Kokuhaku

Od filmu s názvom "Spovede" som čakal všeličo. Trebárs vzťahovú drámu, to vyzeralo ako očividná možnosť. Alebo romantická komédia, to sa tiež nezdalo byť úplne nepravdepodobné. Ale toto? Uuuufffff. BRILANTNE natočená, temná psychologická story s fantastickými hereckými výkonmi, mrazivejšia ako mŕtvola v chladničke. Po kladnej postave ani stopa, každý je tam v istom uhle pohľadu neuveriteľná sviňa. Dokonalý recept na depku pre slabšie povahy. Tetsuya Nakashima bude evidentne veľký šéf. Takto perfektne vybrúsený a istou rukou vedený film som od mne neznámeho režiséra nevidel už roky. (21.10.2012)

Netvrdím, že Kokuhaku byl úplně dokonalý film v obecné rovině, ale skvěle žánrově zvládnutý byl. Mnohdy se místo slov nabídne v rychlém střihu obraz, který doslova dopoví větu. Tu a tam je úmyslně matoucí časový odskok o kus dopředu (nebo dozadu) -- a jako hra s vracením času se používá budík, který (ne, není to scifi) vrátí čas, aby bylo možné prohlédnout si a rozebrat scény znovu, z jiného pohledu -- a dokonce to není rušivý element, protože majitel budíku je dětský kutil. Jak napsala Orina, je to film o matkách, tak nějak mi tímto aspektem připomíná Silent Hill :) P.S. pančelka vypadá na začátku jako oběť... což je tedy i na konci, ale rozhodně ne bezbranná. (08.12.2012)

Netušila jsem ani náhodou, že v tom nepřeberném množství filmů ze školního prostředí lze nalézt takový skvost. Precizně a netradičně zpracovaný mysteriózní psychothriller, který navíc ještě donutí člověka přemýšlet i o psychice mladých lidí všeobecně, protože děti se nerodí s vrozeným zlem, ale v některých případech, tak jak to bylo i v tomto příběhu v nich pomalu graduje vlivem nefuknkčního rodinného prostředí. Rozhodně se mně líbilo, že drama bylo předložené vyprávěním jednotlivých protagonistů, včetně zcestného uvažování matky (pro ní, ale jediný možný způsob pomsty), která ztratila svou dceru. Šokující, drsné a s vynikající atmosférou, jen bych snesla o trochu míň patosu v některých scénách. Jinak naprostá spokojenost. (24.11.2012)

Po mé delší japanoodmlce jsem si nemohl vybrat lépe; obrazově i myšlenkově dokonalý psychothriller, který mě prostě držel až do konce. A co je na tom nejlepší není ani tak děj, jako spíš schopnost zobrazit, co se děje v tmavých duších japonské společnosti, či řekněme školství a šíleného pojetí jejich školství. To nehodnoťme, to jsou jen kulisy tohohle megasnímku - a ten rozhodně stojí alespoň za jedno zkouknutí. (28.01.2011)

Už som si myslel, že na poli thrillerov nejde v súčasnej dobe vymyslieť nič originálne, až som sa dostal opäť do Ázie a zhliadol film Confessions (prečo len som ho tak dlho odkladal?). Inteligentný a premyslený mix drámy a thrilleru, vo svojej podstate neuveriteľne napínavá "konverzačka" s nepredvídateľnými 106. minútami a logickými zvratmi v každej piatej minúte, kde divák naozaj netuší aký smer film naberie v ďalšom zábere. Japonci, resp. celkovo Aziati už dávno pochopili, že psychický teror je tisíckrát účinnejší, než fyzické mučenie (i keď aj to občas zaberie, viď napríklad taktiež skvelý, aj keď úplné odlišný Dream Home z Hong Kongu). Oceňujem: vynikajúci scenár, ktorý dokáže aj z prednášky jednej učiteľky vytvoriť napínavú úvodnú polhodinku / výborné herecké výkony od dospelých hercov po nezletilých žiakov / štýl podania príbehu cez "spovede" jednotlivých protagonistov spolu s perfektným audiovizuálnym štýlom - hlavne úžasný strih a kameru s veľkým počtom spomalených záberov, ktoré nepôsobia len estetickým dojmom, ale majú aj zmysel a vytrvávajú filmový zážitok, na ktorý budem dlho spomínať a určite si ho ešte niekoľko krát doprajem. Mínusom je miestami podivná hudba (prečo tam Japonci napchali anglické piesne? veď práveže originálne japonské piesni by dotvorili o to lepšiu "zvrátenú" atmosféru a podčiarkli by hlavne pre západného diváka možno miestami inú motiváciu postáv ako je zvykom z US thrillerov. Radiohead sú fajn, ale sem absolútne nesedeli. O cca. 10-15 minút by som film taktiež skrátil, čo by pridalo na väčšej dravosti, pretože zhruba v 3/4 snímku nastupuje tendencia pokukávania po stopáži. To sú však len drobné muchy na inak výbornom filme. Takže bude to "pop" alebo "boom"(kto videl pochopí)? = plný počet hviezdičiek udeľujem naozaj len pár krát ročne, a tu mi k tomu ešte niečo málo chýba. Celkovo teda krásnych 4,5* a ďakujem sám sebe, že som si o filme vopred nezisťoval žiadne informácie, ani trailer, dokonca ani len jeho obsah. PS: s prirovnaním k Parkovej "sympathy" trilógii veľmi nesúhlasím, téma pomsty je síce spoločná, ale inak sú filmy natočene úplne iným štýlom, pre mňa osobne takmer až neporovnateľným (Oldboy, Mr. Vengeance boli skvelý, bohužiaľ Mrs. Vengeance už v mojich očiach výrazne pokulhávala). PS2: okamžite si idem zohnať knižnú predlohu od Kanae Minato. PS3: Dúfam, že toto nenapadne nikdy nikoho "remakovať". (08.07.2011)