Sama v Africe

Parádní klenot mezi prázdninovou produkcí! Výteční herci a perfektně budovaná atmosféra, navíc docílená opravdu filmově - v celém filmu se skoro nemluví a když, tak jenom povrchně. Strach a bída za velké africké války je tu ztvárněny jedinečně, lehce přehnaně, s určitou mírou patosu a přehrávání, ale s neuvěřitelnou silou výpovědi a jasnou režijní představou. Konečně Isabelle našla režiséra blížící se Chabrolovi. (09.09.2010)

Tento film mi bolo ťažké hodnotiť, keďže hlavná postava mi bola maximálne nesympatická a jej správanie mi prišlo nepochopiteľné. Avšak na druhej strane príbeh občianskej vojny a jej vplyv na obyvateľov, ale i tých, ktorí do krajiny "nepatria" sa mi veľmi páčil a zaujal ma. Ako pozitívum vidím i výkon Isabelle Huppert, ktorá aj napriek tomu, že hrala, podľa mňa, nie zrovna pozitívnu postavu, to zahrala dobre. Avšak, aj tak mi nejde do hlavy, akoby mohla nejaká žena obetovať svoju rodinu, ale i iných ľudí, kvôli jednej úrode kávy. Myslím, že o peniaze tu vôbec nešlo, ale potom si neviem vysvetliť také konanie a preto som sa nevedela zžiť s daným príbehom. K tomu ma celkom miatlo, že som nevedela presne, kto proti komu bojuje a bolo potom ťažké sa zorientovať, komu čo hrozí a od koho. Ale samozrejme, to určite nebolo podstatné. Váhala som medzi 3/5 a 4/5, ale vďaka Isabelle a príbehu na pozadí dávam 4/5. ( MFF Bratislava 2010) (11.11.2010)

,,Je to jeho země. Narodil se tu, ale ona ho nechce... '' .... Filmů z Afriky na téma bílí vypadněte, teď to tu přebíráme my domorodci, tak tu nechte všechno a buďťe rádi, že vás neodkráglujeme  je kupa. Většinou se jedná o dost  drsná dramata pná střelby, řevu, krve, prostě toho všeho co k masakrům či revolucím patří. Tady se šlo na to jinak. Toto postkoloniální drama plyne tak pomalým tempem až to začalo samotného Verbala nudit. Také je brutální, také se v něm vraždí. Vše se děje ale v poklidu, jako kdyby se ve filmu odvíjela běžná každodenní činnost na poli či v kuchyni. Myslím si, že paradoxně v tom tkví jeho síla a zhmotnění brutality. Další grády mají samozřejmě děti zápasící s váhou ákáček a jiných nakradených zbraní... Ale úplně největším psycho zážitkem bylo baštění prášků z vykradené lékárny... Ne, opravdu nejsme stejní. Tito lidé potřebují ještě několik staletí vývoje a já bych byl velice rád aby se to odehrálo někde u nich v Africe a ne u nás v Evropě. Tady se každý může vymlouvat na zlé kolonisty díky nimž je Afrika zaostalá, já si ale myslím, že se od druhé světové do řady jejích států nalilo dost a dost peněz na to aby se to vývojově hnulo někam dál. Zatím se to krom populačí exploze a hroutících se do doby převratů mnohdy výborně fungujících ekonomik nějak extra nedaří. Hrdinkou filmu je umanutá ženská, které ale jaksi nedochází, že i když žila se všemi v pohodě je pro ně bílá cizinka. A nějakému osmiletému Afričánkovi co už uzvedně ákáčko a umí střílet jsou její ideály či hodnota jejího života putna když chce její Fantu. Bohužel umanuté ženské jsou už takové. Leckteré jsou umanuté až do smrti. Milovníci kávy uvidí zpracování kávy arabica na plantážích, kde nejsou vykořisťovaní místní (to jsou takové ty cedulky a razítka na obalech). Místními myslím původní obyvatelstvo. Místní co tam žili, pracovali a dávali práci těm původním místním, ti naopak vykořisťováni leckde ještě jsou. Dávám za 4 pytle pěkně napražené kávičky. * * * * (19.07.2021)

Na rozvláčný styl Denisové mne připravil její předchozí snímek (35 PANÁKŮ RUMU), v kombinaci se silným tématem se ale líná symbióza jeví v působivějších barvách, než u zmíněného případu. Denisové se daří nepříjemné atributy (dětští vojáci, rasová vyhrocenost) servírovat ve zlověstných tónech, k explicitní doslovnosti se přesto neuchyluje. Štěstí měla i při výběru herců. Divák pravděpodobně bude žehrat hlavní hrdince, neochotné opustit svou plantáž, to co by ale mohlo vyznít jako hloupá paličatost, v podání Huppertové dává vlastně smysl. Po dlouhé době se na plátně ukazuje také Christopher Lambert (bývalý TARZAN nebo HIGHLANDER) a přes svou diskutabilní pozici v branži poslední doby dokazuje, že ještě nepatří do starého šrotu. 80% (27.10.2010)

Claire Denis buduje tichý příběh se silnou výpovědní hodnotou. Nechává vše bublat těsně pod povrchem, potom udeří. Už dlouho se mi nestalo, abych celý film poposedávala na okraji sedačky a nervózně si okusovala nehty. Režisérka ničím neplýtvá - ani hudbou, ani slovy. Ruční kamera, dlouhé záběry, přeskoky mezi tichem/hlukem. Zoufalství, strach, touha vydržet a nevzdat se. Sladkou tečkou je způsob narace. Retrospektiva už tady byla tolikrát, ale v tomhle případě dává smysl a třetí rozměr. A hlavně neruší. (16.11.2010)