavnú úlohu cára Ivana IV. Hrozného v tomto filme. (Arsenal83)
- V roce 1584 Ivan IV. (Pjotr Mamonov) zemřel na zvláštní nemoc, možná i na otravu. (Nick321)
Reklama