Vyměřený čas

Není čas ztrácet čas a tak dřív než mi na ruce dotiká poslední minuta, musím vysmrknout tento komentář a doufat, že film stihnu ohvězdičkovat, ať se na mě vzpomíná jako na rákosku, co plnila své povinnosti, uživatelky CSFD....50 vteřin života přede mnou a já žasnu jak umím rychle psát a dokonce se stihnu i zamyslet, proč jsem před deseti minutama vysolila za ten poslední nájem týden života, když jsem věděla, že mi zbude jedenáct minut. Možná to je tím, že už senilním, je mi 897 let a stále vypadám na 25, jenže mozek hloupne...30 vteřin života a já se musím pochlubit, že mě Vyměřený čas neodrovnal, ale maximálně lehce potěšil asi jako když místo kvalitní jebačky až do konce dostanete tři minuty dlouhej průměrnej orál. Řeknete si, že to nebylo nejhorší ale nestříkáte z toho plus nic moc za vzpomínku to ve Vás nezanechá. Myšlenka filmu nebyla zlá, zPRCování bylo průjemné a tak tu máme příběh dacana co vyhlásil stopku stopkám a hodlá mít na své ruce minimálně tisíc let. Já mám deset vteřin...sbohem krutý světe....Moment ono je před těma vteřinama ještě deset dalších čísel. Aha, takže já neumírám. Zasranej zelenej zákal trápí mé šikmé oči a dělá mi utrápenou žlutou hlavu. No což mrdat to, času mám dost, jdu se lesbit do nejbližšího bordelu s 903. letou Amandou a 912. letou Olivií co jsou stále šukézní (27.01.2018)

Spočiatku som bola očarená prvotriednym námetom a pri predstave, čo všetko sa dá z neho vyťažiť, som sa tešila na každú ďalšiu minútu. Postupom času sa však z filmu stala ľahkomyselná povrchná zábava, uspokojujúca najmä nenáročných divákov, schopných ignorovať obrovské obsahové možnosti. Scenár sa prepožičal typickému akčnému vzorcu, súvisiaciemu s neustálym hľadaním, prenasledovaním a naháňaním bez snahy vyžmýkať z príbehu viac. Keďže mi už dlhšiu dobu nezaťažilo myseľ nejaké to prepracované existenčné sci-fi (čo ako mám rada aj nenáročné blockbustery), nemám v pláne tejto jednohubke odpustiť premrhaný dejový potenciál, ktorým bezprostredne disponoval. A ten narýchlo odbitý koniec to úplne pochoval. (06.04.2012)

Excelentní premisa, která jediným nápadem přetváří všední svět ve futuristické sci-fi schopné zaujmout a pohltit diváka na první pohled. Bohužel zde genialita oblíbeného Andrewa Niccola končí, jeho podání thrilleru - honby za časem - s drobným přesahem v podobě narážek na nefér rozdíly ve společnosti, se není schopno vymanit s šedi průměru. S každou klíčovou scénou přibývá obrovský, nezodpovězený otazník, Sci-fi svět Vyměřeného času zdaleka není komplexní, právě naopak je děravý jako cedník, přináší sice chytlavý a nenudící zážitek na první zhlédnutí, ale následně není schopen ustát jakékoliv hlubší zamyšlení ať už nad logikou, nebo i prostou motivací/uvažováním některých postav. 6/10 (07.01.2012)

Film je stavěn na zajímavém konceptu smýšlení. Diváka však staví do zvláštní situace. Na jedné straně zde stojí pohnutka, že na život má nárok každý. Na druhé však velí ekonomický rozum. Když všechen čas (v porovnání s penězi) rozdělíte mezi lidi, nepochybně se jedná o chrabrý čin. Nicméně čas má neúprosnější roli, než peníze a neustále mizí. Kdy se tedy společnost dostane do okamžiku, kdy ho "rozmělněn" mezi populaci všechen spotřebuje a vše skončí? Vskutku zajímavé dilema. Jasné je však to, že zbohatlíci vesele ovlivňují inflaci (která je svým paradoxem až úsměvná) a s časem nezacházejí dobře. Pokud si tedy nekladete filosofické otázky o existenci, snadno se ztotožníte s hlavní dvojkou (Justin a Amanda překvapivě v pohodě). Asi by to bylo na 5 hvězdiček, ale film řeší mnoho věcí jen povrchně: Kde se čas bere? Zhroutí se nakonec společnost jako domeček z karet? Kdo spustil toto odpočítávání, a proč? A mnoho a mnoho dalších... Proto jen 4 hvězdy. (22.02.2017)

Niccol značně updatoval faustovský motiv a přihodil jánošikovského hrdinu, jenž kdovíkde získal schopnosti (fyzická zdatnost, hraní pokeru na úrovni Jamese Bonda, suverénní střelba ze zbraní a řízení aut, za jejichž volantem pravděpodobně sedí poprvé v životě), s nimiž nyní kdovíproč bojuje za beztřídní společnost. Jeho motivace je vinou odbytého vykreslení postav a podmínek, v nichž žijí, velice nepřesvědčivá. Prostě tak jedná, protože nám skrze něj režisér/scenárista/producent potřebuje sdělit pár tezí. Podnět k diskuzi to není špatný, ale k témuž postačí přečtení synopse filmu, případně zhlédnutí traileru. Zklamává-li Vyměřený čas jako „film s myšlenkou“, o moc lépe nefunguje ani coby akční thriller. Niccol nedokázal svá sdělení hladce zapracovat do žánrových schémat, pročež postavy, jimž neustále utíká čas, co chvíli vedou umrtvující „sit and deliver“ dialogy. Willův cíl zůstává dlouho nejasný, jeho jednání postrádá logiku, což lze bohužel vztáhnout na celý film (až příliš snadno napadnutelný je již samotné přečerpávání času, nad nímž například spící člověk nemá žádnou kontrolu). Také ostatní postavy dělají rozhodnutí, jež se od nich vzhledem k pravidlům žánru očekávají, nikoli rozhodnutí, jež by v kontextu děje dávala smysl. Nakonec mne na tahle ambiciózní americká žánrovka více než nesevřeným vyprávěním bavila tím, co častěji oceňuji u filmů evropských – kamerou (Roger Deakins), jež odlišnou kombinací světla a barev odděluje jednotlivé třídy a strohou výtvarnou stránkou (Alex McDowell), kdy například „policejní“ auta představují milý návrat k dystopickým sci-fi někdy ze 70. let. Celkově ale... škoda času. Apendix: Ne, že by se mi to nelíbilo, nicméně nechápu, proč je Amanda Seyfried po celý film oděná do šatů na soaré (když běhat, pak, samozřejmě, v lodičkách s vysokými podpatky). 50% (24.10.2011)