Proini peripolos

Z filmu mám rozporuplné pocity, ale převažují kladné. Některé podivnosti ve filmu vyšuměly do prázdna a neřešili se. To mě sice mrzelo, ale tak nějak jsem se s tím smířil a užíval si atmosféru. Po většinu filmu hraje taková hypnotická, magická hudba, jak od Vangelise. Některým scénám tak dodala na efektu. Film řadím v rámci postapo žánru mezi ty, které si mě tak nějak podmanily, tento podobně jako další postapo "Chlapec a jeho pes". (26.11.2019)

Popravdě jsem od toho čekal víc. Atmosféru to místy má skutečně hodně podmanivou, i přes zbytečně dlouhé sólo putování hlavní hrdinky, ale jelikož celý film sází hlavně na ni, tak mi celkově nepřišla tak silná, jak bych očekával. Ten dost jednoduchý příběh mě zaujmout dokázal, jelikož pozadí toho všeho je dost mysteriózní, ale v tomhle směru to nikam moc nedospěje - a stejně tak i nějakým přesahem. A depresivních postap stojících aspoň částečně na působivé atmosféře jsem viděl už víc a našel se nemalý počet takových, ze kterých jsem měl silnější dojmy a dokázaly mít i nosnější myšlenku. Proini peripolos mě ale i tak dokázalo zaujmout svojí atmosférou, hereckými výkony, solidním vedením jednotlivých scén a tím typickým řeckým nádechem podivnosti, který je patrný třeba i u Lanthimosových filmů, jenže Nikolaidisovi funguje a drží pohormadě. A jakž takž drží pohromadě i celý film. Jen se v něm prostě dalo rozehrát víc (i ve stejně minimalistickém ladění) a popravdě to své hodnocení mám mezi třemi a čtyřmi. Ještě si to nechám projít hlavou, ale zatím pro tu čtvrtou hvězdičku nevidím důvod, takže prozatím dávám silné tři a uvidím, jak se mi to rozleží v hlavě a nebo jak mě to zaujme při případném druhém zhlédnutí... Silné 3* (16.02.2022)

Jednoduchý děj vykresluje cestu mladé ženy městem v postapokalyptické době. Odráží útoky neznámých útočníků a jednotek, nic si nepamatuje, část cesty ji doprovází člen jednotek a pomáhá jí. Děj je úplně jednoduchý a tuctový, ale tady jde zejména o atmosféru a ta je u Nikolaidise neuvěřitelně temná, bizardní, bezútěšná, smutná a záhadná ... Rozhodně zajímavý počin ... (15.09.2010)

„Nejdůležitější je čistá voda a trocha štěstí...“ Až netradičně intimně laděné postapo se silnou ženskou hrdinkou by se klidně mohlo jmenovat i „Poslední žena na Zemi“. Silně mě ovanulo zvláštní ponurou atmosférou i stále víc gradujícími emocemi ve jménu opuštěnosti i sbližování, aniž by sklouzlo do patosu. Ten film se nepodbízí, nesnaží se prvoplánově dojat a žmýkat z diváka emoce, ale zároveň v nejedné scéně ženy s průvodcem, dvou hlavních postav beze jména, dokázalo vedle napětí na mě působit i magickým kouzlem blížícím se k menšímu dojetí. Už od počátku, kdy Ranní hlídka bez více rozvinuté zápletky nám teprve představovala dění a prostředí postapokalyptického světa v troskách zřícených staveb, mlhavé lesní přírodě i prázdných moderních budovách, jsem byl vhozen do depresivní a zároveň fascinující atmosféry plné deště, mlhy, chladu, která zde může svou působivostí a podmanivým vizuálem konkurovat klidně i Blade Runnerovi nebo Stalkerovi. Pravda, asi 10 minut jsem se v první polovině i nudil, když najednou začal být snímek plný dlouhých ukázek ze starých černobílých filmů promítaných na plátně, videu či televizi, ve světě, kde už nic jiného nezbylo a nikdo si nic nepamatuje... ale pak jsem si říkal, že možná to mělo svůj význam ohledně ztvárnění vyprázdněnosti světa i omšelém znudění hrdinky v něm, a když mě jinak po zbytek času dokázal tento film hodně nadchnout, přihmouřil jsem nad tím oči. Už jen protože se v rámci sci-fi / postapo žánru jedná pro mě o výjimečný zážitek a ve výsledku velmi silnou záležitost. [90%] (07.09.2021)

Komorný postapokalyptický príbeh o dvoch nič si nepamätujúcich ľudoch, ktorí blúdia špinavým a zhrdzaveným torzom mesta. Áno, atmosféra a spracovanie kvalitné, ale príliš dlhá stopáž robí pomaly plynúcemu a nikam nesmerujúcemu príbehu kata. Niektoré veci sú nedotiahnuté - po apokalypse v pohode bežia televízory a premietajú kiná, je dostatok streliva a motorových palív. Hodnotenie: 45% (02.05.2014)