Naše bláznivá rodina

,,Mohu si půjčit ty tvoje bílé boty?   --- ,,Které?'' ---- ,,Ty co mám na nohách ! '' -----Tohle byla velmi příjemná komedie o níž jsem doposud neměl tušení. Třináctiletá Jana, vlastními slovy vypráví příběh o své rodině, což nutně působí samo o sobě komicky. Svět malé dívky, kde lecos ještě nechápe, ale cítí se být už dost stará všechno chápala to prostě nabízí. Starší patnáctiletá sestra, je samozřejmě úplně pitomá, rodiče se hádají a klidnému ovzduší ani moc nepomáhá babička žijící s nimi v bytě. Leckomu z nás čtyřicátníků to už asi ani nepřijde při vyprávění vtipů o tchýních na mysl, ale naši otcové s nimi leckdy netrávili jen vánoční návštěvu. Často s nimi žili v cimrách 2+1 a někdy ani to ne. Šedesátá léta, bytová krize, do masivní stavby panelových sídlišť ještě bylo daleko... Obzvláště v centru velkých měst. Krom celkem vtipného podání celého filmu se mi na něm líbilo i to léto roku 1968 v Praze. Móda, provoz v ulicích, mezi tehdejšími auty se ještě leckdy míhaly předválečné veterány v podobě Aerovek a Tatrovek, polodivoká byla náplavka podél Vltavy, baráky byly podepřené masivním fortelným dřevěným lešením (ne proto, že se opravovaly, ale aby nespadly!) .... Šlo na mne z filmu smutno, když jsem si uvědomil, že po té teplé sluníčkem vyhřáté dlažbě už za chvilku budou ne ve filmu, ale skutečně chrastit pásy ruSSáckých tanků a že po té dlažbě poteče krev našich lidí. Jsou tam vlastně zaznamenány poslední okamžiky svobodnějšího žití v iluzi, že socialismus může mít i lidskou tvář...  A uvědomil jsem si ještě jedno. Celkem často je spousta komedií točena o tom, jak se dítě bojí rozvodu svých rodičů a tak kuje plány jak tomu zamezit. Již ten sám strach je leckde podáván jako to humorné a nejinak je tomu i zde. Jenže vcítíme-li se do toho dětského světa, nenajdeme tam ani píď humoru. Je tam, nejistota, zmatek, hrůza, obzvláště pokud si něčím podobným nějaký spolužák už prošel a pak vyprávěl ve škole kamarádům o rozvodu... A tak ač jsem se celý film usmíval, jsem měl ke konci (a je to moje vina) takové posmutnělé pocity. Kupodivu film skončí překvapivě jinak než Jana čeká, ale divák tuší .-). Takže chroupu 3 kostky cukru bridž i když se po něm tloutne a kazí zuby.  * * * (07.01.2023)

Kouzelná rodinná komedie, které nechybí cit, nadhled a laskavý tón. Příjemná oddechová záležitost. Obrýlená familije mi byla sympatická, herecky velice příjemná a vypravěčka, resp. pisatelka deníku mě bavila svými postřehy, myšlenkami, vtípky. Půvabné nakouknutí do duše dvanáctileté dívky. P.S. Jiřina Jirásková za volantem nemá chybu. (25.06.2019)

Kdyby dění filmu nebylo komentováno tou nesympatickou, nehezkou, neustále vážně se tvářící holkou v onom vykalkulovaném naivním stylu, o kterém si scénárista pošetile myslí, že zaručeně dospělé diváky pobaví a trochu dojme, kdyby se nepoužívaly poněkud prvoplánové laciné rekvizity ála brýle pro všechny, mohl to být velmi dobrý film ve stylu Homolkových. Ten konec byl také dost předvídatelný. (04.03.2012)

Tož ta Zuza byla pěkně rostlá socialistická děvčica (a po babičce koketa), zatímco její mladší sestra a protagonistka filmu Jana už byla slabší. Jinak celej ten film je jedna velká dobová a muzejní reálie, ve které dnes už vážně není o co stát. Není divu, že nám na západě za těch několik dekád o tolik utekli, když už po prvních deseti letech to bylo strašný... (31.10.2016)

Oddychová komedie která je méně vtipná než by být mohla a méně chytrá než by být chtěla. Těch několik zábavných scén jsem si tam najde téměř každý. Pro mě to bylo brilantně napsané hledání zašatročených lístků. Zbytek se mi bohužel po chvíli vykouřil z hlavy. Jen ta pohodová atmosféra ve mě zůstala. (27.08.2019)