Vyměřený čas

Výborný námět, který mohl z In Time udělat letošní sci-fi roku.. žel se tak nestalo. Lidé tu fungují v zónách a po dovršení pětadvacátého roku života dostanou pouze jediný rok. Přestanou sice stárnout, ale musejí se sakra ohánět (vydělávají ho, utrácí, věnují, kradou a hlavně s ním šetří), aby jim nedošel. Andrew Niccol možná nemusel až tak moc sólovat, měl přibrat někoho do scénáristické party a výslednou podobu nechat na jiném režisérovi. Když se totiž dopíše scénář, zdaleka není vyhráno. Není ničím objevným fakt, že během natáčení, a poté u střihačova pultu, se píše vlastně znova – látka dostává nový tvar, jednotlivé scény nový význam. V detailech je In Time totiž docela suverénní, v celku už spíš nejistý. Místy funkční přesah a kroužení kolem zásadních otázek mohl být výrazněji vyždímán (třeba se vůbec nedozvíme podrobnosti okolo hrdinova mrtvého otce), bohužel In Time selhává i jako akční film, hlavní hrdina sice suverénně (chápej nečekaně) získá poměrně slušné schopnosti (pere se, střílí, luxusně řídí), ale akce je trestuhodně málo a když přijde, tak vůbec nepohltí. Jiné je to s postavami, na které Niccol hodně sází. Někde mohl na jejich charakteru a rozvoji ještě víc zapracovat (Murphyo strážce času), i tak se ale obklopil velmi dobrými mladými herci (právě Cillian Murphy, Vincent Kartheiser, rozhodně Timberlake a Amanda Seyfried, která aspiruje na nejvíc sexy postavu roku. Navíc díky bohu za funkční, neurážející romantickou linku mezi nimi). Všichni hrají skvěle, jednají už hůř. Neustále plánují, utíkají, shání čas, ale leckdy to vypadá, že je to jen proto, aby film netrval nějakých pětačtyřicet minut. Jednání hlavního hrdiny je pak poměrně nejasné, místy nelogické. Příběh moderního Robina Hooda tak nadhodí nějakou sympatickou myšlenku, která by si zasloužila hlubší rozvětvení, ale divák se ničeho nedočká. A ve finále tím pádem řada scén vyzní nijak, prázdně, jednoduše, NEDOTAŽENĚ.. škoda, velká škoda!! Přesto nemůžu dát jen 3*.. (29.12.2011)

Nejlepší je tu ten nápad, naštěstí dost dobrej, aby to utáhl. Nejenom, že díky němu je prostor pro řadu super scének, ale má něco do sebe i po stránce trochu víc...jaksi... filozofický... I když to není až zas tak horký. Trpí to klasickým syndromem originality, co se v první polovině vyčerpá a teď se neví, co s tím dál dělat, takže se zvolí nějakej vyzkoušenej postup (honička). Jinak Timberlake je očividně jeden z mála zpěváků, co to zkusí s filmem a totálně nepohoří (Madonna, Mariah Carey). Nemám nijak v lásce Amandu Seyfried, ale tady je OK. Cillian Murphy tu ovšem jasně vládne a je tak ultra-cool, že kdyby to bylo celý o něm a Timberlake tam třeba jen někde mezi komparzem zakašlal a umřel, nevadilo by mi to. (28.09.2012)

Zajímavý nápad zabalený v neoriginálním, předvídatelném, patetickém, nedomyšleném a místy i nudném pojetí. Jakkoliv je totiž celá úvodní premisa s časem jakožto platidlem zajímavá, jakkoliv je rozdělení města podle cennových zón chytré (a celkově i realisticky působící) a jakkoliv jsou rozdílná barevná pojetí jednotlivých čtvrtí sympatická, mou pozornost stejně poutaly naprosto odlišné věci. Třeba to, jak je možné, že Will hrál v pokeru o více než tisíc let, ač sám nemohl vsadit více než něco málo přes stovku. (A ještě se mu podařilo dorovnat cosi, na co neměl.) Nebo to, jak bylo možné, že se z něj při prvním usednutí za volant stal profesionální, zkušený závodník a že jeho auto jelo na zpátečku stejně rychle jako policejní auto v plné rychlosti. Nebo to, jak je možné, že orgány člověka nestárnou a že se ani po stovkách let tělesná schránka neopotřebuje. Nebo to, proč se hlavní dvojice neustále vlastním přičiněním pohybuje na hraně života a smrti a ačkoliv si každou chvíli mohou "dobít" čas na stovky let dopředu, nikdy si, snad v rámci nějakého sebepoškozování nebo návyku na adrenalin, nedají více než pár hodin nebo jeden den. (Čímž pak dochází ke všem těm uměle dramatickým situacím aneb "zbývá nám třicet vteřin, co budeme dělat?") Nebo to, proč v tom filmu někteří herci vypadají na čtyřicet, ač nikomu nemůže být víc než 25. A když se mi v závěru začaly navíc potulovat myšlenky kolem Hobbese, jeho ospravedlňování existence státu a možnosti, za kterých se lidé mohou proti panovníkovi vzbouřit, došlo mi, že je tu něco špatně. Správný film vás má vtáhnout a nepustit, ne donutit vás přemýšlet o něčem, co s filmem nemá naprosto co dočinení. (01.11.2011)

Film bohužel končí v nejlepším. Otázka, co by nadbytek času udělal na "trhu", tedy s lidskou společností, je v závěru vlastně jen nakousnutá (fabriky se zastavily). Sledování časové hyperinflace, ať už by vedla ke zbourání systému nebo k válce o čas, by bylo zajímavé. Tenhle boj časového Robina Hooda a jeho lady Marion (zatraceně pěkné a vždy na vysokých podpatcích) je takový uvedení do tématu. Každopádně myšlenka sama je perfektní, a vlastně jen víc zvýrazňuje prvky sociálního darwinismu (jenž s Darwinem nemá nic společnýho), který už jsou dávno v "provozu", tedy víc peněz=lepší přístup ke zdravotnictví, lepší strava=delší život, aniž by přitom ty peníze byly výsledkem lepší a užitečné práce. Stoupenci nadvlády kapitálu přitom dělají stejnou logickou chybu jako autoři myšlenky o nadvládě germánské rasy, protože neberou v potaz, že evoluční vývoj je boj neustálej a neexistuje v něm nějaký permanentní vítězství. Nedá se tak žádnej stav zakonzervovat, protože to vede ke stagnaci a degeneraci. Musí bejt neustále z čeho vybírat, ne vyšlechtit jedinou možnou variantu. Film sám je hodně podobnej Niccolově prvotině Gattaca, a to nejen dějově, ale celkovým výrazem, chladnými strohými lokacemi, trochu retro automobily (žádný product placement), a samozřejmě celkovou myšlenkou boje jedince proti nespravedlivýmu systému. I když film určitě není dokonalej (plný nevyužití myšlenky, člověk by řekl, že není nic jednoduššího než ukrást trochu času navíc), ale stejně se mi to líbilo. (06.11.2011)

|| Scenár: Andrew Niccol | Hudba: Craig Amstrong | Produkcia: Andrew Niccol, Marc Abraham, Amy Israel, Kristen Laiblin, Eric Newman | Distribúcia: 20th Century Fox | Štúdio: Regency Enterprises, New Regency, Strike Entertainment | Rozpočet: 40 miliónov $ | Tržby: 133,456,625 $ || Tak premárnený potenciál zo základného nápadu sme tu už dávno nemali. Začiatočné nadšenie a napätie vyhasínalo každou jednou scénou od druhej polovice kôli nelogickosti a neschopnosti deja gradovať. Je mi až ľúto dávať za 3, pretože herci, výprava a i réžia ma bavila svojou skromnosťou a nepotrebou megaakčných scén, no scenár je v druhej pôlke až neuveriteľne tupý - postavy konajú nesmierne nelogicky a majú krátku pamäť, ďalej sami nevedia, čo je pre nich vlastne dôležité... (...) Je tu cítiť bojazlivosť (alebo neschopnosť) autora prehĺbiť vlastnú základnú myšlienku pre film, pretože zistil, že načal niečo, čo je filozoficky viac, než čo by dokázal s touto kostrou scenára vysvetliť. A to je veru, obrovská škoda. Chcelo by to natočiť ešte raz... - A že sa tak nestane, o to sa v recyklačnom Hollywoode nemusíme obávať. (08.01.2012)