Kokuhaku

JE OPRAVDU ŽIVOT KAŽDÉHO TAK VZÁCNÝ?..... /// Máte rádi monology a štve vás zákon na ochranu mladistvích? Fascinují vás dětské zrůdy (byť geniální) a nenápadní (ještě geniálnější) vykonavatelé pomsty? Pak vám tenhle ve zpovědích vyprávěný příběh o tom, jak Dr. M. Sakuramiyami změnil několika studentům život (no... ona to byla spíš jeho krev..) zřejmě neudělá ZE ŽIVOTA PEKLO, ale radost. Netradičně pojaté vyprávění o vývoji událostí v jedné třídě nedojímá a jen lehce jitří emoce. Suše vypráví o upřímně krutých i morbidních dětech, které jsou nakonec jen ubohé a hloupé. A když uslyšíte - MLASK – ten zvuk, když zmizí něco co milujete, zjistíte, že vyrovnat se dá nejen s AIDS, ale i se ztrátou dcery. Jen je třeba najít způsob, jak toho dosáhnout. A pak ten zvuk může znít trochu jako – BUM - .... výborně paní učitelko! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechystám se číst knížku od Kanae Minato. 2.) Zajímá mě, jaké jsou děti japonských školách. 3.) Chci vidět zabít malou holčičku. 4.) Zítra se ve škole bude číst slohová práce na téma ,,Život“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (08.04.2011)

A zase ti Japonci. Po delší době mě dokázali naplno dostat tímhle už šestiletým snímkem, který nádherně ukazuje, co je to násilí v lidském životě, a jaké mohou být jeho následky, pokud jsme ochotni ho skutečně praktikovat. To všechno podáno v téhle psychologicky temné vizi o jedné učitelce a dětech. (17.10.2016)

Velmi těžký film zajímavého formátu, ve kterém se postupně odkrývají a prolínají zpovědi několika postav, aby se z toho nakonec utvořil obrázek nabalující se tragédie... Musím opravdu zdůraznit tu zajímavou formu - jiný podobný film dost možná neuvidíte. Má to hutnou atmosféru, která vás hned od začátku chytne a nepustí. Zkrátka je to výborně natočený, neotřelý film, který utkví v paměti. V jádru je to však velmi smutný film plný bolesti, který ukazuje, jak jedna křivda či násilí páchané na člověku plodí jen další násilí a křivdy. Na můj vkus je to příliš temný film (proto se za sebe zdráhám dát 5 hvězd, přestože je to na hraně), ale ony jednotlivé niterné zpovědi mě tam velmi zaujaly. Ukázka toho, jak člověk nikdy nemůže vědět, co se druhému honí hlavou a co ho vedlo k činu, který udělal. Zde je to vyobrazeno téměř "hmatatelně" - divák má možnost plně pochopit psychologickou cestu, kterou si některé z postav prošly, a kam je to dohnalo. Navíc je to vše důmyslně rozvinuté a propojené. V tomto ohledu nemá film konkurenci. ~(4,4★)~ (21.08.2021)

Velmi tezovité dějově i obrazově, ale možná právě díky tomu se to tak moc trefuje. Výsledek je intenzivní thriller, který se stupňuje každým dalším obrazem. Něco jako kdyby chladný odstup Davida Finchera spojil síly s "občanskou brutalitou" Šiona Sona. Je kupodivu, že režisérovi bylo tehdy už 50, srší to energií nadšeného debutanta, míněno v nejlepším slova smyslu. Sice to považuju spíš za velmi povedenou hru na efekt než sondu do života nebo pevné filmové dílo, ale ten efekt je takřka maximální. (07.07.2017)

Netvrdím, že Kokuhaku byl úplně dokonalý film v obecné rovině, ale skvěle žánrově zvládnutý byl. Mnohdy se místo slov nabídne v rychlém střihu obraz, který doslova dopoví větu. Tu a tam je úmyslně matoucí časový odskok o kus dopředu (nebo dozadu) -- a jako hra s vracením času se používá budík, který (ne, není to scifi) vrátí čas, aby bylo možné prohlédnout si a rozebrat scény znovu, z jiného pohledu -- a dokonce to není rušivý element, protože majitel budíku je dětský kutil. Jak napsala Orina, je to film o matkách, tak nějak mi tímto aspektem připomíná Silent Hill :) P.S. pančelka vypadá na začátku jako oběť... což je tedy i na konci, ale rozhodně ne bezbranná. (08.12.2012)