Sherlock - Série 4

Vidím, že čtvrtá série to má s hodnocením jako na houpačce a skoro to vypadá, že ji buď budete zbožňovat, nebo nenávidět. S nadsázkou napsáno. Já byla, až na ten opravdu slabší první díl spokojená. Vedle efektů a nereálností je tu totiž ta emoční linka a na to já většinou slyším. A.... budu si muset od A. C. Doyla fakt něco přečíst, strašně by mě zajímalo, jak moc se těch děl tvůrci drží. V téhle sérii si nedělám naděje. (21.08.2018)

Jak jde čas, Sherlock se pomalu, ale jistě stává do značné míry nezávislý - na knižní předloze ... což mu ovšem nikterak neulehčuje pozici - spíš naopak. Najednou jde čím dál víc o něj - v pořadí čtvrtá série jakoby vedla po tenkém ocelovém laně napjatém až k prasknutí ... přes údolí zatracení a jeho temné stíny - minulé i současné, naplněné bolestí a sebezapřením. Nicméně Sherlock ani v náznaku neudělá nic, co by mu v mých očích mohlo uškodit - nic, proč mu měla přestat věřit ... proč bych jeho příběhy nemohla nebo nechtěla přijmout. ----- "Na světě je jedno poslední útočiště zoufalých, nemilovaných, pronásledovaných ... místo, kde najde odvolání úplně každý ..." ----- Přála bych si, aby to tak zůstalo ... nicméně chovám neurčité podezření, že se Mark Gatiss a Steven Moffat (možná s drobnou asistencí Steva Thompsona) už od samého začátku třetí série průběžně pokoušejí nanejvýš sofistikovaným způsobem Sherlocka zlikvidovat ... ne snad přímo fyzicky - to už jim nevyšlo s "Reichenbašským pádem", ale PSYCHICKY. Jinými slovy: Velice rádi by ho naprosto znemožnili - což může být pro filmovou či televizní postavu ve své podstatě horší nežli smrt. Co se mě týká, zatím se jim to nepovedlo - Sherlock veškeré jejich ataky odrazil ... byť ho to stálo víc, než je ochotný připustit - než jsem JÁ ochotná připustit ... a tak nezbývá než počkat, jestli na tom něco změní kritik ze všech nejpovolanější a nejobávanější: Nesmlouvavý soudce jménem Čas. (19.01.2017)

Rozhodně nepatřím mezi hatery - první dvě série Sherlocka považuji za geniální. Třetí byla ještě OK a Přízračnou nevěstu vnímám jako úlet, který se moc nepovedl. U ní jsem ale její "zdrogování" ještě chápal, protože byla snaha propojit (pro klasického Sherlocka) ikonickou viktoriánskou dobu s moderním pojetím. Takže jsem si trochu naivně myslel, že čtvrtá série bude alespoň relativně normální - vzhledem k standardu, který nastolil tento seriál. Inu, jak je vidět na mém hodnocení, trestuhodně jsem se spletl. První epizoda Šest Železných dam byla zpočátku celkem nadějná. Jenomže posléze přešel důraz na Mary. Tu samotnou považuji od předešlé série za nesmírně otravnou (a WTF) postavu, takže jsem byl "opravdu" radostí bez sebe, když se po celý zbytek dílu řešila její "epická" minulost, tak násilně a paraziticky nastíněná již v předešlých dílech. To by ale ani nebyl takový problém, kdyby se děj snažil být alespoň trochu realistický. Sherlock se sice nikdy nedal považovat za něco absolutně autentického, ale dříve tomu nechyběl vtip nebo nadsázka, což je nyní vynecháno zcela. Také pokusy o akční scény hollywoodského stylu působí přinejmenším trapně a směšně. Druhý díl byl pro změnu naprosto na drogách a raději se o něm nebudu více rozepisovat. Zmíním pouze všudypřítomnou schýzu (komunikace s "duchem" jedné postavy). Závěrečný Poslední případ byl relativně zpočátku nadějný. Ale scény na onom ostrově s věznicí začínaly vše postupně pohřbívat. Posléze nastala zcela idiotská kanonáda plot twistů, jíž byla nasazena koruna tuposti v okamžiku, když došlo na řešení sourozeneckých vztahů a připojila se k tomu všemu Sherlockem čerstvě nabytá emocionalita. Z této epizody (a koneckonců z celé série) vznikl překombinovaný patvar, který se snaží otevírat tolik linií, že nakonec žádné pořádně neuzavírá. Pokud tohle měl být konec celého seriálu (což tedy doufám, že byl), připadal mi neskutečně utnutý a především odfláknutý. (19.01.2017)

Po šialenom vianočnom špeciáli spred roka návrat do normálu. Kvalitného normálu, kde nevadí prekombinovanosť a kde ste ochotný privrieť oko nad pár menej uveriteľnými zvratmi či dedukciami. Pretože vzťahy medzi postavami skvelo fungujú, herci sú výborní a napätie v rámci série tiež funguje... V tretej epizóde už však dosť cítiť, že viac ako riešenie prípadu ide o hranie sa s formou rozprávania a fetišistické vyžívanie sa vo vlastnom (stále ešte neopozeranom) vizuálnom koncepte... (12.01.2017)

Naznačila to už loňská Přízračná nevěsta, potvrdila to letošní čtvrtá řada. Moffatovi s Gatissem dochází nápady a Sherlock jim přerůstá přes hlavu. Důmyslné případy nahradily rádoby osudové zápletky s lacinými zvraty, které většinou ani nedávají smysl. Z celkového úpadku vyčnívá snad jen druhý díl, který by sice ve srovnání s většinou epizod prvních třech řad taky neobstál, ale v kontextu té čtvrté jde o její vrchol. Sherlockův poslední případ má v centru dění "nejgeniálnějšího záporáka ze všech" a místy je až směšné, jak trestuhodně je tato postava nevyužitá, nemluvě o ukvapeném závěru. Mám Sherlocka rád, nicméně je čas skončit. Vrcholem seriálu byla druhá řada a od té doby to jde s kvalitou dolů. Třetí série byla ještě fajn, tahle už je ale zbytečně překombinovaná (podobně jako loňský speciální díl) a logických lapsů je víc, než by bylo zdrávo. Případnou pátou sérii si tak snad ani nechci představovat. (16.01.2017)