Naše bláznivá rodina

Oddychová komedie která je méně vtipná než by být mohla a méně chytrá než by být chtěla. Těch několik zábavných scén jsem si tam najde téměř každý. Pro mě to bylo brilantně napsané hledání zašatročených lístků. Zbytek se mi bohužel po chvíli vykouřil z hlavy. Jen ta pohodová atmosféra ve mě zůstala. (27.08.2019)

Neuvěřitelně chytrý scénář a přirozené výkony obou mladých hereček (a skvělé výkony "starých" pardálů v podání Menšíka a Jiráskové) mě přesvědčily o nadprůměrném hodnocení pro tuto sympatickou a (neprávem) zapomenutou komedii. Chvíli jsem byl v pokušení dát i plný počet, ale v pár místech jsem se stihl (při stopáži 74 minut) nudit. Nicméně jedno musím zopakovat - tohle je příjemná komedie, která má neuvěřitelně chytrý scénář a opravdu je ze života (o něco podobného se snaží moderní české filmy, ale téměř vždy selžou. Že by už vymřeli dobří scénáristé?) 80 %. (19.02.2011)

Dobrodružná výprava za záchranou manželstva svojich rodičov nemohla dopadnúť lepšie ako v réžii Kachyňu. Spočiatku vtipné, neskôr záhadné a nakoniec oslobodzujúce. Poviedka asi nebola materiálom na celovečerný film, skôr anekdotou, takže čo z toho vzniklo za účasti skvelých hercov, je výborné. –––– Maminka neřídí nejhůř. V Praze prý je jedna paní, která řídi hůř než maminka. (29.11.2015)

,,Mohu si půjčit ty tvoje bílé boty?   --- ,,Které?'' ---- ,,Ty co mám na nohách ! '' -----Tohle byla velmi příjemná komedie o níž jsem doposud neměl tušení. Třináctiletá Jana, vlastními slovy vypráví příběh o své rodině, což nutně působí samo o sobě komicky. Svět malé dívky, kde lecos ještě nechápe, ale cítí se být už dost stará všechno chápala to prostě nabízí. Starší patnáctiletá sestra, je samozřejmě úplně pitomá, rodiče se hádají a klidnému ovzduší ani moc nepomáhá babička žijící s nimi v bytě. Leckomu z nás čtyřicátníků to už asi ani nepřijde při vyprávění vtipů o tchýních na mysl, ale naši otcové s nimi leckdy netrávili jen vánoční návštěvu. Často s nimi žili v cimrách 2+1 a někdy ani to ne. Šedesátá léta, bytová krize, do masivní stavby panelových sídlišť ještě bylo daleko... Obzvláště v centru velkých měst. Krom celkem vtipného podání celého filmu se mi na něm líbilo i to léto roku 1968 v Praze. Móda, provoz v ulicích, mezi tehdejšími auty se ještě leckdy míhaly předválečné veterány v podobě Aerovek a Tatrovek, polodivoká byla náplavka podél Vltavy, baráky byly podepřené masivním fortelným dřevěným lešením (ne proto, že se opravovaly, ale aby nespadly!) .... Šlo na mne z filmu smutno, když jsem si uvědomil, že po té teplé sluníčkem vyhřáté dlažbě už za chvilku budou ne ve filmu, ale skutečně chrastit pásy ruSSáckých tanků a že po té dlažbě poteče krev našich lidí. Jsou tam vlastně zaznamenány poslední okamžiky svobodnějšího žití v iluzi, že socialismus může mít i lidskou tvář...  A uvědomil jsem si ještě jedno. Celkem často je spousta komedií točena o tom, jak se dítě bojí rozvodu svých rodičů a tak kuje plány jak tomu zamezit. Již ten sám strach je leckde podáván jako to humorné a nejinak je tomu i zde. Jenže vcítíme-li se do toho dětského světa, nenajdeme tam ani píď humoru. Je tam, nejistota, zmatek, hrůza, obzvláště pokud si něčím podobným nějaký spolužák už prošel a pak vyprávěl ve škole kamarádům o rozvodu... A tak ač jsem se celý film usmíval, jsem měl ke konci (a je to moje vina) takové posmutnělé pocity. Kupodivu film skončí překvapivě jinak než Jana čeká, ale divák tuší .-). Takže chroupu 3 kostky cukru bridž i když se po něm tloutne a kazí zuby.  * * * (07.01.2023)

To nejlepší ze zlatých 60., z prapodivné dékady čs. filmového zázraku a vyřešeného socialismu. Překvapující kvality nabízí tento malý nenápadný film, který okouzlujícím způsobem baví, glosuje a nastavuje zrcadlo té časti naší společnosti, která před sebe nestaví zbytnělou pózu. A je krásné sledovat ten oblouk, ještě v roce 1932 se ve školních lavicích povaloval Maurice Chevalier, v roce 1968 to už byl Pierre Brice. Škoda, že později tato povaha česká zhysterčila se Schulhoffem a odešla s Chytilovou na sídliště. (17.01.2013)