Sama v Africe

Parádní klenot mezi prázdninovou produkcí! Výteční herci a perfektně budovaná atmosféra, navíc docílená opravdu filmově - v celém filmu se skoro nemluví a když, tak jenom povrchně. Strach a bída za velké africké války je tu ztvárněny jedinečně, lehce přehnaně, s určitou mírou patosu a přehrávání, ale s neuvěřitelnou silou výpovědi a jasnou režijní představou. Konečně Isabelle našla režiséra blížící se Chabrolovi. (09.09.2010)

Je další dusný den v rovníkové Africe a madam Fialová pěstuje na plantáži Tchibo a negry. A povstalci se blíží. Káva dozrála, negři shnili a zdrhli. Madam Fialová je nasraná. A povstalci se blíží. Madam Fialová neváhá. Ve svém obstarožním náklaďáku jede do městečka pro čerstvé negry. Jede a jede. Cestou se ještě staví poklábosit v lékárně. A povstalci se blíží. Madam Fialová to má na háku, protože má za manžela Highlandera. Ten má syna. Mulata z Brazílie. Jede pro něj do školy. Madam Fialová má ovšem taky syna. Bělocha. Tomu z toho horka hráblo a stal se z něj první africký skinhead. A povstalci se blíží. Doma na plantáži se poflakuje nemocný stařec. Je to asi něčí otec. Čí není zřejmě podstatné, s tím ať si lámou hlavu Holky z filmové teorie. A povstalci se blíží. Madam Fialová má štěstí. Nějací čerství negři jsou ještě na skladě. Je čas sklidit, co zasela. Tak si nějakých třicet minut zapražíme kávu. Alespoň si trochu oddychneme od toho strhujícího děje. A povstalci se blíží. Náčelník povstalců je střelený. Špatně ho trefili, diletanti. Válí se v kůlně madam Fialové, tupě zírá a mele kávu. Vlastně pardon, mele nesmysly. A povstalci se blíží. Ještěže mají rádio. Z něj se dozvíme, že vládní milice přebírá kontrolu. A povstalci?? Jo!! Dvě minuty před koncem se konečně přiblížili!!! Opíchali Highlandera. Nožem. Přiblížila se i milice. Opíchala povstalce. Nožem. Náčelník povstalců mezitím klepnul bačkorama. Nevadí, stejně by ho opíchala milice. No a paní Fialová umlátí klackem toho starce, u nějž nevíme, čí to byl otec. Proč? FIN. Dvouhodinová symfonie bestiální nudy skončila a já mám neodolatelnou chuť nakopat té slepici, co to natočila, do intelektu a rozmlátit jí kameru. (18.05.2011)

,,Je to jeho země. Narodil se tu, ale ona ho nechce... '' .... Filmů z Afriky na téma bílí vypadněte, teď to tu přebíráme my domorodci, tak tu nechte všechno a buďťe rádi, že vás neodkráglujeme  je kupa. Většinou se jedná o dost  drsná dramata pná střelby, řevu, krve, prostě toho všeho co k masakrům či revolucím patří. Tady se šlo na to jinak. Toto postkoloniální drama plyne tak pomalým tempem až to začalo samotného Verbala nudit. Také je brutální, také se v něm vraždí. Vše se děje ale v poklidu, jako kdyby se ve filmu odvíjela běžná každodenní činnost na poli či v kuchyni. Myslím si, že paradoxně v tom tkví jeho síla a zhmotnění brutality. Další grády mají samozřejmě děti zápasící s váhou ákáček a jiných nakradených zbraní... Ale úplně největším psycho zážitkem bylo baštění prášků z vykradené lékárny... Ne, opravdu nejsme stejní. Tito lidé potřebují ještě několik staletí vývoje a já bych byl velice rád aby se to odehrálo někde u nich v Africe a ne u nás v Evropě. Tady se každý může vymlouvat na zlé kolonisty díky nimž je Afrika zaostalá, já si ale myslím, že se od druhé světové do řady jejích států nalilo dost a dost peněz na to aby se to vývojově hnulo někam dál. Zatím se to krom populačí exploze a hroutících se do doby převratů mnohdy výborně fungujících ekonomik nějak extra nedaří. Hrdinkou filmu je umanutá ženská, které ale jaksi nedochází, že i když žila se všemi v pohodě je pro ně bílá cizinka. A nějakému osmiletému Afričánkovi co už uzvedně ákáčko a umí střílet jsou její ideály či hodnota jejího života putna když chce její Fantu. Bohužel umanuté ženské jsou už takové. Leckteré jsou umanuté až do smrti. Milovníci kávy uvidí zpracování kávy arabica na plantážích, kde nejsou vykořisťovaní místní (to jsou takové ty cedulky a razítka na obalech). Místními myslím původní obyvatelstvo. Místní co tam žili, pracovali a dávali práci těm původním místním, ti naopak vykořisťováni leckde ještě jsou. Dávám za 4 pytle pěkně napražené kávičky. * * * * (19.07.2021)

Osobně si myslím, že příběh předkládá více otázek jak odpovědí. A i když jde o silné téma, tak žel tohle kontroverzní vyprávění míchá scény s vysoce nepravděpodobnou logikou, děj jakési trpící hrdinky ohledně sklizně kávy je nečitelný a výsledek bez jednotícího prvku působí polovičatě. Dokonce se mi zdá, že těží z jiných a lepších podobných filmů na toto téma. Nevím, možná má co říct k tématu současné Afriky, ale žel de facto nemá žádný dovětek ani vysvětlení. Třeba, kdy a kde se odehrává, pramálo zdůvodňuje, kdo s kým a proti komu. Našlo by se pár scén, u nichž by slušelo vysoké hodnocení, ale film jako celek neobstál, alespoň u mne. Nicméně zůstává faktem, že chudoba a lokální války jsou největším problémem Afriky. (27.12.2011)

Isabelle Huppert opět ukazuje své herecké mistrovství, kdy tentokrát ani nepotřebuje moc slov, aby se předvedla v tom nejlepším možném světle. Její hrdinka je silná, lidská a přesto je mleta událostmi, které nedokáže ovlivnit. Ještě víc mě ale po dlouhé době překvapil Christopher Lambert, který dostal dobrou roli a mohl ukázat, že umí hrát, ač prostoru tolik neměl. (27.06.2017)