Mama Gógó
Mamma Gógó
Mamma Gogo
Mamma Gógó
Mamma Gógó
Mama Gogo
Režie:
Fridrik Thór FridrikssonScénář:
Fridrik Thór FridrikssonKamera:
Ari KristinssonHudba:
Hilmar Örn HilmarssonHrají:
Kristbjörg Kjeld, Hilmir Snær Guðnason, Gunnar Eyjólfsson, Margrét Vilhjálmsdóttir, Pétur Einarsson, Víkingur Kristjánsson, Jóhann Sigurðarson (více)Obsahy(1)
Bravurní tragikomedie Fridrika T. Fridrikssona vypráví o ambiciózním režisérovi, který právě dokončil film o starých lidech uprchlých z domova důchodců. Přes vkládané naděje jde o naprostý kasovní propadák. Jak zklamaný autor sám poznamenává, cílová skupina filmu je již zřejmě mrtvá nebo už nedokáže dojít do kina. Snímek je nicméně vřele přijat kritikou a režisér se upíná k nominaci na Oscara, která by ho mohla zachránit před bankrotem. Zároveň si povšimne zvláštního chování své matky: šaramantní osmdesátiletá Gógó začíná zapomínat. Nejprve se jedná o drobnosti, které však končí požárem nebo vytopením sousedů. Společně se svými sestrami se režisér rozhodne poslat Gógó do domova důchodců. Gógó se podobně jako postavy ze synova filmového propadáku DĚTI PŘÍRODY snaží utéct na svobodu…ale její mysl si s ní začíná čím dál více zahrávat. Fridrikssonova velká filmová pocta matce je odvážně upřímným autoportrétem i ostrou satirou filmového průmyslu a islandské společnosti. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (38)
"Pane doktore, jakže se jmenuje ten Němec, co mi pořád schovává věci?" - "Alzheimer, babi, Alzheimer..." ___ O nepříjemných stavech - a to ne jen mysli šarmantní stařeny, ale též rejžovy portmonky, tedy toho, jenž je, jak jsem pochopil, projekci samotného Fridrikssona - trochu jinak; odlehčené a naturalistické zároveň, tak to snad umí pouze seveřané... 70% ()
Autobiografický film o filmu - islandský režisér premiéruje v současnosti 21. století svůj film Děti přírody (záměrný anachronismus) a je konfrontován s diváckým nezájmem a finančními problémy. Ve stejné době je jeho matce diagnostikována Alzheimerova nemoc, stav její mysli se neustále zhoršuje a její životní příbeh začíná v řadě ohledů kopírovat příběh hrdinů Dětí přírody. Fridrikssonova pocta matce a jemná analýza jeho vlastní filmové tvorby jsou poměrně citilivě spojeny v jemně komediální melodrama. ()
Zvláštně nevyrovnaný film. Buď to měla být pocta matce trpící Alzheimerem nebo tam měly být ty vtípky na téma jak si zvětšit dluhy snadno a rychle. Takže jsem se chvílemi bavil na režisérův účet a chvílemi sledoval, jaké to je, když se vám matka ztrácí před očima. Obě části nefungovaly spolu a nedoplňovaly se, spíš se srážely a tříštily. Ale ten černobílý film režiséra Erika Ballinga z roku 1962, který tu fungoval jako vzpomínky titulní hrdinky a Islanďanům objasňoval název, bych docela chtěl vidět. ()
... a protože je Fridrik T. Fridriksson smolař jako prase, nebudu se na něm hojit ještě i já - udělím mu za tu depresivní retrospektivu 40% a tím se spolu rozloučíme. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()
Príjemne prekvapivý film o nepríjemných veciach, s vynikajúcimi hercami (Mrs. Kjeld), predcíznou kamerou, melancholickou hudbou a zaujímavou výpravou (dekorácie). Naozaj neviem, kde tam niektorí diváci postrehli náznak komédie? Je to čistá dráma, na rozdiel od filmu Deti prírody oveľa viac formálna a oveľa menej mystická a "artistická" - úprimná, presná, trpko melancholická a pre režiséra veľmi osobná. Samotný film je akoby transformáciou režisérovho filmu Deti prírody. Transformácia základného tématu staroby z obrazu poetického a mystického, vzdávajúceho hold starej generácii a jej tradíciám, do obrazu veľmi civilného, realistického, autobiografického, čo mu však nič neuberá na hĺbke a citovosti. Mamma Gógó je akoby komplement-doplnok k Deťom prírody. Myslím že Fridrikssonovi vôbec nešlo o reflektovanie známych finančných problémov Islandu, ale iba o poukázanie na to, ako nás naše "finančné bytie" vzďaluje od starnúcich rodičov (krásne to bolo vidieť v scéne, kde syn pri tv-správach je naštvaný, keď zistí že firma, ktorej akcie iba nedávno predal, vynašla liek na Alzheimera, aj keby sa mal vlastne tešiť, že jeho matke postihnutej touto chorobou sa tým otvorila možnosť na uzdravenie).... Režisér však nijak nemoralizuje, nepolemyzuje o "skazenosti doby", ale iba úprimne a pokorne dáva svoje vlastné svedectvo o nepokoji, ktorým ho útrapy a tristnosť "jesene života" napĺňajú. ()
Reklama