Hra o trůny - Série 3

OK, napotřetí zvedáme na totáč. Dějová linka je oproti dřívějšku výrazně lépe poskládána a přechody mezi jednotlivými dějišti a scénami jsou zcela přirozené (na rozdíl od předlohy), postavy doznávají až shakespearovských kvalit a konečně se dočkáváme vynikajících rozuzlení nejen nově nadhozených motivů, ale i témat provázejících seriál už od samého počátku. Třetí řada dokonale zachycuje klíčový prvek ságy, a sice dojem vzájemné propletenosti. Víc než kdy jindy se vyplácí nevnímat Hru o trůny jako jednolitý příběh, epizodu od epizody, ale jako propracovanou a podrobnou tapisérii, jejíž jednotlivé pozapomenuté, dávno představené a zdánlivě nedůležité nitky se zničehonic splétají dohromady a dávají vzniknout úžasnému výjevu (z tohohle pohledu zpětně začínám brát na milost užvaněnou, pooomalounku se rozjíždějící první řadu). Plus jsem se oficiálně zamilovala do ženských postav – můžu je nesnášet (Cersei, Maergery), můžu jimi opovrhovat (Catelyn), můžu na jejich charakteru a způsobu uvažování nich nacházet desítky vad (Daenerys, Sansa a Arya), můžu v nich nacházet typické masturbační fantazie (Yara/Asha, Ygritte a Brienne), a přesto nelze popřít, že na rozdíl od 99% feministických idealizovaných výmyslů se jedná o skutečné, trojrozměrné, chybující lidi z masa a krve, kteří se ze všech sil snaží nějak poprat s podmínkami, do nichž byli vrženi. Tak samozřejmé, a přesto tak těžko k nalezení. (15.03.2017)

Robbova linie konečně vygradovala, už to začínalo být únavné. Jon s partičkou divokých dokázal vylézt na zeď, ale následně naštěstí ukázal, že je věrný. Theonek ztratil opravdu všechno. Stannis se stále nedokázal vzpamatovat z porážky před branami hlavního města. Tyrion a Cersei jsou pod absolutní nadvládou Tywina. Daenerys získala mnoho přátel a je silnější, než kdy předtím. Pro mě je třetí série určitě poutavější, než ta předchozí. Poslední tři epizody patří do špičky celého seriálu. (13.02.2017)

Bezchybně poskládaná série a v podstatě sdílené první místo. Bezútěšný triumf a nemilosrdný pohled na válku a zradu. Série, která napravila jedinou drobnou chybu druhé série, a to jistou chaotičnost ve střídání nesouvisejících příběhů tím, že každou epizodu opatřila sjednocujícím tématem, jako jsou peníze a problematika financování války v jedné, oheň v další a podobně. Samozřejmě vrcholí momentem až omamné brutality na Rudé svatbě. Vyvraždění Seveřanů je budováno celou epizodu, která je zvláštně znepokojivá (Walder Frey si lačně prohlíží Talisu, Daenerys dobude Yunkai, Jon zradí Ygritte a je podrápán v obličeji sokolem, Starkové jsou k sobě nejblíž po dvou sériích – Rickon a Bran ve věži nad Jonem a Arya téměř u své matky a bratra, aniž by se jim dostali láskyplného shledání). Moment, který sjednotil internet v adorování seriálu, moment který má osudové parametry antické tragiky, protože je šokující, ale při zpětném pohledu nevyhnutelný. Celá série je bez hluchého místa. Považte: 3. epizoda – Jaime přijde o ruku, 4. – Daenerys vypálí Astapor a získá Neposkvrněné, 5. – Jaime řekne Brienne, jak si doopravdy vysloužil přezdívku Králokat, 6. – Jon leze s Divokými na Zeď a Malíček mluví o chaosu (další skvělý monolog napsaný showrunnery o tom, že mečů v Železném trůnu je desetkrát méně, než se traduje), 7. – Brienne se utkává s medvědem, 8. – Tyrion se ožení se Sansou. 9. – Rudá svatba. Kritici jí rádi vytýkají scény mučení Theona, ale to mučení je ve skutečnosti jedno z nejlepších v dějinách filmu, právě proto, že je brutální i komické a vede k zásadnímu přerodu postavy. Je to poetika právě třetí série, s níž si nejvíc spojuji Hru o trůny jako celek. Žebříček sérií na TVZone. (31.05.2024)

Jsem ze Hry o trůny otrávený. Má neuvěřitelně líbivý potenciál, jenže místo jeho využití sleduju části, kde je nejzajímavější horolezectví, nebo rozhovor těsně před závěrečnými titulky. Jak jsme u GoT zvyklý, nejlepší díl je ten předposlední, aby v posledním zase zvolnil a trochu nás navnadil. Neříkám, pro fanoušky to určitě funguje, já ale s klidným srdce mohu říct, že mě Hra o trůny prostě a jednoduše nebaví. I tak budu pokračovat. (16.06.2019)

Třetí ve stejném duchu jako druhá. Epizodická struktura a velké množství postav v mnoha odlišných prostředích nenechá diváka ani na chvíli odpočívat či dokonce nudit. Ovšem díky této roztříštěnosti se v každé dějové lince odehraje v jedné sezóně docela málo. Martin má pro každou postavu připravený buď očistec, nebo smrt, ale některé z nich jsou pořád ještě na startovní čáře. A šachovnice, na které se hraje, se neustále rozrůstá, a objevuje se víc nových figurek něž činí úmrtnost těch starých. (30.10.2019)