To

Legendární To je v knižní podobě ságou ság, obšírným vyrovnáním se s dětstvím, křivdami, šikanou a obecně dospíváním. Navíc má v sobě snad všechny žánry, tudíž je pro filmaře tuze lákavé a stejně tak tuze náchylné k tomu si na jeho adaptaci rozbít ústa. Právě dětská část totiž v součtu zabírá tak dvě třetiny příběhu, je vyprávěna pomocí vzpomínek, zkoumání historie, vlastních tužeb a představ a občas i vizí, tedy řečí poněkud nefilmovou. Film ale přesto jako zázrakem ona témata buď naťukne nebo dokonce adekvátně rozvede, a i když se primárně soustředí na nejlákavější středobod dění, samotného Pennywise, šlape všechno jak švýcarské hodinky, až jsem nechtěl věřit, že už se celé pátrání chýlí ke konci. Bohužel se při něm nedostanou pořádně ke slovu všichni členové Klubu smolařů, zejména Mike je jen do počtu a Richie je částečně degradován na pubertální pako (byť i v téhle poloze ho Finn Wolfhard obdařuje nemalou sympatičností). Oproti tomu Jaeden Lieberher jako kdyby "mému" knižnímu Billovi z oka vypadl a dokážu uvěřit, že právě za ním bych se v dětství dokázal vydat kamkoli, třeba i do kanálů, i když bych nedokázal vysvětlit, proč přesně to dělám. (09.04.2018)

Podle literárních předloh spisovatele Stephena Kinga toho vzniklo na filmovém plátně už nespočet, leccos je u mě hodně vysoko. Tentokrát podává obraz o problémech, které sužují svět dětí (a nejsou to lehká témata – sexuální zneužívání, rasismus, šikana), což samo o sobě stojí na pevných základech. Hlavní linie ovšem spoléhá na pološíleného klauna Pennywise, který je zosobněním zla a o kterém bychom se rádi dozvěděli víc. Smůla. Prostě se objeví, vyděsí, mučí, zabíjí, ovšem často bez logické opory. Navrch tamní policie se úplně nesnaží, takže fiktivní městečko obchází strach a zvyšující se počet zmizelých dětí. Kdo si vedle strážníků rozhodně nezaslouží přes prsty, jsou velmi šikovní malí herci. Casting se náramně vydařil, uvěřitelné mladé tváře potěší, velká chvála směřuje i na bezchybný herecký výkon Billa Skarsgårda. Stejně jako na práci maskérů a argentinského režiséra (Andy Muschietti), který nabízí příjemně gradující a zručně natočený kousek. Fanouškovská základna po právu roste (ona už dvojdílná televizní verze z roku 1990 solidně lákala), škoda jen, že tvůrci víc nehrozí atmosférou, ale lekačkami, jenže v tak předlouhém filmu nakonec divákův zájem kapku povadne a celkově budování napětí přestává působit. Což je velká škoda. PS: Sophia Lillis kouzelná. (30.10.2017)

Skratkovitosť bola v tomto prípade doslova nevyhnutná, pred filmom som nevedela, že to rozdelili na detskú a dospelácku časť, ale spravili dobre. Neviem si to predstaviť v jednom filme, ani keby mal dve a pol hodiny. S výsledkom som veľmi spokojná, len jedna vec mi nejde do hlavy a nevidím v nej žiadne využitie ani pre druhý diel - prečo z Mikea Hanlona urobili sirotu so zhorenými rodičmi? (27.08.2018)

„Time to float...“ To, jakožto Pandořina skříňka každého správného coulrofobika, sebou přináší pravidelné pulsy nepříliš děsivého strašení, jenž někdy až příliš uspěchaně ukusují z koláče dětského strachu. Způsob jeho zachycení, jakési vložení Kingova obtížně uchopitelného feelingu, je však Muschiettiho devizou. Byly to nevinné časy, kdy se z bodavého hmyzu často dělal koráb pouště, ale se svými obavami, fobiemi a nulovými společenskými statusy jste v nich bez pomoci blízkých byli jen velmi křehký a snadno zranitelný tvor. Pokud se do Part 2 přenesou životní zkušenosti dospělých, kdy je racionální strach už dávno náš dobrý známý, máme se na co těšit.. Nutno ocenit i respekt k předloze a výborný casting od dětských představitelů až po švidrajícího Švéda (na jeho místo zvažovaná Tilda Swinton už asi navždy zůstane lákavou neznámou). P.S.: Sophia Lillis je nová Scarlett Johansson! Ať sním Pennywiseův rudý balónek i se šňůrkou, jestli jí za pár let nebude Hollywood ležet u nohou.. (22.09.2017)

Pred pár rokmi som sa zaprisahal, že nebudem pozerať žiadne filmové adaptácie literárnych diel amerického spisovateľa Stephena Kinga. Som vášnivým čitateľom tohto autora. Vlastním kompletnú kolekciu jeho kníh. Mnohé z nich som prečítal viackrát. Nechcem si kaziť zážitok z ich čítania spomienkami na nejaké ich filmové spracovanie. Ovplyvňuje to moju vlastnú predstavu deja, prostredia a postáv. Čo sa týka rozsiahlého, kultového románu "To", prelúskal som ho už tri razy a mal som možnosť vidieť televíznu verziu z roku 1990. Režíroval ju Tommy Lee Wallace. No a keďže som už voľakedy dávno zhliadol snímok podľa tejto predlohy, tak som si povedal, že si teda pozriem aj jeho nové prevedenie z roku 2017. Urobil som výnimku z pravidla, ktoré som si sám stanovil. Pustil som si "To" od režiséra Andyho Muschiettiho. Po technickej stránke je to výborné, herecky priemerné, dejovo miestami mierne pozmenené, atmosfericky obstojné. Dám tomu štyri hviezdičky, ale neodpustím si konštatovanie, že TO sa nedá zachytiť vo filmovej podobe. TO si treba prečítať. **** (04.06.2022)