Take This Waltz

ČÁST SPOILERU! Tedy ve zkratce, o čemže to vlastně je. Křehká, nestabilní, melancholická dívka (dosazen sarkasmus) je znuděná vztahem, po kterém by řada žen toužila a okouzlí ji neznámý elegán. Emoce jí cloumají, neví z které do keré a my sledujeme její vnitřní boj. Nakonec vyhrává nové, neokoukané, které (až pomine počáteční okouzlení/pomatení/poblouznění/zamilování/sra*ky) je úplně to samé, jako to od čeho utekla. Dokonce i ve filmu je to doplněno stejnou scénou. Podle konce filmu jsem chtěl hodnotit buď 5 hvězdičkami nebo odpadem, nakonec to dopadlo tak, že si to ta labilní dívka uvědomila a trpěla stejně, čili to vidím takto: * A mimochodem komedie to tedy není ani náhodou. (13.07.2014)

Vo filme ,,Take the Waltz" sedí na režisérskej stoličke Sarah Polleyová, ktorá vytvára farebný portrét vášne (alebo jej nedostatku) vo vzťahoch. Jej film je doslova pestrý. Scény, kostýmy a miesta sú svetlé, čo je pre zmenu príjemný pohľad. Navyše film sa odohrá v Kanade, ktorá nie je známa ako jedna z najpestrejších krajín, ale ,,Take the Waltz" môže zmeniť váš názor vďaka režisérke a jej láske k tejto krajine. Emocionálna pravdivosť a úprimnosť mi umožňuje odpustiť veľa nedostatkov filmu. 8/10 (10.11.2017)

Tak nějak jsem se nedokázala do Margot nijak vcítit a to je u takového filmu prostě konec. Nenašla jsem na ní nic zajímavého, co by k ní přitahovalo hned dva chlapy najednou, spíš mi připadala jako takovej tuctovej magor. Její problémy mi nepřišly vůbec zajímavě zpracované. Je to film o tom, jak se nějaká divná holka Margot plácá od jedné strany k druhé, protože není schopná nějakých závazků a je vyplašená ze všeho, co je okolo ní... Prostě divný a nezáživný. (16.06.2013)

Nemám ráda "realistické" indie filmy s minimem hudby, ani filmy, v nichž nesympatická hrdinka (možná bych měla spíš napsat připitomělá, duševně nevyrovnaná, emočně nevyspělá kráva) není spokojená se svým životem, a tak se rozhodne pro "zásadní" krok, místo aby se snažila vyřešit stávající problémy. Co na ní kdo vidí (kromě mužského publika, které si v tomhle filmu fakt může prohlídnout Michellino všechno) asi nepochopím. Ne, tohle na mě fakt nefungovalo. (25.11.2012)

Oceňuju, že ty nejdůležitější chvíle jsou podány bez řečí jen hereckými výkony. Tolik scén, kdy se nálada z čirého optimismu přelévá do skepse a zpět, až se motá hlava (myšleno kladně). Z filmu je možno si odnést několikero poznatků a závěrů - které jdou i proti sobě - ale ani v životě nemáte nic černobíle. (30.05.2012)