To

Dětská dobrodružství s nádechem osmdesátých let započal před pár lety Super 8, ale na plno to rozjel až seriál Stranger Things v roce 2016. Rok pak trvalo, než to po komerční stránce vzorově využili i u filmu To. Ten toho využil opravdu se vší parádou, protože, co jsem četl, tak se z něj stane asi komerčně nejúspěšnější americký horor vůbec. A přitom bych osobně ani neřekl, že se jedná o horor. Dobře, začátek je trošku drsňačina, ale zbytek je úplně klasický dětský letní dobrodružství, kde si s castingem poradili úplně dokonale do posledního detailu. Popravdě mi ta parta až moc připomínala partu v Stranger Things. Jedna holka s klučičím střihem, jeden intoš, jeden ukecanej, jeden černej a tak dále. Na druhou stranu mi ale vůbec nevadí, že tvůrci tuto fungující myšlenku využili a představili právě v To. Naopak. Trošku mi ale po pravdě vadilo, že řada lekaček tu byla až moc umělých a na oko. Po shlédnutí jsem ale usoudil, že jsem vlastně nekoukal na horor, jako spíš na dětské dobrodružství a jako takové jsem si to užil opravdu perfektně. (20.09.2017)

Povedené dětské dobrodružství se sympatickými hrdiny a nenuceným pubertálním humorem. V téhle rovině je To nejednou velmi invenční, co se týče komponování scén, použití hudby či střihu. Bohužel je To také rutinní horor, ve kterém si tvůrci odškrtávají povinné a ne moc nápadité (spíš vypůjčené z nedávných hororových hitovek) strašeníčko, a to u každé postavy zvlášť (!), než si konečně těch sedm ustrašených o svých nočních můrách vzájemně poví. Paradoxně nejefektivnější jsou lekačky, které mi výjimečně nepřišly dělané na sílu. Opravdu ocenit musím skloubení Skarsgårdova herectví se CGI, ty přechody jsou opravdu šikovně vymyšlené i provedené. Na pravidla se tu nehraje (Jaké má Pennywise vlastně schopnosti? Může být na více místech najednou? Proč jsou všechny ostatní vraždy provedené jinak než ta úvodní, která by měla být pro pochopení pravidel klíčová?). Když k tomu navíc připočtu fakt, že se záporák ve svých choutkách drží nepochopitelně zpátky, tak se o hlavní postavy ani moc nebojíte. Ty vedlejší jsou takové lepší karikatury tyranů. Dětští herci jsou výborní, jen občas musí vyslovovat příliš uvědomělé myšlenky. Bill Skarsgård jako Pennywise má rozhodně potenciál, nepřehrává, ale zasloužil by si více prostoru a lepší zacházení. (07.09.2017)

Něco z Kinga přečteného mám, Carrie mi přišla zajímavá a viděla jsem většinu adaptací, Misery znám z filmového i divadelního zpracování... Ale na To jsem se nikdy nechytla. Nová filmová verze je extrémně nevyvážená, je to prapodivný mix žánrů, který nedrží pohromadě a celé to nedává smysl ani v nejmenším. A strašidelné to taky není, jen plné primitivních lekaček. (23.06.2020)

Končí prokletí špatných adaptací Kingových románů? To je po Temné věži doslova balzámem na duši. V jádru věrně předloze, přesto v některých věcech dost jiné a nápadité. Když od režie odcházel Fukunaga přestal jsem projektu věřit, ale nakonec to dopadlo dobře. Vyvážené tempo, propracované charaktery. Povedlo se i časové prohození součastnosti a minulosti (těžící z úspěchu Stranger Things). Znovu se osvědčil recept - atmosféra Stůj při mě kombinovaná s moderním trikovým hororem. Klaun jako nádoba zla posloužil, ve dvojce se na svět prodere jeho samotná esence. Natočit dobře druhý díl bude tvrdší oříšek. (15.09.2017)

Velká škoda, že nepochybný potenciál tohohle projektu nakonec trochu dojíždí na málo invenční práci s hrůzou a strachem. Nenechte se mýlit. Pennywise je skvělý a pár lekaček opravdu vydařených. Ale Muschietti působí dojmem režiséra, který má na vytváření napětí málo času a trpělivosti, takže volí zkratky a navíc řádně oldschoolové. Bohužel Pennywiseovo vyskakování ze všech koutů plátna se postupně přejí a člověk pak jen nostalgicky vzpomíná třeba na mistrovskou stavbu zdánlivě nekonečného pekelného teroru v druhém Conjuring. Podobně filmy jako It Follows nebo Get Out vytváří z hlediska režijního dost nelítostný kontrast k téhle solidní rutině. TO ale exceluje skvělými postavami a inteligentním obrazem dospívání v indiferentním a nebezpečném světě. S figurami se dá velmi snadno identifikovat, film je vtipný a poetický, v něčem evokuje Stand by Me. Zároveň chytře hraje na trendy noty 80s nostalgie, škoda, že ne tak rafinovaně jako Stranger Things. Klub nul přiroste rychle k srdci, atmosféra Derry je patřičně tíživá... nicméně vtíravý pocit, že TO mohlo sáhnout ještě hlouběji do podvědomí, přetrvává. Musím nicméně bez mučení přiznat, že se těším na druhý díl. První kapitola patří rozhodně mezi lepší kingovské adaptace, ale když člověk vidí to množství nahromaděného talentu, je mu jasné, že mohla a měla patřit mezi nejlepší. A to se nestalo... (06.09.2017)