Hanyeo

⚪Originál som nevidela a podľa popisu ani s týmto filmom nemá veľa spoločného, no tu ide o typický príklad kórejskej sociálnej drámy, ktorá je chvíľku aj thrillerom a chvíľu sa hrá na erotiku (asi v dvoch samoúčelných scénach, ktoré už klasicky kórejsky vôbec nemuseli vo filme byť).⚪Atmosféra na začiatku filmu je výborná, poteší fajn kamera a predovšetkým výber hlavného interiéru panského domu, no po úvodných asi 40 minútach sa stráca prakticky čokoľvek - dynamika, logika, snaha diváka sledovať ďalej, iba sa zase rozrastá typická kórejská ,,chobotnica" intríg, v ktorej jeden intriguje cez druhého, druhý cez tretiu a tak dokola. Ako v telenovele. A to sa u nás smejú Argentínčanom.⚪ Všetko sú neľúbivé postavy, čo samé o sebe nevadí, na druhej strane tu by scenárista aj chcel, aby divák hlavnej postave fandil, alebo ju aspoň ľutoval, čo pri jej naivite a blbosti naozaj nejde.⚪Strieka z toho čistý pátos a čistá samoúčelnosť, takýchto podobne ladených filmov Kórea vyprodukuje ročne desiatky, otázka je, koho ešte dokážu zaujať. Teda či vôbec diváka, ktorý už ich mustru dobre pozná. Dve hodiny zhustenej nudy, peknej kamery a fajn klavírnej hudby.⚪Inak, prísť za mnou taký slizký pes (herec pôsobil fakt nechutne manipulátorsky) s vínom ako za hlavnou hrdinkou, prisahám, že by som to riešila ručne - stručne a film by mal 20 minút :D⚪ (25.06.2022)

Jak z amerického filmu... Atmosféra je tíživá, všichni jsou skety a celé je to nějaké takové mdlé. Hlavní hrdinka je husička, která nad věcmi nepřemýšlí a roztáhne nohy, jakmile jí někdo podá sklenici vína. Její šéfová je správný majordomus a slyší každou myš, jež v domě utrousí bobek. Zbohatlická rodina představuje zkrátka zbohatlíky bez skrupulí, pro něž není nic svaté. Nejsem si jistá, jestli se dalo ze snímku vydolovat ještě o trochu víc, ale zřejmě ano. První půlka se nese v oné težké atmosféře budoucího. Zato druhá půlka sklouzává k nepěkným jednoduchým řešením. Povedl se výběr herců, ale jinak je to takové... průměrné. (05.12.2011)

Takto by malo vyzerat skutocne naplnenie slova "remake".______ Kim ki-youngov The Housemaid z 1960 je doteraz povazovany za jeden z najzakladnejsich filmov povojnovej juhokorejskej kinematografie. Im Sang-soovi patri vsetka vdaka za to, ze okrem spolocneho zakladneho motivu (sluzka prichadzajuca do noveho domu, kde vdaka zapleteniu sa s panom domu zmeni postupne "bezny" chod celeho osadenstva) je jeho remake uplne inym filmom ako original, reflektujucim sucasnu dobu. Original skrz pribeh sa obracal na jednu z palcivych otazok vtedajsej doby - v povojnovej Juznej Korey, ktora nastupila cestu prudkeho priemyselneho rozmachu a sprievodnym javom hospodarskeho rastu bola aj koncentracia obyvatelov smerom do velkomiest (Soul). Migracia mladych zien z vidieka za pracou a lepsim zivotom do mestych oblasti mala za vysledok, ze vacsina z nich skoncila bud ako kontrolorka v prostriedkoch MHD, alebo ako sluzky v bohatych domacnostiach, prip. rovno prostitutky. V originali predstavuje postava sluzky uz od zaciatku rusivy element, ktoremu fandenie od divaka nie je vobec umoznene. Naopak, "cistejsou" postavou sa javi pani domu_____ Remake reaguje skrz explicitne intimne sceny a otvorenu sexualnu konverzaciu na coraz uvolnujucejsie sa "mravy" v korejskom mainstreamovom filme, kde viacere sceny by boli este par rokov dozadu velke tabu. Pararelne k tomu ako moralne vyprazdneny a zvrateny ukazuje aj zivot najbohatskej vrstvy. Pan domu, jeho pani a jej matka tu vystupuju ako negativne postavy a samotna sluzka minimalne ako moralne ambivalentna.________ Velku pozornost na seba strhava styl filmu. Od uvodnej sceny, vyborne dokumentarne zachycujucej obycajnu neobycajnost jedneho zimneho podvecera v rusnom velkomeste sa nasledne az do zaverecnej sekvencie plnej cynickeho alegorizmu presuvame na pole do posledneho detailu precizne komponovanych zaberov (az s Parskovskym fetisizmom, ktory je polahky mozno u niekym oznacit za manieru). Hlavne sceny z domu tvoria dalsiu postavu pribehu a dokonale navodzuju pocit chladu a odcudzenosti na mieste, ktore by malo predstavovat stastie a teplo rodinneho krbu (aj z toho dovodu je akekolvek pozadie rodiny a jej jednotlivych clenov, ako napr. skadial pochadza ich bohatstvo, redukovane na minimum). Jeon Do-yeon v postave sluzky dokazuje, ze je pravom povazovana za jednu z najtalentovanejsich korejskych hereciek. Housemaid z roku 2010 tak hrde stoji sama o sebe a nie iba ako "modny" doplnok trendu po remaku v sucasnosti. (12.09.2010)

Trapas. Názvem a základním tématem "Hanyo" bezostyšně vykrádá o padesát let starší jihokorejskou klasiku, ale bez psychologicky hodnověrných charakterů a zachycení sociálních rozdílů, které nenahradí design prostředí a záběrů. Ve výsledku povrchně vykalkulovaná záležitost, tvářící se jako výkladní skříň životního "stylu", kde postavám chybí logikou motivované chování a osudový rozměr. (13.01.2011)

Dělat děvku, pardon, chtěl jsem říct děvěčku, v rodině prezidenta Hyundaye, je fakt luxus! Mramor i na hajzlu, žrádlo jako z katalogu francouzských kulinářských perverzí, každé ráno poslech bezchybně interpretovaného Beethovena v klavírní místnosti o rozměrech tenisového kurtu. Navíc, když paní domu vypadá jako dawn, co sežral medicinbal, protože čeká dvojčata, tak si holka po večerech i kvalitně zašuká s machistickým patriarchou, který, znechucen z celodenního nucení ostatních ťamanů klanět se až k zemi, hledá vhodné rozptýlení, protože to s ním manželka, kdo ví proč, nechce dělat na břiše. Problém však nastane, jakmile tatík nasmrká služce do gramofónu a ta se rozhodne budoucího viceprezidenta odchovat, navzdory zcela nepochopitelnému odporu manželky a tchýně. A tak se začíná docela slušně pletichařit a intrikovat, holky na sebe vrhají šikmé, nenávistné pohledy chcípajícího basseta a verbal se docela slušně baví, ačkoliv jde o jihokorejský film. V tomto překvapivě pohodovém dramatu se totiž nikde neobjeví ani jeden retardovaný policista s falickým chováním, ani jedna močopudná Sassy kravka a všichni ťamani kupodivu jednají skoro jako spořádaní, logičtí Indoevropané. (21.06.2011)