Režie:
Fridrik Thór FridrikssonScénář:
Fridrik Thór FridrikssonKamera:
Ari KristinssonHudba:
Hilmar Örn HilmarssonHrají:
Kristbjörg Kjeld, Hilmir Snær Guðnason, Gunnar Eyjólfsson, Margrét Vilhjálmsdóttir, Pétur Einarsson, Víkingur Kristjánsson, Jóhann Sigurðarson (více)Obsahy(1)
Bravurní tragikomedie Fridrika T. Fridrikssona vypráví o ambiciózním režisérovi, který právě dokončil film o starých lidech uprchlých z domova důchodců. Přes vkládané naděje jde o naprostý kasovní propadák. Jak zklamaný autor sám poznamenává, cílová skupina filmu je již zřejmě mrtvá nebo už nedokáže dojít do kina. Snímek je nicméně vřele přijat kritikou a režisér se upíná k nominaci na Oscara, která by ho mohla zachránit před bankrotem. Zároveň si povšimne zvláštního chování své matky: šaramantní osmdesátiletá Gógó začíná zapomínat. Nejprve se jedná o drobnosti, které však končí požárem nebo vytopením sousedů. Společně se svými sestrami se režisér rozhodne poslat Gógó do domova důchodců. Gógó se podobně jako postavy ze synova filmového propadáku DĚTI PŘÍRODY snaží utéct na svobodu…ale její mysl si s ní začíná čím dál více zahrávat. Fridrikssonova velká filmová pocta matce je odvážně upřímným autoportrétem i ostrou satirou filmového průmyslu a islandské společnosti. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (38)
Mne to vychádza tak, že po filme Zimnica stratil Fridrik T. Fridriksson dych a stal sa z neho režisér priemeru. Mamu Gogo z tohto dôvodu vnímam ako osobnú apológiu (= obranu) tohto stavu, zapríčineného borením sa s nedostatkom peňazí, zadĺženosťou, chorou matkou a problémom ako tvoriť autenticky a pritom nezapadnúť do bahna popkultúry. Výsledkom je ale zase len priemerný film, nie úplne nevydarený, ale ani nejako zvlášť neobohacujúci, pričom v pamäti až na jeden-dva vtipy príliš dlho neostane. ()
Pre mňa je Mama Gogo filmom o kríze (pred)stredného veku. Režisér niekedy pred 40kou rieši problémy ako chorá mama, neúspešný film, vďaka ktorému má veľké dlhy, zlý vzťah jeho manželky so svokrou, ako zoberie manželka decko do školy, keď mu odtiahli auto a tak stále dokola. Film sa ale tvári, že je najmä o starobe a polemikou o kinematografii. Vlastne je tým všetkým. Čierny humor strieda melanchólia, sentiment a niekoľko dramatickejších momentov. Film ale vďaka všetkému spomenutému mohol a mal mať silnejší emocionálny dopad. Po Fridricksonnovej prednáške na VŠMU mi je jasné, že film má autobiografické črty, respektíve prostredníctvom režiséra predkladá vlastné názory. Len tu nesfilmoval bohužiaľ svoje mnohé vtipné historky s kamarátmi v alkoholickom rauši. ()
Alzheimerova choroba. Strašák, který obchází mysl nejednoho stárnoucího člověka. Musí být strašné, když se dozvíte diagnózu, když si uvědomíte, že ze dne na den postupně zapomenete na všechno, co jste měli rádi, na všechny, které jste milovali, zapomenete sám na sebe, na svou vlastní osobnost, a stanete se lidskou troskou bez duše. Můžete to vzdát a jen čekat. Anebo můžete být sympatickou elegantní dámou a pokusit se tomu zatracenému Němci vzdorovat po svém. Dokud to jen trochu půjde. I za cenu toho, že málem uhoříte. Nebo že vytopíte sousedy. Nebo že umrznete. Rozhodně nebudete poslouchat dobře míněné rady svých dětí a nepříliš oblíbené snaše konečně povíte, co si o ní opravdu myslíte. Ne, Mamma Gógó rozhodně není žádná komedie, ale předkládá nám možnost, jak vážné téma pojmout s laskavým nadhledem. A vyznívá velmi smířlivě a pozitivně. (Challenge Tour - duben 2015) ()
Autobiografický film o filmu - islandský režisér premiéruje v současnosti 21. století svůj film Děti přírody (záměrný anachronismus) a je konfrontován s diváckým nezájmem a finančními problémy. Ve stejné době je jeho matce diagnostikována Alzheimerova nemoc, stav její mysli se neustále zhoršuje a její životní příbeh začíná v řadě ohledů kopírovat příběh hrdinů Dětí přírody. Fridrikssonova pocta matce a jemná analýza jeho vlastní filmové tvorby jsou poměrně citilivě spojeny v jemně komediální melodrama. ()
... a protože je Fridrik T. Fridriksson smolař jako prase, nebudu se na něm hojit ještě i já - udělím mu za tu depresivní retrospektivu 40% a tím se spolu rozloučíme. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()
Reklama