Hrdina má strach

"Já už jako dítě chtěl vidět, co udělá tygr, když se mu šlápne na ocásek." Šlapat na ocásek soudruhům se nemusí vyplatit, protože by se taky mohlo dostat soudružsky přes prsty. Jenže když se na něj šlápne v době, kdy jsou si soudruzi jistí, že se jich každej bojí, tak na takovou diverzní akci evidentně nejsou připraveni. A říkat pravdu, tak to je jasnej pokus o rozklad socialismu. To chápu i já, kterej jsem nikdy neopravoval soudružku učitelku při výkladu dějin. Tohle je prostě naprosto trefný a je logický, že si to muselo jít na pár let odpočinout do trezoru. (09.02.2022)

Pohled do nepříliš vzdálené minulosti, který není propagací socialistické společnosti. Tento film byl určitě ve svém čase velice odvážným pohledem na tehdejší realitu doby. Vše umocňuje skvělý Hrušínský. Možná pro někoho banální příběh, ale zobrazení atmosféry a trefné věty s hlubšími podtexty jsou skvělé. Protože o lidech se rozhodovalo bez jejich vědomí. Vlastně se ani nedivím, že film byl v nemilosti a skončil v hlubinách trezoru socialistické kultury. Přes to vše je zajímavé, že domácí tvůrci v období šedesátých let točili mnohdy nápaditěji než současní filmaři. Lze také napsat, že na štěstí pro český film absurdní kulturní politika nevykolejila tehdy skvělou tvůrčí dráhu režiséra Františka Filipa, protože by to byla pro náš film určitě škoda. Vždyť udělal tolik krásných filmů. (04.09.2010)

Jaroslav Dietl ve své divadelní hře „Nehoda“ pojal po generace typickou pracovněprávní vlastnost a tím je strach. Vlastnost, která je skutečně na každou dobu reálnější, než by si, kdo myslel. Ruku na srdce, kolik lidí se postaví za to správné a kolik lidí je, jak se jednoduše říká, mouchy sežerte si mě. Dietl se samozřejmě zaměřil na kancelářskou profesi vedoucího střediska, a to se vším všudy. Pro porovnání dané situace a řešení však neopomněl ani profesi dělnickou a vlastně i stejnou problematiku. Někde se něco postavilo a ono to spadlo. Zodpovědný člověk je potrestán, ale rozdílem je kdo. V kanceláři vedoucí kanceláře, v dělnické profesi ten, kdo to stavěl. No jo, ale co když je chyba úplně v něčem jiném? Má někdo odvahu se vzepřít a poukázat na chyby v systému? K tomu Dietl trefně použil i různé charaktery pracovníků. No, jak ale dnes víme, po politických událostech v roce 1968 to i tak vzalo za své. Snímek natočený na základě hry pod taktovkou režiséra Františka Filipa byl zakázaný. Kritika systému bylo prostě něco nepřijatelného. Obzvlášť po závěrečné scéně obrazně poukazující na fakt, že jsme jeden jako druhý, tudíž, že nikdo není neomylný a chybuje naprosto každý. Vyhazovem člověka s pracovního místa se tudíž nic nevyřeší. Celý příběh, byť zpracovává vážnou problematiku, je koncepčně pojat satirickou formou, a to hlavně takzvaným zcizovacím efektem. Ano, to jsou ty monology směrem k divákům. Dnes už tento prostředek divadelního i filmového vyjadřování bohužel nikdo nezná. Dává se tím jednoduše najevo, že příběh pouze vyobrazuje skutečnost, a nikoliv skutečnost samou. Plejáda vynikajících herců vzájemně si ve všem doplňujících, z nichž v hlavní roli opět předvedl svůj herecký um Rudolf Hrušínský. Své roli vždy dal takové kouzlo, že po divácké stránce si už místo něj nelze představit někoho jiného. Československá nová vlna šedesátých let a humornou formou kritika socialistické současnosti. Skvělý film plný hlášek a hlavně názorových přesvědčení, nad kterými není na škodu se zamyslet ani v dnešní době kapitalistické. (29.11.2022)

Bol som mimoriadne zvedavý na film, o existencii ktorého som nemal ani tušenia. Pritom bol jedným z filmov, ktoré v priebehu šesťdesiatych rokov ako tykadlá ohmatávali, kam až je možné zájsť v kritike režimu a tiež aké inotaje bude nutné použiť na oklamanie cenzorov. Nakoniec sa to ako-tak podarilo a vznikol film, ktorý stojí a padá na výkone Rudolfa Hrušínského so známymi sekundantmi. Ten je ako obvykle skvelý, ale znázornenie vnútorného hlasu mi po chvíli pripadalo pomerne nešikovné. Vcelku som bol spokojný, aj keď si myslím, že film osloví divákov, ktorí tú dobu prežili, nie ich potomkov. (17.05.2019)

Kdo má rád film a Česko(-Slovensko), tak si čas po času pustí nějakou "šedesátku". A "Hrdina" má, kromě strachu, už i všechny rysy české nové vlny: vtip, satiru až sarkasmus, problematizování reálné politiky (stranovlády), nezbytná porce absurdity, snaha být vždy nad věcí (byť se to většinou nedaří) atd. - určitě to mnozí popsali obšírněji a rozverněji. Rudolfa Hrušinského bych v roli tohoto hrdiny obzvlášť nevyzdvihoval. (28.05.2014)