White Material
Sama v Afrike
Režie:
Claire DenisKamera:
Yves CapeHudba:
TindersticksHrají:
Isabelle Huppert, Christopher Lambert, Isaach De Bankolé, Nicolas Duvauchelle, Michel Subor, Adèle Ado, William NadylamObsahy(1)
Dvě herecké legendy, Isabelle Huppertová (Pianistka) a Christophe Lambert (Highlander), excelují v napínavém thrilleru ze současné Afriky od režisérky Claire Denisové. Příběh se odehrává v nejmenované africké zemi, kde propuká občanská válka. Maria, hrdá a nezlomná běloška, odmítá opustit svou kávovou plantáž, a vyhnout se tak nebezpečí, které bezprostředně hrozí jí i celé rodině. Odejít znamená vzdát se, projevit slabost a zbabělost a v neposlední řadě ztratit domov, kde její rodina žila po generace. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (57)
Je další dusný den v rovníkové Africe a madam Fialová pěstuje na plantáži Tchibo a negry. A povstalci se blíží. Káva dozrála, negři shnili a zdrhli. Madam Fialová je nasraná. A povstalci se blíží. Madam Fialová neváhá. Ve svém obstarožním náklaďáku jede do městečka pro čerstvé negry. Jede a jede. Cestou se ještě staví poklábosit v lékárně. A povstalci se blíží. Madam Fialová to má na háku, protože má za manžela Highlandera. Ten má syna. Mulata z Brazílie. Jede pro něj do školy. Madam Fialová má ovšem taky syna. Bělocha. Tomu z toho horka hráblo a stal se z něj první africký skinhead. A povstalci se blíží. Doma na plantáži se poflakuje nemocný stařec. Je to asi něčí otec. Čí není zřejmě podstatné, s tím ať si lámou hlavu Holky z filmové teorie. A povstalci se blíží. Madam Fialová má štěstí. Nějací čerství negři jsou ještě na skladě. Je čas sklidit, co zasela. Tak si nějakých třicet minut zapražíme kávu. Alespoň si trochu oddychneme od toho strhujícího děje. A povstalci se blíží. Náčelník povstalců je střelený. Špatně ho trefili, diletanti. Válí se v kůlně madam Fialové, tupě zírá a mele kávu. Vlastně pardon, mele nesmysly. A povstalci se blíží. Ještěže mají rádio. Z něj se dozvíme, že vládní milice přebírá kontrolu. A povstalci?? Jo!! Dvě minuty před koncem se konečně přiblížili!!! Opíchali Highlandera. Nožem. Přiblížila se i milice. Opíchala povstalce. Nožem. Náčelník povstalců mezitím klepnul bačkorama. Nevadí, stejně by ho opíchala milice. No a paní Fialová umlátí klackem toho starce, u nějž nevíme, čí to byl otec. Proč? FIN. Dvouhodinová symfonie bestiální nudy skončila a já mám neodolatelnou chuť nakopat té slepici, co to natočila, do intelektu a rozmlátit jí kameru. ()
Technicky bravurně nasnímaný i vyprávěný film o malosti, aroganci, nepochopení, krátkozrakosti, sobectví, zbabělosti, lpění, pseudohrdinství, netečnosti a vůbec všem špatném, co se v lidech může pod (ú)tlakem nastřádat na obou stranách bariér, což všem přivodí jen šílenství a zmar. *** Jenže stejně jako u ostatních filmů Claire Denis mě vlastně nepříjemně dráždí, že rezignuje na příběh, na přesnější vhled do myslí a niter postav a smyslu jejich konání, že si vystačí s "významným" mlčením a "významnými" pohledy, významně pronášenými nejasnými větami, s mlhavostí, neurčitostí, a tím to končí. Tajemství je přece atraktivní, každý si do něj vsune sám, co ho přitahuje, stačí nic neodhalit, a kouzlo funguje. A navíc u filmů z Afriky (či Střední Ameriky ve Hvězdách v poledne) se to přece dá pochopit, ono míjení kolonizací nebo i dnešním invazivním byznysem do sebe násilně propojených odlišných světů, kultur, zájmů možná nic jiného nedovolí. A je pravda, že Claire Denis umí podat ten pocit zmaru, zoufalství, zcizenosti a nevyslyšené nejasné lidské touhy po patření velice věrohodně. *~ ()
Černí proti bílým, bílí proti černým. V nejmenované africké zemi propuká občanská válka, která mění charaktery, osudy a životy lidí. I když zde žili po desetiletí, jsou někteří nuceni opustit své domovy a hlavně, svou obětavou práci a dřinu, do které vložili takřka celý svůj život... Snutné a dost neveselé pokoukání. A rozhodně jeden z nejlepších filmů S Lambertem, co jsem kdy viděl. ()
Varacia voda bubloce, až nakoniec úplne vyvrie a je dosť možné že popáli. Áno, ostávam obarený tou všadeprítomnou živočíšnosťou, tým tvrdošijným vzdorom usadenej matky (Isabelle Huppert), psychickým prepnutím jej syna (Nicolas Duvauchelle), pridusenou charizmou povstalca Boxera (Isaach De Bankolé) a tá nezastaviteľná bezvýchodnosť (?), tvrdé… Predobré striedanie "handycamu" a statívu (pozorné priblíženie tamojších lokácií, rozruch, ticho, reč tvárí, reč zbraní), ktoré má za následok podvedomé preniknutie do tepajúceho, rasovo nepokojného prostredia. Okrem toho superiórne znejúce, synťákom vymaznané gitarové rify (a.k.a. "Dead man") spôsobujú, že celý tento vyhrotený a zamysleniahodný rozkol dostáva ešte iný-silnejší rozmer. Eklatantná je potom aj neústupná-náročná-nezbedná, ale zato nemonotónna a veľmi osobná narácia. Odprostená od doslovnosti/umelosti, plná nehumánnosti/ničomnosti. Začína tam, kde končí, nič nerozlišuje a samozrejme nezabúda na zašpicatený dovetok. "White material" má navrch už len tým ako nevypočítavo sa dorozumieva s divákom, nevydiera ho, neklame ho a cez jednu komornú (avšak ani trochu kľudnú) story o hrdej pestovateľke kávy zabŕda do jedného kolosálne rozboľaveného príbehu celého sveta. Nedocenené... ()
Američani by asi film o převratu v africké zemi zfilmovali v trojnásobném tempu, s patřičnými efekty, vypjatými situacemi a potoky krve. Francouzi volí tempo poklidné, my diváci se snažíme vžít do pocitů hlavní hrdinky, pro kterou je její kávová plantáž naprosto vším a za nic na světě nechce odejít. A to ani v případě občanské války. Historie francouzských kolonií je podobnými událostmi protkaná (Indočína, Alžír atd.), osudy kolonistů vyhnaných ze svých domovů jsou mnohdy pohnuté. Tento film nestraní nikomu, jen popisuje situaci. Každý si musí všechno přebrat sám. Přepych kolonistů, děti se samopaly, krutost vládních jednotek atd. 70% ()
Reklama